Obsahy(1)
Baladické drama z vesnického prostředí se odehrává v podhůrské oblasti, kde sedláci zápolí s tvrdými přírodními podmínkami i tvrdostí ve svém nitru. Nejvíce překážek jim ovšem klade podivínský majitel mlýna, jenž úmyslně přehradí přívod vody. Samotářský muž se totiž nedokáže vyrovnat se zklamáním v lásce. Narůstající napětí bezmála vede k násilným činům. Původní filmový námět zpracoval Josef Toman jako román pod názvem "Vosí hnízdo". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Shoda s komentářem Ony. myslel jsem, že se zasměju nad toporností fousatého filmku, a ejhle, ty pohyblivý fotky byly tak úchvatný, že jsem u toho vydržel až do konce. Mravenci-Buňuel, tohle tam je! Ovšem tady to má konkrétnní symbolický význam, až půvabně doslovný: jednou je hmyz v rendlíku a v kaši, která je navařená, musí se tedy dojíst (krátce po vraždě), podruhé je to symbol už pozitivní -- pilní tvorečkové se v přírodě činí, aby se uživili, ať už mají dvě nohy nebo šest nohou, život jde dál! Nebo ta oprátka, skrz kterou vidíme hlavu nebohého vraha. Nebo to okno s mříží v chalupě, a další záběr: zamřížované okýnko ve věznici. To je radost, tohleto zachytit. Fotky polních prací v podhorské krajině (ehm - opravdu se tam pěstovalo obilí? -- ovšem obilí vypadá na plátně líp než brambory nebo řepa, že) bych si naordinoval do snů a nechal je pěkně černobílé. A samozřejmě se tomu člověk pořád může pochechtávat, když už musí -- třeba těm vzletně vedeným nápisům na cedulkách, zanechaných nejdříve u tůňky a pak u četníků -- vskutku krasopis vesnického čeledína! Tenhle film je neprávem opomenutý skvost československé kinematografie, řekl by někdo. A někdo jiný zas: zábavná podivnůstka, překvapivě ladící oku a uchu. ()
Opomíjené venkovské drama, v němž stupňující se rivalitu mezi sousedy má na svědomí láska a touha po pohledné schovance Jaroslava Marvana Jiřině Štěpničkové, která do vesnice nezapadla a svou krásou vábí muže a provokuje k násilí. Zajímavý, působivý snímek hlavně způsobem natáčení a svými záběry krásné krajiny v období od jara do sklizně. Herecké výkony neupoutaly s výjimkou vtipného Václava Trégla a vskutku otřesného Miroslava Svobody. Ponurý film. ()
Kamera čaruje, ale hory by se v tomhle případě bez těch lidí docela obešly. Někteří mocně přehrávají a závěrem zní dialogy toho typu, jako jsou parodovány v Saturninovi, a to vše za neustále hřmící hudby laděné bez ohledu na probíhající situace. A Štěpničková je z komunity vytlačena prostě proto, že po ní muži jdou a že představuje cizorodý prvek, i když se nikdo neobtěžuje říct proč – kde se tam tedy ta schovanka vzala. ()
Především scénárista Václav Wasserman patřil také do české obdoby Silné čtyřky. Jeho samostatná práce režisérská je ovšem téma zcela samostatné a poměrně opomíjené v rámci celkového nazírání na archivní český film. Pomineme-li jeho němý debut a první zvukový experiment, byli Lidé pod horami prvním silným vkladem do vrcholné prvorepublikové produkce. V příštím roce se mu remake Božích mlýnů povedl ještě lépe a můžeme jen litovat toho, že na svou práci mohl navázat až v závěru Protektorátu vynikajícím melodramem Sobota. To, co mohl vytvořit po zestátnění, to už zase bohužel patří mezi smutnější záležitosti... nicméně věřím, že vzhledem k absenci Miroslava Svobody v německé verzi, mohla tato být ještě o stupínek lepší. Neb, co ten předvádí v každé scéně, do které je zasazen, za to by se styděl i poslední ochotník! Naštěstí je často jeho projev ředěn osvědčenými epizodkáři nebo vedlejšími rolemi - a když přijde na řadu samotná Štěpničková - má logicky celé plátno jen pro sebe a už je zase dobře. ()
Kameramani F. Pečenka a J. Střecha tu excelovali - nasnímaná horská příroda hovoří sama za sebe a je tou největší kvalitou filmu, poněkud šablonovité dialogy a herecké výkony (až na Václava Trégla, který zde podal životní výkon, a mého oblíbeného záporáka F, Kreuzmanna) body ubírají. S čím se ovšem nemohu ztotožnit, tak to je konečné vyznění filmu - za vše mohou rušivé elementy (Tereza Štěpničkové a Štěpán), jejichž působení ve vsi působí veškeré zlo, donutíme je, ať odejdou. Toto vysloveně konzervativní vyznění (a že za pár roků tím rušivým elementem byli nejčastěji označováni Židé, je jasné) překvapí u autora značně levicového zaměření, ve filmu, který jinak je ukázkovým kamerově-poetickým snímkem, v němž hovoří i hudba (symfonická, cimbálovka, heligonka). ()
Galerie (11)
Photo © Meissner Film
Zajímavosti (1)
- Původní filmový námět zpracoval Josef Toman později jako román pod názvem „Vosí hnízdo“. (sator)
Reklama