Hrůzná noc 2

Pokračování klasické upířiny nepostrádá nic z toho, co s úspěchem předvedla jednička. Opět se setkáváme s dvojicí lovců upírů Charliem a Peterem, jen je to tentokrát Charlie, kdo potřebuje utvrdit v jejich skutečnou existenci. V tom mu pomůže Vagina, tedy Regina, vyvedená sestřička Jerryho Dandrige. Upírů je tedy více, přibylo i šmakovních speciálních efektů, snad jenom ten humor se časem vytrácí, až to celé finišuje do jakéhosi negradujícího závěru. Dokonce ani Regina neoplývá tím ďábelským charismatem, s jakým minule zazářil Sarandon. Přesto tenhle sequel svému předchůdci ostudu nedělá, pro fanoušky osmdesátých let je tohle jeden z nejtypičtějších zastánců americké, komediálně hororové školy. (03.02.2012)

Ďalšie pokračovanie slávneho Fright Night tentokrát to vzal na starosť Tommy Lee Wallace a po ukážkovej jednotke stvoril zábavnú dvojku s trochou porciou komedie. Tentokrát tu máme mladý pár ktorý sa nasťahuje do hotela a na rad prídu upíri a hlavný hrdinovia majú čo robiť aby ich znovu zastavili. Nech žijú roky 80-te. (31.12.2008)

Dvojka má, hlavně, hned od začátku pěkně našlápnuto to jedničce nandat v mnoha ohledech. Humor tu sice zůstal, ale je do pozadí zatlačován mnohdy neskutečně hustou atmosférou (nalítávání kamery na objekty, všudypřítomná mlha). Velmi příjemná je mi kombinace upírů a vlkodlaků, kteří proti sobě nebojují, ale spolupracují. Opravdu nechápu kdy a proč někoho napadlo postavit tahle dvě stvoření proti době. Vlkodlak je parádní, více tedy v lidské podobě, ale i ta maska docela ujde. Kladem určitě je Julie Carmen v roli hlavní upírky. Hlavníhrdina je pořád trouba, starý lovec upírů pořád debil, v tomhle se nic nezměnilo. Je škoda, že nakonec dvojka jedničku předčila jen o kousek. (21.10.2015)

Druhý Fright night som videla ako prvý v poradí a patrí medzi moje najobľúbenejšie filmy. Možno je to preto, že bol môj prvý... (kvázi) horor, pri ktorom som neutiekla z izby, prípadne z kina (vtedy ma desili aj Ghostbusters, hlavne tá pani z knižnice - ja o mnoho rokov neskôr - v úvode). Kombinácia hororu a komédie zrejme prelomila kliatbu a dnes už z izby nezdrhám a nezakrývam si zraky. Len tak na okraj, Fiedelovu ústrednú pieseň "Come to me" milujem.-------- Po čase som opäť neodolala a pustila si Fright Night 2. Približne po stý krát. Človek si vychutnáva aj rozkošné detailíky, ktoré pri prvej projekcii nemá ako vnímať, keďže sa sústredí na hlavnú dejovú linku. Musím zdôrazniť, že Fiedelova hudba je dielom génia a každý jeden zvuk je bezchybne umiestnený na svoje miesto. Škoda, že neexistuje oficiálny soundtrack. Mnohí sa sťažujú, že vtip sa oproti jednotke nevyskytuje v takej vysokej miere, ale mne pripadá komediálna väčšina filmu, dokonca aj v tých nechutných momentoch. (02.06.2011)

Typická záležitost 80-tých let. Toto inspirativní dílko, vypustili do kin naši západní soudruzi ve stejné době, kdy se rozhodl lid ČSSR zatočit s rudými upíry. A to nikoliv za použití svěcené vody a dřevěných kolíků, nýbrž zpěvem, řetězy solidarity, cinkáním klíči; sice to nebyla taková sranda jako likvidování upírů v Hrůzné noci 2, ale fungovalo to. Díky tomu jsme získali možnost užívat si výdobytků západní civilizace a vidět filmové "skvosty", kterými nás už 22 let zásobují naši milí distributoři. Neříkám že je tento film příšerný, to bych mu lichotil. On je jen trapný. A není to tím, že by mi vadily zastaralé voskové triky. Je to především přístupen k tomuto žánru. Komediální prvky atmosféře hororu moc nepomohly a často to vypadalo, jako kdyby se režisér bál udělat opravdu strašidelný film. Možná kvůli přístupnosti, nebo své babičce, těžko říct. Výsledkem je podivná nudnost, kde najdeme pár dobrých nápadů, které jsou záhy osliznuté nějakým zlehčujícím okamžikem. V té době se takto možná točilo, ale píše se rok 2011 a moje hodnocení je jasné. (01.08.2011)