Sokolovo

Hvězdička za to, že přes všechny ty lži a manipulace (vylhaným ztvárněním nekomunistických vojáků Jaroše a Svobody počínaje a glorifikací KSČ s dehonestací londýnské exilové vlády konče - nehledě na směšnou snahu nahradit v národním povědomí Zborov Sokolovem) z filmu velmi zřetelně zářila jedna pravda, a sice že Krampol s Jandákem jsou extrémně neschopní herci, u jejichž "hereckých" kreací docházi u 9 z 10 nekomunisticky smýšlejících diváků k zaručenému intenzivnímu procvičení bránice. Jinak těch pár povedených scén, které se ve filmu objeví (útok na Heydricha, začátek lidické tragédie - ale bez zpackaných závěrečných vražd, pár bojových scén přímo v Sokolovu atd.), nemůže přebít kvalitativní rozháranost celku z hlediska řemeslného, očividné lži z hlediska obsahového a vůbec celkovou hnusnost účelu tohoto filmu. (28.07.2018)

Film to v pravdě není špatný, neboť se v technických detailech striktně drží skutečného průběhu bitvy s precizností Bratrstva neohrožených. Bohužel silný nános politické agitky a deformace příslušný době vzniku především v první třetině působí hodně nestravitelně, a tak jinak skvělý válečný film deklasuje do škatulky propaganda. (25.02.2016)

Oproti těžkým Dnům zrady(velmi mnoho postav a samé dialogy),mělo být Sokolovo hrdinskou epopejí,kterou se stalo z části.Precizní Vávrova příprava,která začala už po druhé světové válce a obhlídnutí lokací je na filmu vidět.Akdyž už to naní 100%podle pravdy(páni ze strany měli douhé prsty),alespoň ona autenčistnost bojů a samé bitvy je na naše poměry neskutečná.Bohužel calá tahle mohutná trilogie vznikla v nejtvrdší normalizaci a to je na ní vidět.Uvidíme hodného Gottwalda co jezdí na frontu podpořit své vojáky-kované soudruzi i podlého Beneše s Masarykem co kují pikle v teple Anglie.To jde na dobu vzniku odpustit tvůrcům,ale s čím mě hnuli se žlučí jsou lidice-ta scéna kdy mužové před popravčí četou volají SLÁVU KSČ!T o je i pro mě,fanouška a častého zastánce Vávry taky moc. (17.04.2007)

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)

Jak oddělit slušnou technickou kvalitu od falšování historie? Nějak mi to ne a nejde...Východní anabáze našich vojáků začala přeci v gulagu. A to včetně Ludvíka Svobody. Komančství tedy vesměs nemohli ani cítit. A zde je také vysvětlení slabosti až strachu L.S. v roce 1968. ( "Vím, co Sověti dokážou").... (07.03.2013)