Sjemnadcať mgnovenij vesny
Seventeen Moments of Spring
Sedemnásť zastavení jari
Obsahy(1)
Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Zapomeňte na Bonda, 17 zastavení jara přináší agenta mnohem skutečnějšího a hmatatelnějšího než by si nulanulasedmička byla schopna kdy představit. S onou skutečností se sice do pryč odporoučela akce, ale namísto ní přišla tíseň, nejistota, obavy z odhalení, podezírání, nutnost chytře lhát, nenápadné jednání, samota v moři nepřátel, pečlivé plánování a mnohonásobně inteligentnější dialogy. Neustálé prokladání děje historickými záběry a množstvím faktů působí sice chvílemi nefilmově, posouvá však autenticitu ještě dále. A ona fakta nejsou předkládána samoúčelně - Stierlitz je využívá k promýšlení svého jednání a dávají dění rámec. Dalším "nefilmovým" prvkem je častá přítomnost vypravěče, který neustále komentuje dění. I jeho lze však omluvit - jak jinak sdělit skutečné myšlenky postav, u kterých rozhodně neplatí "co na srdci, to na jazyku"? Chyby (nijak zásadní) se však přesto najdou: nechtělo se mi věřit, že Gestapo i SD spolkli Stierlitzovi úplně všechno, škoda i všudypřítomnosti azbuky. Jenže, můžu já se zlobit na zadumaný špionážní seriál, možná na nejlepší špionážní filmové dílo vůbec (co jsem viděl), ve kterém navíc vystupují Hitler, Himmler, Borman, Goering, Stalin, Kaltenbrunner, Schellenberg...? Nemůžu. Silné **** ()
- http://www.youtube.com/watch?v=mudYdcGS6rY - ukažkovy špionažny serial starej ruskej školy na vysokej odbornej urovni - s preciznou hereckou gestikulaciou tvare a tela neprekonatelneho pana herca VJACESLAVA TICHONOVA - monotonny az niekedy nudny posun deja ale to za cielom ukazky preciznej a hloubavej prace rozviedcika - ziadna akcna strielacka na zapadny sposob ()
…. „ Budeme vám vyprávět o některých událostech posledního válečného jara. Posledního jara války. Za tři měsíce bude fašismus poražen, ale teď probíhají nelítostné boje na Odře, pod Budapeští, v Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o 17 dnech tohoto jara.“ Tak začíná seriál, který jsem jako dítě sledovala s očima navrch hlavy. Otto von Stirlitz, obratný řečník a stratég ve službách sovětské tajné služby, byl můj milovaný hrdina a v německé uniformě mi připadal neodolatelný. Rusky zpívanou píseň jsem měla (přes velké protesty mámy) nahranou na kotoučáku a to hned za úvodní klavírní skladbou. Teď s odstupem času, mohu jen potvrdit své 4* hodnocení, které si seriál u mě udrží i nadále. A přiznávám, že všech 12 dílů vysoké špionážní hry jsem si s velkou chutí zopakovala. Před lety na mě nejvíc zapůsobila emotivní scéna výslechu ženy za přítomnosti jejího nedávno narozeného dítěte a jako další, beznadějná situace ženy na útěku před gestapem, která je schovaná v kanálu se dvěma kojenci v náručí. A dnes k nim přibylo i rozloučení Stirlitze s vlastní ženou, kdy se na sebe mohli pouze dívat, a to každý od svého stolu vzdáleni od sebe přes celou kavárnu, přitom to bych si bez připomenutí už nepamatovala. Abych to nějak uzavřela, ne vše co mělo nálepku CCCP bylo nutně špatné a „Sedmnáct zastavení jara“ určitě stojí za vidění i přes stáří 33 let. ()
Příběh z dob kdy Rusové byli ti dobří, Němci ti špatní a islám nikoho nezajímal. Třetí říše se zmítala v předsmrtných křečích, její armády šly od porážky k porážce, ale nacistický režim zůstával v plné síle. Orgány RSHA, od Gestapa po Sicherheitsdienst pracovaly a plánovaly, jako kdyby snad Hitlerova utopie měla opravdu přežít tisíc let. A přímo ve středu této mašinérie působí agent KGB Otto von Stierlitz. Sedmnáct zastavení jara je špionážní drama v němž nehraje hlavní roli ani šarmantní lamač ženských srdcí, ani akce a dokonce ani boj proti padouchům. Prim má chladná logika, racionalita, pečlivá analýza situace a zákulisní boje. A cíl není o nic menší, než rychlé ukončení války. Klobouk dolů před tehdejšími scenáristy, ale téměř žádná postava není černobíle dobrá či zlá. I špičky SS a nacističtí pohlaváři jsou občas jen ve vleku událostí a výjimečně projeví i záchvěv lidskosti, nebo alespoň slabosti. Sympatičtí pochopitelně nejsou, ale i to málo je víc, než se dalo čekat. Druhou silnou stránkou je mrazivá atmosféra, držená i dobovými záběry nebo historickými vsuvkami a třetí pilíř tvoří herci. Skvělí jsou všichni a sám Vjačeslav Tichonov je přímo výborný. Silné čtyři hvězdičky. ()
Vedle moderních dynamicky natočených seriálů by dnes Sedmnáct zastavení jara působilo značně omšele, nicméně je to jeden z nemnoha sovětských televizních pořadů, který by i dnes snesl přísnější měřítko a mohl být odvysílán. Nejslavnější role známého herce Vjačeslava Tichonova, kterou se natrvalo zapsal do paměti diváků. Vedle něj se ale v menších rolích objevily další slavné hvězdy - např. roli Isajevova šéfa Schellenberga si střihl proslulý Oleg Tabakov. Seriál má pomalé tempo, střílí se v něm minimálně a milovník akce by se mu měl velkým obloukem vyhnout. Slušná je naopak kvalita dialogů a atmosféra příběhu. Seriál se stal v Sovětském svazu kultem a ještě dnes existují webové stránky jeho fanoušků, kde koluje bezpočet vtipů o legendárním rozvědčíkovi: "Lavrentiji, děti máš?" - "Ano, soudruhu Staline",odpoví Berija. - "A co Isajev?" - "Nemá." - "To je špatně, musíme udělat."Celkové hodnocení s ohledem na nostalgii 70%. ()
Galerie (68)
Photo © Gorky Film Studios
Zajímavosti (23)
- Oleg Tabakov zahrál Schellenberga tak dokonale, že mu neteř skutečného SS-Brigadeführera Waltera Schellenberga poslala děkovný dopis. Skutečný SS-Obergruppenführer Karl Wolff zase poslal svému představiteli Vasiliji Lanovojovi jako poděkování bednu koňaku. (gjjm)
- Podle knihy má Stierlitz jezdit limuzínou značky Horch, v seriálu má ale z technických důvodů Mercedesem 230. (gjjm)
- Stierlitz je hlavní postavou většiny románů Juliana Semjonova, Sedmnáct zastavení jara je pouze jednou částí série. Krom posledních dnů Třetí říše působil Stierlitz ještě ve španělské občanské válce, loutkové Dálněvýchodní republice, v Jugoslávii a na Ukrajině na začátku války, v SSSR po jejím skončení a nakonec v poválečném honu na nacisty. Mezi jednotlivými díly série jsou rozpory v čase i v reáliích. Mnoho z těchto románů bylo zfilmováno a Stierlitze v nich ztvárnili např. Vladimir Sergejevič Ivanov nebo Rodion Nachapetov. (gjjm)
Reklama