Proti všem

Už předchozí snímek "Jan Žižka" ukázal, že by síla Vávrovy trilogie mohla být i v bojových scénách, a právě snímek "Proti všem" to naplno potvrzuje. Vynikají velmi dobrým provedením, kdy skutečně máte pocit, že jste se ocitli na středověkém bojišti. Není to tak hluboké jako "Jan Hus", ale bavilo mě to více než druhý film. (28.07.2017)

A do třetice velkofilm, kde je krásně zdůrazňována nutnost kolektivismu a to vše s národním vlastenectvím, kdy se země musí bránit útokům celé katolické Evropy. Zajímavé je pro mě třenice mezi husitskými, kdy kněží Jan Bydlinský (Miroslav Doležal) a Petr Kániš (Václav Voska) volají po sexuální revoluci, protože trpí neustálým chtíčem a zlobou, že nemohou volně souložit a vládnout ostatním. Tábor je sice ukazován jako město, kde je rovnoprávnost, ale je to jen iluze, neboť stále vládnou ti, co vládli i předtím a pracují ti, co vždy pracovali. Ale je jiná možnost? Neboť pokud stále bude hnacím motorem moc a bohatství (a může se říkat, že kolektivní), tak to vždy tak bude. A kdo je lepší a kdo horší? Cizáčtí katolíci, kteří jsou zde ukazováni, jako vrazi žen a dětí, nebo husité, kteří z pomsty zaživa upalují katolické kněze, tak i souvěrce z bludného poblouznění? A krvavá cesta? I když snad nejdříve vznikla z nutnosti obrany, se nakonec mění v silu útočnou, která chce ostatní spasit a tím hubí sama sebe. Jedinou cestou by snad byla cesta vzděláním, ale je toho nějaký národ schopen? Aby mu pojmy jako moc a hamižnost a závist byli cizí? Jan Žiška (Zdeněk Štěpánek) už mě moc nepotěšil po herecké stránce, spíše zde vystupuje jako rázný, ale velmi moudrý předseda osvíceného kolektivu. Zajímavé postavy: Ctibor z Hvozdna (Gustav Hilmar), který neváhá zmlátit svou dceru hlásající pomatené bludy, probošt (Bedřich Karen), bojácný, ale stále přesvědčený o vítězství křižáků, samozřejmě Zikmund (skvělý Jan Pivec), svérázní kněží Bydlinský a Kániš, pyroman Šimon (Jaroslav Vojta), který se po příchodu do Tábora nestačil divit, že musí stále na někoho dřít a manekýn Oldřich z Rožmberka (Václav Špidla). Film je ukončen úchvatným vítězství husitů v bitvě na Vítkově. Z pochopitelných důvodů, ani Jirásek, ani Vávra nepokračovali v dalších osudech husitů. Oba z vlasteneckých důvodů, Vávra navíc také z ideologických. Nemohlo být zobrazen postupný rozkol, úpadek a nevraživost prvních komunistů na světě (i když prvním komunistou byl Ježíš, jehož pokračovateli byli husité). Stejně je zajímavá netolerance jedněch k druhým a ospravedlňování, že ti druzí jsou kacíři, protože si myslí něco jiného. Skutečnost je zkrátka frustrující. (13.03.2010)

Vítěství na vítkově je pro náš národ nepředstavitelné, poprvé a asi naposledy jsme porazily světovou armádu, díky geniálnímu generálovy Janu Žiškovy. Husitství je moje oblíbená historická epocha a tento film husitství oslavuje. Co mi na něm vadí je ruka Josefa Macka, marxistického historika, jehož Husitské revoluční hnutí, je vlastně jakousi předlohou, národní komunistického revolučního obrození. Je vtom cítit vliv padesátých let, to samozřejmě škoda. (25.04.2015)

Film plný patetických hereckých výkonů ale i vtipných postav (Jaroslav Vojta se sekerou a v transu celých 100 minut). Druhá půlka plná řeží je vyloženě dobrá. Děj je notoricky znám, chtěl bych jen vyzdvihnout krásnou jeptišku Janu Rybářovou, kterou můžeme vidět prakticky jen zde a v Krškově Stříbrném větru. Škoda! Nádhernou roli tu také ztvárnil Václav Voska, který, chtěje aby svět byl jeden velký grupen-sex z toho udělal odnož církve. Docela jsem mu fandil ale nepovedlo se to. Zajímalo by mě, co by na tuto krvežíznivou bandu s cepy řekl Jan Hus. Obávám se, že to byl jen farář, který chtěl reformovat církev a že jeho záměrem nebylo rozpoutat občanskou válku. (12.05.2012)

Zcela nedotčena předchozími díly, s nedůvěrou a opatrným přístupem k podobným filmům, jsem byla vržena do víru něčeho neuvěřitelného. (Naprosto mě uzemnila ohromná milionová výprava, kostými, kulisy, davové scény až otvírají ústa.) Neporovnávám tedy. Bilancuji a přemítám. Zaslouží obdiv film jako celek? Za sebe říkám rozhodně ano. I bez hlavního nosného hrdiny je na několika miniaturních příbězích poutavě ukázáno obecné myšlení lidí, kteří silně v něco věří. Víří zde fanatismus, zaslepenost,odvaha i nadhled. Navíc každý příběh funguje i jako samostatné drama mimo historické události a je snadné se s postavami sžít (ať už v lásce či ve vnitřním souboji při rozhodování v co věřit, za co bojovat, či se držet mimo veškeré dění). Vyhovovalo mi trochu naivistické a místy i groteskní vykreslení některých postav či situací. I přes jakousi stylizaci a komičnost je myslím výborně zachycen duch doby, strach i opozice proti všem (i když pojetí je značně neobjektivní). A Žižka jako vysloveně kladný hrdina, rozumný a skvělý stratég, který se umí dojmout? To musel být ale Chlap! (09.08.2012)