Sedmnáct zastavení jara

Jo, proste Otto Von Stierlitz rozhodne patri do vseobecneho rozhladu, bez debaty. Je to aj akysi sovietsky pokus odpovedat na Jamesa Bonda a bondovky. Podla knih Juliana Semjonovovovova sa ulohy Stierlitza zhostil Vjaceslav Tichonov /Bondarcukova Vojna a Mir seria/ , ba dokonca mal po vzore 007-ky aj svoj oblubeny napoj. Len sa rychlo nepamatam, co to bolo, ale nieco z tejto trojice : kofola, konak alebo dzus s vodkou. Uz neviem presne, je toho fakt vela a vsetko sa neda pamatat. 80 % (13.04.2016)

Pokud jde o špionážní drama, je tento seriál, dle mého názoru, opravdu asi tím nejlepším, který jsem mohl vidět, i když se bohužel již velmi dlouho na českých televizních stanicích neobjevil. Je to vlastně naprosto jiný žánr, než na jaký jsme v souvislosti s tajnými agenty zvyklí. Neustále se tu střídají brilantní dialogy s vnitřním uvažováním hlavního hrdiny, doplněném o výstižné charakteristiky dalších důležitých postav. Naproti tomu je tu velmi málo akce, což působí velice realisticky, protože v takto vysoké hře si asi nikdo nemůže dovolit jednat bez dokonalého promyšlení všech věcí do nejmenších detailů. Vynikající je hudba, která v každém okamžiku podtrhuje atmosféru, jež je v některých chvílích napjatá jako struna. Jsem moc rád, že jsem měl možnost tenhle seriál vidět, a určitě jsem si jej nepustil naposledy. 95% (01.07.2009)

Výborná špionská hra, sedla jsem na lep okamžitě, postaral se o to Vjačeslav Tichonov, on je v roli tajného agenta uprostřed Německé říše fantastický a k tomu tak nádherná hudba, že se mi občas svíralo hrdlo dojetím a místy mi běhal mráz po zádech... V této sérii se snoubí vše tak, jak se na pět hvězd sluší a patří, strhující příběh, skvělí herci, krásná klidná kamera, podmanivá atmosféra, skvostná hudba, ostatně pochvalu zaslouží vše, kostýmy (zejména uniformy), celkově výprava, interiéry, exteriéry, všechno je tu vymazlené do detailu, prostě stručně plná palba... (13.09.2023)

Nejslavnější ruský seriál, velmi inteligentní špionážní intriky v intrikách. Skvělé je fundované vykreslení charakterů reálných postav bez toho, že by měl člověk dojem, že do něj někdo horem dolem rve historii. Fascinuje drobnokresba velmi schopných mužů, kteří měli v rukou říši, že to prostě nejsou karikované ploché figurky, se kterými se vypořádává übergeroj jako ve střílečce Wolffenstein... Také neúprosně logické diskuse například o svědomí z teologického úhlu pohledu kněze a další těžká témata. Dílko velmi zdvihlo morální kredit KGB, o čemž by mohl vyprávět i soudruh Putin, pro nějž je Tichonovova postava vyloženě alter ego... P.S. má nejdražší dostala z typicky ruské zadumanosti s romantickou hudbou a divokými husami na obloze atd. záchvat smíchu, ale já mám tyhle velmi dlouhé scény, kdy se buduje atmosféra, na sovětské tvorbě upřímně rád, bez žertů. (31.05.2014)

…. „ Budeme vám vyprávět o některých událostech posledního válečného jara. Posledního jara války. Za tři měsíce bude fašismus poražen, ale teď probíhají nelítostné boje na Odře, pod Budapeští, v Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o 17 dnech tohoto jara.“ Tak začíná seriál, který jsem jako dítě sledovala s očima navrch hlavy. Otto von Stirlitz, obratný řečník a stratég ve službách sovětské tajné služby, byl můj milovaný hrdina a v německé uniformě mi připadal neodolatelný. Rusky zpívanou píseň jsem měla (přes velké protesty mámy) nahranou na kotoučáku a to hned za úvodní klavírní skladbou. Teď s odstupem času, mohu jen potvrdit své 4* hodnocení, které si seriál u mě udrží i nadále. A přiznávám, že všech 12 dílů vysoké špionážní hry jsem si s velkou chutí zopakovala. Před lety na mě nejvíc zapůsobila emotivní scéna výslechu ženy za přítomnosti jejího nedávno narozeného dítěte a jako další, beznadějná situace ženy na útěku před gestapem, která je schovaná v kanálu se dvěma kojenci v náručí. A dnes k nim přibylo i rozloučení Stirlitze s vlastní ženou, kdy se na sebe mohli pouze dívat, a to každý od svého stolu vzdáleni od sebe přes celou kavárnu, přitom to bych si bez připomenutí už nepamatovala. Abych to nějak uzavřela, ne vše co mělo nálepku CCCP bylo nutně špatné a „Sedmnáct zastavení jara“ určitě stojí za vidění i přes stáří 33 let. (19.10.2006)