Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Otto von Stierlitz je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara. První kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenný televizní seriál, byl natočen v roce 1973. SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány skutečnými událostmi. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt. Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla. Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy. Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu. Vypravěčem v ruské verzi TV seriálu "Sedmnáct zastavení jara" byl herec Kopeljan. Jeho úkolem bylo divákům se sníženou chápavostí objasňovat Stierlitzovy hluboké psychologické úvahy a vychytralé intriky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (72)

gjjm 

všechny recenze uživatele

Nejčastější srovnání, a zároveň poslední, které by mne v souvislosti se Sedmnácti zastaveními jara napadlo, je srovnání s Jamesem Bondem. Jednak Vjačeslav Tichonov je lepší herec než kterýkoliv z představitelů agenta 007, druhak tohle není žádná dobrodružná špiónská akce. Nabízí se také srovnání s Kapitánem Klossem, který má sice velice podobný příběh a některé dílčí motivy, ale je pojatý úplně jinak. Sedmnáct zastavení jara je spíše poeticko-psychologický obraz posledních dnů Třetí říše – výstižný obraz doby, v níž byl neskutečný rozdíl mezi tím, co se říkalo, tím, co se dělalo, tím, v co se věřilo a tím, co se říkalo, že se věří. Špionský příběh slouží spíše k rozehrání komplikované psychologické hry než k předvádění skvělosti našich skvělých rozvědčíků (jak se říká – špioni jsou jejich, rozvědčíci naši). Pro využití psychologické hry využívá Taťána Ljoznova mnoho originálních a zajímavých filmařských postupů (Hitler snímaný z perspektivy stenotypistek v prvním díle, závěr třetího dílu - asi vůbec nejlepší seriálová smrt -, skvělý závěr celého seriálu...) a snad poněkud příliš také postavu vypravěče, který neustále komentuje psychologii postav – na druhou stranu, mnoho replik vypravěče je sice zbytečných, ale většina z nich pomáhá k pochopení poněkud složité psychologické struktury seriálu. Ze začátku mne vypravěč štval, pak jsem si na něj zvyknul jako na součást koloritu a mnohdy důležité doplnění příběhu. Kvality seriálu podtrhují také skvělí herci (samozřejmě především Vjačeslav Tichonov, ale i Rostislav Pljatt v roli pastora, Nikolaj Prokopovič v roli Himmlera, Jurij Vizbor v roli Bormanna, Tabakov v roli Schellenberga, poněkud orwellovsky děsivá Olga Sošnikova jako Barbara Krein) a vynikající hudba (zvlášť klavírní úvodní skladba, u závěrečné písně se mi sice líbí melodie i text, ale ne interpretace). Samozřejmě, je to ideologicky zabarvené, ale o nic víc, než jsou válečné filmy západní produkce (mávání stárspringldbannerem a přísahy věrnosti vlajce jsou úplně stejně nechutné) – a v rámci ideologického zabarvení si seriál dovolí leccos, co si sovětské filmy normálně rozhodně dovolit nemohly – například kněze jako jednu z hlavních kladných postav nebo onu geniální scénu v prvním díle, kdy se u Himmlera postupně prolínají tři propagandy, aniž by mezi nimi byl jakýkoli rozdíl v pravdivosti a klamavosti... Pro tuto originálnost a působivost a bez jakékoli nostalgie u mne seriál jde do Top 10. Charaktěr nordyčskij, tvěrdyj. ()

