Sobota

Jemně ironické až parodické romantické drama, to je film Sobota. Čistě melodramatický podklad zápletky se sice od samého počátku tváří seriózně a své hrdiny staví do mezních situací partnerských vztahů, ale s postupem času se lehký cynický podtón dere na světlo boží s vehementnější vynalézavostí a s uspokojením se prohrabuje ve svědomí a srdci. Představy se téměř vždy liší od reality a lidská duše s dychtivostí podléhá různým podobám pokušení. Obyčejná všednost touží po pohodlí a obdivu, citová osamělost zase po novém dobrodružství. Život může být hrou, získat lze královský trůn i zmar morálního očistce. Jak sladké je snít a jít představě ideálu naproti! Když někdo nahlédne do rozdaných karet, získává výhodu, či ho přepadnou obavy a zmatek. Hlavní postavou partnerských rozverných hrátek života je Helena Málková (velmi dobrá Hana Vítová), znuděná manželka v domácnosti. Každodenní život má ubíjející povinnosti, ve vyšších kruzích je možné dotknout se blahobytu a pocitu výjimečnosti, ale má také několik maskovacích vrstev a lpění na upřímnosti nabízí jen rozčarování a pocit trapnosti. Hlavní mužskou postavou je Richard Herbert (skvělý Oldřich Nový), továrník s náročným koníčkem zakrývání a sladkých smyšlenek. Život bez finanční starosti a osamělost vkládá veškerý důvtip a elegantní noblesu do her pohlazení a ukájení. Vhodně zvolené verše romantismu stále fungují, ženy jihnou a charismatičtí muži konají svůj povinný úkol. Důležitou postavou je Luisa Herbertová (velmi dobrá Adina Mandlová), Richardova trpělivá a trpící manželka. I blahosklonnost může najít odvahu a bojovat za vlastní představy o životě. Výraznou postavou je Jiří Valeš (dobrý Ladislav Boháč), Helenin rozumnější bratr a provozovatel květinářství. Čelem se staví zkáze, aby v žádném okamžiku neztratil naději na uspokojivé vyřešení. K důležitým postavám patří také Helenin pragmatický a tolerantní manžel a skromný úředník Petr Málek (dobrý František Hanus) a Herbertova bývalá milenka Karla Bartošová (zajímavá Jiřina Štěpničková) s vytrvalou snahou o zjednání celkové nápravy zapeklité situace, i když se vše bere jen jako osobní zadostiučinění. Z dalších rolí: kárající Richardova matka (příjemná Růžena Šlemrová), spolehlivý Herbertův šofér Jindřich (Bedřich Veverka), oddaný a stylový Richardův sluha Josef (vynikající Nora Stallich), či Herbertův nejbližší spolupracovník a právní zástupce John (příjemný Karel Dostal). Není nejšťastnější považovat Sobotu za drama, ironický i smířlivý nadhled je nepřehlédnutelný. Nevěra se může stát kořením života, pokud nejsme zastánci katolické výchovy. Sobota pobaví velmi příjemně a dost nečekaně. Ach, život! Jak tepe při vzestupech i pádech! Byť všichni chtějí nalézt především štěstí. (02.08.2017)

Prý ,,společenská komedie", distributor ten film očividně ale vůbec neviděl, jelikož jinak by nemohl psát takovéto bludy, vždyť se jedná o čistokrevné drama a k smíchu je pouze onen distribuční text. Musím přiznat, že nemám příliš v oblibě tuhle kašírovanou poetiku prvorepublikových umělých filmových světů (byť Sobota vznikla až v období protektorátu, ale k zlatým časům předválečné kinematografie se nepokrytě hlásí), všechny postavy se chovají a jednají naprosto nepřirozeně, celý příběh šustí papírem a nepodlehne-li divák kouzlu nostalgie, uvidí jen zbytnělý marasmus současné české kinematografie plné vztahových seriálů a smířlivých tragikomedií. Sobota je naprostým vrcholem pokryteckého vidění světa, továrník Oldřicha Nového je tu stylizován do role romantického svůdníka, přičemž se tak nějak spiklenecky tutlá, že vězí až po krk v morální žumpě, květinářka Hany Vítové je zase vykreslena barvami mýdlové opery, přitom její jednání je až černobíle prosté, když je schopna odejít od svého muže bez rozloučení a za tepla se stěhuje do luxusního bytu svého nového amanta. Fakt, že čerstvý čtyřicátník vypadá v podání Oldřicha Nového jako usedlý šedesátník nemá asi ani cenu připomínat, to byl v dané době prostě takový standard... (12.09.2012)

Konec války přinesl české kinematografii nemalé obtíže. Nařízení Českomoravského filmového ústředí č. 59 z druhé poloviny roku 1944 silně omezilo provoz kin i výrobu a podle zásad totálního válečného nasazení prakticky znemožňovalo zahajování nových náročnějších projektů. Přesto se práce v barrandovských ateliérech nezastavily. Předposledním filmem, který měl premiéru ještě před květnovým osvobozením bylo společenské drama Sobota, pod které se podepsal zkušený scénárista a režisér Václav Wasserman. Mnohem zajímavější osobou, kterou bychom ovšem v titulcích marně hledali a která se tu s důvtipem sobě vlastním převtělila pod imaginární pseudonym, byla Olga Scheinpflugová, ostřílená divadelní herečka a spisovatelka, hledajíc v samém závěru války alespoň částečnou uměleckou satisfakci za své nedobrovolné umlčení. Hlavním motivem příběhu ovšem nebyla ani tak touha nastavit zrcadlo tehdejší společnosti, jako spíše využít nemalé popularity Oldřicha Nového a další noblesní varianty jeho kristianovského hrdiny. A tak se tento sympatický herec znovu oblékl do kostýmu neodolatelného svůdce a rozehrál svůj typický šarm, aby jako bohatý průmyslník sváděl krásné paní, nejprve Jiřinu Štěpničkovou a později Hanu Vítovou. Pozoruhodný herecký výkon v samém závěru své oslnivé kariéry tu odehrává také Adina Mandlová, tehdy již zraněná žena, která za sebou vláčela nezdařené manželství, bolestivý potrat a pošpiněné jméno. Hvězdy první velikosti a jejich poslední film na rozloučenou. Opona padá. (06.10.2008)

Další svůdnický film Nového. Tentokrát bohužel s menší dávkou elegance v porovnání s Kristiánem. Ovšem i tentokrát se projevil jako mistr svého "řemesla" a metal jednu větu za druhou, až jeho cíle padly na kolena a toužily po něm. Herecké obsazení je jedno z nejlepších, prostě dvojice Mandlová Vítová doplněná o Nového, to je prostě to nej. (10.12.2011)

Jestli opravdu žijí ženy, které svým milovaným mužům tolerují nevěry a místo hysterických výčitek s pomstou v očích ještě láskyplně, s úsměvem odpouštějí a snaží se jim to diplomaticky ukázat, aby oni záletníci sami sebe chytli za nos a zastyděli se nad svým jednáním ... tyto ženy mají můj bezmezný obdiv. Já sama nevím jak bych se zachovala, ale na takovou vysokou diplomacii asi nemám. Určitě bych nebyla klidná jak želva. (26.01.2014)