Sedmnáct zastavení jara

Jo, proste Otto Von Stierlitz rozhodne patri do vseobecneho rozhladu, bez debaty. Je to aj akysi sovietsky pokus odpovedat na Jamesa Bonda a bondovky. Podla knih Juliana Semjonovovovova sa ulohy Stierlitza zhostil Vjaceslav Tichonov /Bondarcukova Vojna a Mir seria/ , ba dokonca mal po vzore 007-ky aj svoj oblubeny napoj. Len sa rychlo nepamatam, co to bolo, ale nieco z tejto trojice : kofola, konak alebo dzus s vodkou. Uz neviem presne, je toho fakt vela a vsetko sa neda pamatat. 80 % (13.04.2016)

Nejčastější srovnání, a zároveň poslední, které by mne v souvislosti se Sedmnácti zastaveními jara napadlo, je srovnání s Jamesem Bondem. Jednak Vjačeslav Tichonov je lepší herec než kterýkoliv z představitelů agenta 007, druhak tohle není žádná dobrodružná špiónská akce. Nabízí se také srovnání s Kapitánem Klossem, který má sice velice podobný příběh a některé dílčí motivy, ale je pojatý úplně jinak. Sedmnáct zastavení jara je spíše poeticko-psychologický obraz posledních dnů Třetí říše – výstižný obraz doby, v níž byl neskutečný rozdíl mezi tím, co se říkalo, tím, co se dělalo, tím, v co se věřilo a tím, co se říkalo, že se věří. Špionský příběh slouží spíše k rozehrání komplikované psychologické hry než k předvádění skvělosti našich skvělých rozvědčíků (jak se říká – špioni jsou jejich, rozvědčíci naši). Pro využití psychologické hry využívá Taťána Ljoznova mnoho originálních a zajímavých filmařských postupů (Hitler snímaný z perspektivy stenotypistek v prvním díle, závěr třetího dílu - asi vůbec nejlepší seriálová smrt -, skvělý závěr celého seriálu...) a snad poněkud příliš také postavu vypravěče, který neustále komentuje psychologii postav – na druhou stranu, mnoho replik vypravěče je sice zbytečných, ale většina z nich pomáhá k pochopení poněkud složité psychologické struktury seriálu. Ze začátku mne vypravěč štval, pak jsem si na něj zvyknul jako na součást koloritu a mnohdy důležité doplnění příběhu. Kvality seriálu podtrhují také skvělí herci (samozřejmě především Vjačeslav Tichonov, ale i Rostislav Pljatt v roli pastora, Nikolaj Prokopovič v roli Himmlera, Jurij Vizbor v roli Bormanna, Tabakov v roli Schellenberga, poněkud orwellovsky děsivá Olga Sošnikova jako Barbara Krein) a vynikající hudba (zvlášť klavírní úvodní skladba, u závěrečné písně se mi sice líbí melodie i text, ale ne interpretace). Samozřejmě, je to ideologicky zabarvené, ale o nic víc, než jsou válečné filmy západní produkce (mávání stárspringldbannerem a přísahy věrnosti vlajce jsou úplně stejně nechutné) – a v rámci ideologického zabarvení si seriál dovolí leccos, co si sovětské filmy normálně rozhodně dovolit nemohly – například kněze jako jednu z hlavních kladných postav nebo onu geniální scénu v prvním díle, kdy se u Himmlera postupně prolínají tři propagandy, aniž by mezi nimi byl jakýkoli rozdíl v pravdivosti a klamavosti... Pro tuto originálnost a působivost a bez jakékoli nostalgie u mne seriál jde do Top 10. Charaktěr nordyčskij, tvěrdyj. (23.05.2010)

Příběh z dob kdy Rusové byli ti dobří, Němci ti špatní a islám nikoho nezajímal. Třetí říše se zmítala v předsmrtných křečích, její armády šly od porážky k porážce, ale nacistický režim zůstával v plné síle. Orgány RSHA, od Gestapa po Sicherheitsdienst pracovaly a plánovaly, jako kdyby snad Hitlerova utopie měla opravdu přežít tisíc let. A přímo ve středu této mašinérie působí agent KGB Otto von Stierlitz. Sedmnáct zastavení jara je špionážní drama v němž nehraje hlavní roli ani šarmantní lamač ženských srdcí, ani akce a dokonce ani boj proti padouchům. Prim má chladná logika, racionalita, pečlivá analýza situace a zákulisní boje. A cíl není o nic menší, než rychlé ukončení války. Klobouk dolů před tehdejšími scenáristy, ale téměř žádná postava není černobíle dobrá či zlá. I špičky SS a nacističtí pohlaváři jsou občas jen ve vleku událostí a výjimečně projeví i záchvěv lidskosti, nebo alespoň slabosti. Sympatičtí pochopitelně nejsou, ale i to málo je víc, než se dalo čekat. Druhou silnou stránkou je mrazivá atmosféra, držená i dobovými záběry nebo historickými vsuvkami a třetí pilíř tvoří herci. Skvělí jsou všichni a sám Vjačeslav Tichonov je přímo výborný. Silné čtyři hvězdičky. (11.01.2015)

Pokud jde o špionážní drama, je tento seriál, dle mého názoru, opravdu asi tím nejlepším, který jsem mohl vidět, i když se bohužel již velmi dlouho na českých televizních stanicích neobjevil. Je to vlastně naprosto jiný žánr, než na jaký jsme v souvislosti s tajnými agenty zvyklí. Neustále se tu střídají brilantní dialogy s vnitřním uvažováním hlavního hrdiny, doplněném o výstižné charakteristiky dalších důležitých postav. Naproti tomu je tu velmi málo akce, což působí velice realisticky, protože v takto vysoké hře si asi nikdo nemůže dovolit jednat bez dokonalého promyšlení všech věcí do nejmenších detailů. Vynikající je hudba, která v každém okamžiku podtrhuje atmosféru, jež je v některých chvílích napjatá jako struna. Jsem moc rád, že jsem měl možnost tenhle seriál vidět, a určitě jsem si jej nepustil naposledy. 95% (01.07.2009)

Výborná špionská hra, sedla jsem na lep okamžitě, postaral se o to Vjačeslav Tichonov, on je v roli tajného agenta uprostřed Německé říše fantastický a k tomu tak nádherná hudba, že se mi občas svíralo hrdlo dojetím a místy mi běhal mráz po zádech... V této sérii se snoubí vše tak, jak se na pět hvězd sluší a patří, strhující příběh, skvělí herci, krásná klidná kamera, podmanivá atmosféra, skvostná hudba, ostatně pochvalu zaslouží vše, kostýmy (zejména uniformy), celkově výprava, interiéry, exteriéry, všechno je tu vymazlené do detailu, prostě stručně plná palba... (13.09.2023)