flyboyeda 

všechny recenze uživatele

V ramci zanru vrcholna zalezitost, pomyslel si Stierlitz. Po vsech strankach brilantni, svetova a nadcasova. Jeden z nejlepsich superhrdinu ever. Zvlastni kombinace spickove kontra/spionaze, konspirace, politickych intrik, valecne tematiky, filozofovani a poetiky. Navic skvele zahrano a podporeno vynikajicim scenarem i pusobivou hudbou. Scena setkani s manzelkou v baru napriklad, takhle se to ma delat holoto! Kdo jste dal mene nez 4 hvezdy - i tak plne krivdy, stydte se! Necht celulitida desive znetvori vase stehna, proklinam vas! ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Na tento seriál mám veľmi dobré spomienky. Zaujal ma tak, že som si dokonca kúpil jeho literárnu predlohu. To zaujatie nespôsobil iba samotný seriál, ale najmä doba, v ktorej bol vysielaný. Pôsobil úplne odlišne, ako väčšina produktov tohto žánru. Pritom to bol sovietsky seriál, od ktorého by som to nečakal. Neukazoval Nemcov ako nekompetentných hlupáčikov, ale ako súčiastky mašinérie, ktorá fungovala aj keď bolo jasné, že vojna sa skoro skončí, a to ich porážkou. Seriálu prospelo relatívne pomalé tempo, ktoré neprekážalo prítomnému napätiu, kvalitné herecké obsadenie, dobrá výprava aj chytľavá úvodná pieseň. Neviem, ako by som vnímal seriál v súčasnosti, ale napriek uplynutým rokom verím, že by som nebol sklamaný. ()

marvan 

všechny recenze uživatele

Seriál, který se stal kultovním jen proto, že ostatní produkce socialistické televize byla obvykle ještě pitomější. To ovšem není důvod k oslavným tirádám, které provázejí smrt režisérky Lioznové. Seriál je prý poetický a prý není tolik zatížen ideologií, což znamená jen to, že se vyvaroval těch nejkřiklavějších prosocialistických hesel. Já vidím jen ideologií poznamenané řemeslo kolísající kvality a místy neumětelské až na hranici směšnosti, odolávající zubu času podstatně hůře než mnohé podobné seriály ze stejné doby z druhé strany železné opony. Je na čase připustit, že totalitní zřízení zabránilo tvořit opravdu nadaným lidem. Snažit se nacházet ztracenou kontinuitu oprašováním jakžtakž přijatelné socialistické veteše a přisuzovat jí kvality, které nemají a nikdy neměly, je překrucováním historie. ()

velkyvezir 

všechny recenze uživatele

V polovině pátého dílu jsem to stopnul. Bohužel nemohu sdílet nadšení ostatních. Nebetyčná nuda, děsně se to táhne, vůbec to nemá žádnou gradaci, Tichonov je totálně bez výrazu a nesledávám u něj žádné charisma... velké zklamání... Je mi jasné, že to nemá být žádná bondovka a že tedy nebudou žádné akční scény, ale přece příběh se musí nějak vystavět, musí nějak gradovat. V jednotlivých epizodách není špetka napětí. Kupříkladu ve čtvrtém díle spolu promlouvají Tichonov a Tabakov, po čemž Tichonov stojí u řeky a v duchu si říká, že ho skoro odhalili. No nebýt tam ten vnitřní hlas, tak vůbec netuším, že šlo Tichonovovi o kejhák. Neboli není tam nějaká gradace scény... ()

Galerie (68)

Zajímavosti (23)

  • Stierlitz je hlavní postavou většiny románů Juliana Semjonova, Sedmnáct zastavení jara je pouze jednou částí série. Krom posledních dnů Třetí říše působil Stierlitz ještě ve španělské občanské válce, loutkové Dálněvýchodní republice, v Jugoslávii a na Ukrajině na začátku války, v SSSR po jejím skončení a nakonec v poválečném honu na nacisty. Mezi jednotlivými díly série jsou rozpory v čase i v reáliích. Mnoho z těchto románů bylo zfilmováno a Stierlitze v nich ztvárnili např. Vladimir Sergejevič Ivanov nebo Rodion Nachapetov. (gjjm)
  • V seriálu se objeví píseň "Non, je ne regrette rien" od Édith Piaf, která ale vznikla až v šedesátých letech. (gjjm)

Reklama

Reklama