Mauritánec: Deník z Guantánama

(6,5/10). Zpočátku se může zdát The Mauritanian jako táhlé a pomalé drama. Navíc se zaměřuje na 11. září - oblast tolikrát zmapovanou, že je obtížné diváka něčím překvapit. Proto byla pro mě první půlka filmu celkem utrpení. Rozhodně nedoporučuju se na to dívat večer. Musel jsem to totiž dokoukat následující dopoledne. Druhá půlka snímku je úplně jiný šálek kávy. Dokázala mě hned zase vtáhnout do děje a vidět dost krutou realitu. Když někdo jedná z nenávisti a schovává se za stát, tak to nikdy nemůže skončit dobře. Mě osobně druhá půlka snímku hodně zasáhla. Ať už se jedná o emotivní svědectví u soudu, mučicí technologie nebo autentické záběry. To bylo hrozně silné a zapůsobilo to na mě. Bohužel první půlka sráží celý film "pouze" do průměru. (09.12.2021)

Nemalý kus života domnělého teroristy: stačily jen trochu podezřelé aktivity a následujících 14 let tohohle chlapíka představovalo malou chladnou celu bez denního světla, nelidské zacházení, fotbalový míč, kámoš z Marseille a zápisky do sešitu. Stačil jeden kontakt s jedním z organizátorů 11. září a jistý Mohamedou je vzápětí obětí štvavého systému. Odpovědi chybí, ale někdo si to musí vyžrat. Ostřílený dokumentarista Kevin Macdonald sáhnul po kubánské pevnosti Guantánamo a jeho kontroverzních výslechových taktikách. Politicky angažované příběhy mu docela jdou. Nehumánní podmínky a nedostatek důkazů upoutají pozornost ostřílené advokátky, podle které má každý právo na spravedlivý soudní proces. Jenže její pátrání postrádá hloubku a divácký zájem, celkově chybí údernější situace a dialogy, silnější finále, přesah, emoce. V předvídatelných lajnách přelouskáme těch 130 minut, které jsou místy zoufale nezáživné a neobjevné. Navíc nebýt charismatického Tahara Rahima, mohlo být hůř. A ještě mi prosím někdo vysvětlete, za co dostala Jodie Foster Zlatý glóbus? (19.04.2021)

Je to pojato hodně politicko-právnicky, což mě osobně moc nesedí. První polovina je hodně upovídaná, vleče se a je to spíše nuda. Celou dobu se seznamujeme s postavami, minulostí a to o čem celý film vlastně bude. Nějaký přelom přichází až v druhé polovině filmu, která předvede střihy různých scén plných mučení vězně, což beru jako nejsilnější část filmu. Mrzí mě, že to bylo natočené tak moc zrychleně a že to bylo prostřihané. Myslím, že kdyby se mučícím scénám věnoval film trochu víc nabralo by to obrátky na emoce o 360 stupňů. Přišlo mi to hodně chladné až odtažité. Pořádné emoce a empatii jsem pocítila až při mučících scénách a u závěrečné scény u soudu. Ale chápu, že hlavním cílem filmu bylo šťouchnout si do nepříliš dobře fungujícího právního systému USA, což určitě pomohlo. (09.03.2021)

Zacinam si byt isty, ze reziser Kevim MacDonald uz asi nikdy nenatoci taky fajny film ako bol Posledny Skotsky Kral. A napokon, ani nie je dobre zacinat hned kvalitnym filmom, lebo ocakavania su potom vysoke. Je lepsie trapne zacinat ako koncit - si myslim. Film je to rezisersky spatne natoceny, s dobovou multikulti propagandou. len pripominam, ze multikulti propaganda este nestihla presvedcit dostatok ludi o tom, ze je zivotaschopna, cim samozrejme neobhajujem dementalne picoidy ako je stret civilizacii. Proste to zastalo kdesi na polceste - waterboarding je aj tak kravina, ja by mu dal /samozrejme ako trest za zlocin s priamymi nezvratnymi dokazmi/ torturu Babovreskami - tyzden trvajuca projekcia trilogie Babovresky /samozrejme, moze sa ist najest, na hajzl ..../ - a pozeral by Baboversky dovtedy, az by tie "nesmrtelne hlasky" vedel naspamat i o polnoci : 20 % (21.04.2021)

Téma a posolstvo sú silné, no mohli byť podané tak, aby sa viac divákovi zarezali po kožu. Pobyt v Guantaname mohol byť vykreslený drsnejšie a tí, ktorí za tým stáli mohli byť vykreslení odpudivejšie, vrátane najvyšších vládnych predstaviteľov. Nejako to ostalo na pol ceste, nemá to proste tú silu, akú to mohlo mať. Príde mi to ako nejaká Disney verzia. (30.12.2023)