Romance pro křídlovku

Nuda, nuda a zase nuda. Nemůžu si pomoct, ale tenhle film byl tak nějak o ničem. Hlavní milostná linka vůbec nefungovala, doteky-nedoteky vypadaly strašně uměle. Postava Teriny navíc působila velmi jednoduše a zkrátka protivně. Co bych vyzdvihla, je vztah vnuka a nevnímajícího dědečka, který mi připadal nenucený a v závěru i dojemný. (05.01.2011)

Pro mě vyloženě otravná romantika, která boří konvence pouze svojí dávkou nudy, která je v ní obsažená, jinak je ale stejně sladkokyselá, jako všechno kolem. Zahrajeme si na trumpetu, utřeme si slzičky ze zmařené šance o velkou lásku a těšíme se na nášup. A pro mě je Romance pro křídlovku jeden z nejnudnějších zážitků poslední doby, takže neváhám být trochu kontroverzní s hodnocením. (25.05.2010)

Otakar Vávra se přizpůsobuje nové vlně, obklopuje se mladým filmovým štábem a zanechává zde nádhernou kolotočářskou romanci, která patří k jeho nejoblíbenějším. Mladost z filmu přímo vyzařuje. Energická Terina, upřímný a hodný Vojta a další výborné pod-příběhy. Dědovo reálné procitnutí v poslední hodince, nebo Tončina honba za tělesnými žádostmi. Silná rozhodnost vzít svůj osud do vlastních rukou, navzdory rodičům či nečekaně nastalému osudu. Vzpomínky na romantické mladí Františka Hrubína pod taktovkou Otakara Vávry je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (11.02.2013)

Jeden z mých vrcholných zážitků co se týče naší kinematografie. Neopakovatelně působivý a dojímavý příběh, který navíc uchvacuje svou jednoduchostí a spontánností. Vávra dosahuje svého vrcholu v dokonalé symbióze s Hrubínovou básní a vytváří z ní tak čisté filmové dílo, až zůstává rozum stát. Křehká romance zasazená do letní přírody a vděčného prostředí pouti je však jen jednou devizou. Tou druhou je naprosto sugestivní a v našem filmu ojedinělá linie dědečka, u kterého příroda získává jiný, mrazivější dojem. A v závěru jsou tyto dvě naprosto kontrastní pohledy na život spojeny rukou génia. Hanzlík a Cigánová jsou dokonale přirození, ale i tak je mírně zastiňuje výborně vybraný Strachocki ve své "fyzickíé roli" člověka, kterého se již dotýká smrt. (17.05.2008)

Nádherné vypodobnění všeho, co jsme kdysi zažili a co bychom chtěli zažít znovu, i když je to už všechno stejně dávno pryč. Romance pro křídlovku Františka Hrubína patří k tomu nejkrásnějšímu, co v české poezii za dlouhá léta vzniklo. Báseň tak křehká a tak upřímná; báseň, jež neomrzí ani po kolikátém přečtení. Ve spolupráci s režisérským matadorem českého filmu, Otakarem Vávrou, vznikl na prahu celospolečenských změn v druhé polovině 60. let snímek, který pro mne nikde jinde na světě nemá obdoby. Neznám nic, co by se svou vnitřní poetikou, estetickou opojností a kouzlem přiblížilo síle Hrubínovy básně a jejímu filmovému přepisu. Mladičký Jaromír Hanzlík (Vojta/samotný Hrubín) zde ztvárňuje životní úlohu, rovněž jako Zuzana Cigánová (Terina), Miriam Kantorková a další. Film je navíc úžasným důkazem toho, že Otakar Vávra, jakkoliv kriticky na něj můžeme s odstupem času nahlížet, byl Velký filmař; to zdůrazňuji zejména pro ty, kteří jak rozumu zbavení dodnes s oblibou tvrdí, že Otakar Vávra vůbec točit neuměl, že byl jen ztělesněním umělecké průměrnosti a natáčel pouze konvenční filmy poplatné době. Romance pro křídlovku se však sotva ohlíží na nějaké konvence (umělecké ani politické) a po zásluze patří mezi Vávrova nejcennější díla. Scéna Terinina odjezdu mě pokaždé dovádí ke smutku a prazvláštnímu citovému rozpoložení, které lze jen těžko vyjádřit slovy. Kdyby se mě někdo zeptal, zda existuje jeden český film, který bych si vzal s sebou na pustý ostrov, pak by to byla Romance pro křídlovku. Víc netřeba dodávat. (03.03.2022)