Proměna

Český název je sice přeložený dost fádně, ale naštěstí samotný film tuctový není. Možná je těžké vždycky vyprodukovat dokonalý a magický animák na té nejvyšší úrovni, jako třeba V hlavě nebo Duše, ale moc si cením toho, že se Pixaru vždy daří vnést do každého projektu něco nového, neotřelého a mířit dostatečně vysoko, aby výsledek byl více než průměrným filmem. Povedlo se jim to u Frčíme a tentokrát se jim to povedlo znovu. Proměna (Turning Red) je filmem o dospívání a když pomineme samotnou proměnu v Pandu červenou, je vesměs o všem, s čím se tak běžná pubertální třináctka může potýkat a jaké emoce se jí zmocňují. Moc se mi líbilo, že tentokrát se Pixar nebál vsadit na čistě „holčičí“ stránku, včetně toho, že téměř všechny postavy jsou ženské. Statisticky vzato je totiž v příbězích (filmových, knižních či jiných) většina postav mužských a ženy vždycky zastupovaly to nižší procento. Filmů a příběhů s převládajícími ženskými postavami je skutečně málo a tvůrci v Pixaru si to nepochybně uvědomují. Tentokrát se proto zachovali velmi progresivně a výsledek se povedl. Naštěstí to není jen tak obyčejná holčičí pohádka s upištěnými puberťačkami, přestože to tak na první pohled může působit – což mimochodem dělá i dynamický a expresivní „anime“ styl, který režisérka zvolila a který je dalším novým prvkem, jenž jsme do teď u Pixaru neviděli. Čiší z toho velká snaha režisérky o autentické zobrazení dívčího světa - jeho tužeb, snů, starostí, přátelství, vztahů s rodinou… A ano, je to pubertálně „přepísklé“, ale tady je to záměr, který k tomu dobře pasuje. Stejně tak filmu sluší i jeho zasazení do nostalgického přelomu devadesátek a začátku nového tisíciletí. Tomu samozřejmě odpovídá i volba vizuálu a stylu pro klučičí kapelu, která vyvolává vzpomínky na někdejší Backstreet Boys, 'NSYNC a další jim podobné lamače dívčích srdcí. :D Osobně mě na filmu bavil ten nostalgický návrat do dívčích vzpomínek. Přesně toto dobové zasazení svým způsobem zaručuje, že si film užijí nejen dnešní děti a mládež, ale právě takto „nostalgicky“ i dnešní dospělé ženy, které třeba taky kdysi měly vlastní tamagotchi nebo vzdychaly nad nějakým tím boybandem. Navíc hlavní postava vnitřně rozpolcené a pubertálně emotivní Mei je díky svému zápalu a energii vlastně velmi sympatickou a svěží postavou. Trošku mi to připomnělo Mezi námi děvčaty (Freaky Friday), kde hlavní postava taktéž měla svoji hlavu a své trable a nerozuměla si s matkou. Tady je to ale trochu jiné právě v tom rozpolcení (poslušná dcera versus svérázná puberťačka) a v myšlence filmu, která směřuje nejenom k usmíření matky s dcerou, ale především k přijetí svého pravého já takového, jaké je. Možná tato myšlenka není až tak originální, ale její zpracování v tomto filmu má rozhodně mé sympatie. Ostatně pro dobrý film není vždycky nutné nějaké hluboké nové poselství. A ono nejde vždycky ve filmu použít zcela novou myšlenku. Důležité je, s jakou péčí a záměrem je film tvořený, protože přesně to dává vznik hodnotnému dílu. Myslím, že tady se to povedlo a vznikl zábavný a milý snímek, který srší energií, neotřelým stylem a nebojí se přijít s několika novými nápady (za mě bylo zároveň dobrou a progresivní volbou zavést tématiku menstruace, která je často i v dnešní době tabuizovaná a tím spíš bychom ji nečekali zrovna v pixarovském animáku… ale přesně to se stalo :) Takže palec nahoru). ~(4,3★)~ (18.10.2022) (méně) (více)