Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Sedemnásť zastavení jari
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Na tento seriál mám veľmi dobré spomienky. Zaujal ma tak, že som si dokonca kúpil jeho literárnu predlohu. To zaujatie nespôsobil iba samotný seriál, ale najmä doba, v ktorej bol vysielaný. Pôsobil úplne odlišne, ako väčšina produktov tohto žánru. Pritom to bol sovietsky seriál, od ktorého by som to nečakal. Neukazoval Nemcov ako nekompetentných hlupáčikov, ale ako súčiastky mašinérie, ktorá fungovala aj keď bolo jasné, že vojna sa skoro skončí, a to ich porážkou. Seriálu prospelo relatívne pomalé tempo, ktoré neprekážalo prítomnému napätiu, kvalitné herecké obsadenie, dobrá výprava aj chytľavá úvodná pieseň. Neviem, ako by som vnímal seriál v súčasnosti, ale napriek uplynutým rokom verím, že by som nebol sklamaný. ()
Seriál, který se stal kultovním jen proto, že ostatní produkce socialistické televize byla obvykle ještě pitomější. To ovšem není důvod k oslavným tirádám, které provázejí smrt režisérky Lioznové. Seriál je prý poetický a prý není tolik zatížen ideologií, což znamená jen to, že se vyvaroval těch nejkřiklavějších prosocialistických hesel. Já vidím jen ideologií poznamenané řemeslo kolísající kvality a místy neumětelské až na hranici směšnosti, odolávající zubu času podstatně hůře než mnohé podobné seriály ze stejné doby z druhé strany železné opony. Je na čase připustit, že totalitní zřízení zabránilo tvořit opravdu nadaným lidem. Snažit se nacházet ztracenou kontinuitu oprašováním jakžtakž přijatelné socialistické veteše a přisuzovat jí kvality, které nemají a nikdy neměly, je překrucováním historie. ()
Mna tento serial skor pomalicky zabijal, akoby som to mal sledovat v napati. Bolo to nejake nudne a nie nie pohnut sa zo zacarovaneho kruhu dalej. Len jedna cast bola dobra a to konkretne ta, kde ta zena utekala prec s jednym Nemcom a toho nakoniec aj tak zabili. Len tato cast bola k svetu a ostatne ma nudili, ako som uz pisal vyssie. Podla mna je tento serial az moc precenovany a neviem preco dostal az take vysoke hodnotenie. ()
Nebojím sa povedať, že Stierlitzove príbehy v tyle nepriateľa sú to možno najlepšie, čím nás kŕmili v televízii v sedemdesiatych rokoch zo sovietskej produkcie. Seriál je profesionálne zvládnutý, ponurý, nie je príliš akčný, zato dosť emotívny. A Viačeslav Tichonov si získal naše srdcia, ako máloktorý Rus. ()
Seriál běžel na našich obrazovkách v dobách hlubokého socialismu a byla to ta světlejší chvilka. Byť z nenáviděného Ruska, byl kvalitní jak obsahem, tak formou. Otto von Stirlitz, který se svými schopnostmi dostává v hierarchii nacistické armády až k samotným špičkám, je ve skutečnosti příslušník ruské výzvědné služby. Neustálý tlak na osobu ruského kapitána podávat co nejčerstvější informace do ruska a zárověň se neprozradit nedodržením oddanosti k německému zřízení je stěžejní osou celého výborného seriálu. Účast ruských hereckých špiček jenom podtrhuje kvality snímku. ()
Galerie (68)
Photo © Gorky Film Studios
Zajímavosti (23)
- Oleg Tabakov zahrál Schellenberga tak dokonale, že mu neteř skutečného SS-Brigadeführera Waltera Schellenberga poslala děkovný dopis. Skutečný SS-Obergruppenführer Karl Wolff zase poslal svému představiteli Vasiliji Lanovojovi jako poděkování bednu koňaku. (gjjm)
- Jediný z nacistických pohlavárů, jehož vzhled a životopis se výrazněji odchyluje od skutečnosti, je SS-Gruppenführer Heinrich Müller. Filmaři totiž neměli ani jeho fotografii, ani žádné informace o něm. Müller se proto na jednom místě seriálu zmiňuje o tom, že je o deset let starší než Stierlitz, přestože jak skutečný Müller, tak i fiktivní Stierlitz se narodili v roce 1900. (gjjm)
- V edici ESO byla vydána brožovaná kniha „Sedmnáct zastavení jara“, později v časopise „Květy“ tentýž titul vycházel na pokračování v atypickém formátu 13×17 cm. Byly zde uvedeny snímky ze seriálu. (Robbi)
Reklama