Cindy

Pohrobek: "Tak tahle moderní pohádka v osmdesátých let vyprodala nejen italská kina a stala se hitem nejen mezi mládeží celé západní Evropy. Československu se zřejmě vyhnula ...". Ale nevyhla !!! Síce to bolo až po páde železnej opony, no CINDY s geniálnym dabingom LUKÁŠa VACULÍKa (Pierre Cosso) dobyla obrazovky vtedajšej federálnej jednotky (zvanej "objavne" F1). Aj po rokoch pri repríze na ČT musím bez zbytočného nánosu nostalgie konštatovať, že táto snímka je pre mňa prijateľným a sympatickým predstaviteľom subžánru romantický film. Apropo jedná sa o zmodernizovanú rozprávku o Popoluške. (13.7.2005) TECHNICKÁ POZNÁMKA: Asi to bude (tak ako pre mňa) šok, ale pôvodne je CINDY 4-dielny televízny film s dĺžkou cca 171 minút. (13.6.2009) (13.07.2005)

Kdo má rád osmdesátky, ten si tento povedený, atmosferou nasáklý osmdesátkový romantický biják vychutná. Je sice pravdou, že některé scény svou kostrbatostí atakují hranice českých papundeklových pohádek ze sobotního odpoledne, ale patos k osmdesátkám prostě patří. Jen taková poznámka, flegmatický maminkovský dabing Dany Černé se k temperamentní hlavní hrdince moc nehodí. (21.12.2013)

Krásná romantická pohádka o popelce z 80. let, viděl jsem to jako malý školáček těsně po pádu železné opony a byl to možná první snímeček podobného ražení, který jsem začal hltat. Dnes s odstupem let už je na něm možná příliš podepsán zub času, ale s trochou nostalgie se dá prohlásit za zdařilý slaďáček. Btw. také jsem si uvědomil že je to možná jediný romantický film kdy hlavní hrdinka dostane od svého protějšku i facku...holt italové se nezapřou :-) (11.09.2007)

Myslím, že jsem ten film viděl někdy ve dvanácti (osmdesátá léta) a můj divácký charakter coby prakticky dětského diváka ještě nebyl narušen mnohými filmy, které pro mě v tom věku byly absolutně nemyslitelné. Takže si myslím, že tento kvalitní romantický film bude pro dnešního puberťáka znamenat něco úplně jiného než pro mě v době reálného komunismu. Tehdy jsme byli rádi za každý zahraniční film. A jako dvanáctiletému klukovi mi toto ke štěstí stačilo. I když jsem u známého na videu viděl např. "Commando" nebo nějaké karate filmy. Ale na druhé straně nebyla doba internetu a počítačů, a tak jsme většinu času trávili blbnutím venku. A sem tam nějaký takový film byl alespoň pro mě příjemným osvěžením a v mých telecích letech potvrzením toho, že láska je mocná. (05.10.2011)

Tak jsem se po cca 30 letech (šmarjáááááá) podívala na film znova. Příběh Popelky může být zpracován tisíci způsoby, tohle bude ale zaručeně nejvyčnívající. Hudba stejně chytlavá, jako tehdy. Dokonce i ten dabing si pamatuju :) Je to takové italsky třaskavé, ale ne tak uječené jako Troškovy pohádky. Tehdy mi to tak nepřišlo, v dnešní době #meetoo si nedovedu představit životnost tohoto zpracování. Manžel se chystá vrhnout na manželku a začne ji v náznaku hádky "škrtit", když je Popelka drzá, tak jí klidně princátko Mizio vrazí facku a ona se mu ji nebojí před svědky na plese vrátit, když zjistí, že ji lhal .... unbelievable :-D No, ráda jsem se vrátila do dětství, a že bych z toho měla traumata, nebo mě to snad poznamenalo, to rozhodně teda ne ;o) Když si teď googlím Pierra Cossa, ten chlapec nám vyrostl do krásy ;o) (29.12.2018)