Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (71)

Faye 

všechny recenze uživatele

…. „ Budeme vám vyprávět o některých událostech posledního válečného jara. Posledního jara války. Za tři měsíce bude fašismus poražen, ale teď probíhají nelítostné boje na Odře, pod Budapeští, v Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o 17 dnech tohoto jara.“ Tak začíná seriál, který jsem jako dítě sledovala s očima navrch hlavy. Otto von Stirlitz, obratný řečník a stratég ve službách sovětské tajné služby, byl můj milovaný hrdina a v německé uniformě mi připadal neodolatelný. Rusky zpívanou píseň jsem měla (přes velké protesty mámy) nahranou na kotoučáku a to hned za úvodní klavírní skladbou. Teď s odstupem času, mohu jen potvrdit své 4* hodnocení, které si seriál u mě udrží i nadále. A přiznávám, že všech 12 dílů vysoké špionážní hry jsem si s velkou chutí zopakovala. Před lety na mě nejvíc zapůsobila emotivní scéna výslechu ženy za přítomnosti jejího nedávno narozeného dítěte a jako další, beznadějná situace ženy na útěku před gestapem, která je schovaná v kanálu se dvěma kojenci v náručí. A dnes k nim přibylo i rozloučení Stirlitze s vlastní ženou, kdy se na sebe mohli pouze dívat, a to každý od svého stolu vzdáleni od sebe přes celou kavárnu, přitom to bych si bez připomenutí už nepamatovala. Abych to nějak uzavřela, ne vše co mělo nálepku CCCP bylo nutně špatné a „Sedmnáct zastavení jara“ určitě stojí za vidění i přes stáří 33 let. ()

marvan 

všechny recenze uživatele

Seriál, který se stal kultovním jen proto, že ostatní produkce socialistické televize byla obvykle ještě pitomější. To ovšem není důvod k oslavným tirádám, které provázejí smrt režisérky Lioznové. Seriál je prý poetický a prý není tolik zatížen ideologií, což znamená jen to, že se vyvaroval těch nejkřiklavějších prosocialistických hesel. Já vidím jen ideologií poznamenané řemeslo kolísající kvality a místy neumětelské až na hranici směšnosti, odolávající zubu času podstatně hůře než mnohé podobné seriály ze stejné doby z druhé strany železné opony. Je na čase připustit, že totalitní zřízení zabránilo tvořit opravdu nadaným lidem. Snažit se nacházet ztracenou kontinuitu oprašováním jakžtakž přijatelné socialistické veteše a přisuzovat jí kvality, které nemají a nikdy neměly, je překrucováním historie. ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Na tento seriál mám veľmi dobré spomienky. Zaujal ma tak, že som si dokonca kúpil jeho literárnu predlohu. To zaujatie nespôsobil iba samotný seriál, ale najmä doba, v ktorej bol vysielaný. Pôsobil úplne odlišne, ako väčšina produktov tohto žánru. Pritom to bol sovietsky seriál, od ktorého by som to nečakal. Neukazoval Nemcov ako nekompetentných hlupáčikov, ale ako súčiastky mašinérie, ktorá fungovala aj keď bolo jasné, že vojna sa skoro skončí, a to ich porážkou. Seriálu prospelo relatívne pomalé tempo, ktoré neprekážalo prítomnému napätiu, kvalitné herecké obsadenie, dobrá výprava aj chytľavá úvodná pieseň. Neviem, ako by som vnímal seriál v súčasnosti, ale napriek uplynutým rokom verím, že by som nebol sklamaný. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Výborná špionská hra, sedla jsem na lep okamžitě, postaral se o to Vjačeslav Tichonov, on je v roli tajného agenta uprostřed Německé říše fantastický a k tomu tak nádherná hudba, že se mi občas svíralo hrdlo dojetím a místy mi běhal mráz po zádech... V této sérii se snoubí vše tak, jak se na pět hvězd sluší a patří, strhující příběh, skvělí herci, krásná klidná kamera, podmanivá atmosféra, skvostná hudba, ostatně pochvalu zaslouží vše, kostýmy (zejména uniformy), celkově výprava, interiéry, exteriéry, všechno je tu vymazlené do detailu, prostě stručně plná palba... ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Jo, proste Otto Von Stierlitz rozhodne patri do vseobecneho rozhladu, bez debaty. Je to aj akysi sovietsky pokus odpovedat na Jamesa Bonda a bondovky. Podla knih Juliana Semjonovovovova sa ulohy Stierlitza zhostil Vjaceslav Tichonov /Bondarcukova Vojna a Mir seria/ , ba dokonca mal po vzore 007-ky aj svoj oblubeny napoj. Len sa rychlo nepamatam, co to bolo, ale nieco z tejto trojice : kofola, konak alebo dzus s vodkou. Uz neviem presne, je toho fakt vela a vsetko sa neda pamatat. 80 % ()

Galerie (68)

Zajímavosti (23)

  • V kolorované verzi z roku 2009 byl německý blockbuster Žena mých snů (1944), z kterého byly v seriálu ukázky, ponechán černobíle, ač byl ve skutečnosti barevný, na Agfacoloru. (zelvopyr)
  • Mnoho nápisů ve filmu je v azbuce, a to i v případech, kdy to je absolutně nevhodné. Pokud jsou nápisy latinkou, jsou v nich pravopisné chyby – např. v devátém díle je "Fogeln" místo "Vogeln". Jako formuláře telegramů jsou také zásadně používány azbukou psané formuláře sovětské pošty. (gjjm)

Reklama

Reklama