Šťastnou cestu

Ze všeho nejvíc mne tenhle film zaujal atmosférou První republiky. Jak přes všechna osobní trápení celá společnost žila nadějemi a přesvědčením, že všechno teď už jednou provždy půjde dobře. Vyvěrá to z vnitřku všech postav, není k tomu zapotřebí proklamací. O Vávrovi se dá napsat leccos, ale určitě ne, že by neuměl filmovou režii. (14.03.2009)

Film jako takový možná nedosahuje kvality pěti *, ale mě osobně se velmi doktknul a zapůsobil na mě. Mám na mysli především excelentní herecký výkon Adiny Mandlové, který mě tenkrát, když jsem film viděl, velmi překvapil. Levicově zaměřený Vávra natočil nadprůměrný film ve srovnání s ostatní tvorbou roku 1943. Laťka nebyla toho roku nastavena příliš vysoko ve srovnání s okolními léty okupace a tak tento film považuji za vrchol roku 1943 společně s filmem Tanečnice. (06.03.2006)

Tento film je v podstatě naivní příběh několika mladých děvčat hledajících cestu životem, naivně vyprávěný, postavy vysloveně kladné a nebo zase záporné, rozhodně ale nekomplikované. Vávrův přístup ale tuto standartní limonádu okořeňuje v druhém plánu řadou podtextů a symbolů, které bystré oko zachycuje jen jaksi bokem, na pozadí. A tak se divákovi vtírají do mysli podněty k zamyšlení a příběh se dostává pod kůži. Taková hloubka je u starých českých filmů málo častá a překvapí. Vávra však neriskuje a bezhlavě se nevrhá do sociálního dramatu, které by mu asi kina nenaplnilo, lehce pluje příběhem, tento postup a hvězdné obsazení filmu mu zajistí úspěch. Ano mohl jít ještě dál, ale tehdy? Těžko. Na to si v jeho filmografii budeme muset ještě pár let počkat....a bude to stát za to. 90% (19.04.2011)

Překvapivě dobrý, a „okupačně“ asi nejlepší, český film. Dějový proud neboli prolínání osudů mladých prodavaček velkoobchodního domu, prostoupený množstvím dobových reálií, má švih i napětí. Rovněž výkony herců, ale především hereček (a především Adiny Mandlové, to si Vávra dobře ohlídal) jsou nadstandardní. Na rozdíl od poměrně vyšinutých dobových komedií má film ráz téměř dokumentární (sám Vávra to případně akcentuje jako „reportážní drama“). Ve svých pamětech (Moje filmové 100 letí, str. 77 - 79) píše Vávra, že ho „k filmu inspirovala příhoda“, herecky vypočítavého vztahu Adiny Mandlové k „cukernímu králi“ Joe Hartmannovi. Ostatně i obecně, přestože také patřil mezi její souložníky, se o ní vyjadřuje se silným despektem, - který ovšem může také být výrazem jistého přehodnocení v pozdějším věku. (25.02.2017)

Nejlepší část je ta, v níž Nataša Gollová řekne hlášku (ježíšmarjá, to je fešák!) A to je z celého filmu asi nejzapamatovatelnější věc. Ostatně Gollová pro mě také byla fešanda ve smyslu ženskosti. Za zmínku stojí herec velkého kalibru Korbelář, který v sobě měl něco, co z našeho filmu téměř vymizelo. Nezaměnitelný šarm. Film je sice napěchován řadou dobrých herců, ale četnost z toho klenot nedělá. (30.09.2016)