Společnost mrtvých básníků

Mezi nejsilnější momenty v průběhu jinak až moc poklidně plynoucího snímku patří bezesporu ony neobyčejné hodiny vyučování, vedené Robinem Williamsem. Tyto filmové okamžiky jsou zcela jedinečné a cítil jsem se u nich nadmíru spokojený, schopný docenit bezvadný příběh a perfektní režii. Další příběhy školáků sice neměly takovou sílu udržet moji pusu zavřenou od zívání (plejáda mladých herců potěší nejedno zkušené filmové oko), ale i tak je Společnost mrtvých básníků na první pohled profesionálním a lze říci i důležitým kusem americké kinematografie. Obří zásluhu na tom má zejména posledních dvacet minut, a závěrečná scéna samotná. To slzičky jen tekly. (30.12.2009)

Docela mě to bavilo, páč jsem u toho neusnul! dá se říct, že hodně pěknej film, ale mám dost výtek! 1) Pro mě osobně nejzajímavější, nejzábavnější a nejvíce "carpediemovská" linka o snaze získat nedostupnou dívku je zcela zabita a vyzní do ztracena! 2) Přeci jen, ztotožnit se s hlavními hrdiny pro mě byl občas problém. Partička kluků, kteří se po nocích schází v jeskyni, kde si předčítají poezii(alespoň tedy občas se chovají "normálně") mi moc k srdci nepřirostla. Navíc když už jim tam jedna přiopilá dívka nabídne láhev s kořalkou, vyměňují si pohledy jako "To nesmíme, nepij to, to je alkohol!". Ano, partička kluků mi povětšinou připadala jako banda debílků! Jediný, který mi byl skutečně sympatický byl právě zamilovaný Knox! 3) SPOILER: Zabít se, protože mi táta zakazuje hrát divadlo? Ono to tam mezi vztahem otce a syna je asi významnější, ale já si něco takovýho nedokážu představit. Navíc nebral bych to jako jeho potrestání, ale jako svojí prohru! Takže tohle je fakt trapný! 4) Je to děsně naivní! Jeden kluk přiběhne nadšeně s plakátem, že je vyhlášen konkurs na ochotnický divadlo na hru Sen noci Svatojánské a hned začne "Už vím, co chci v životě dělat, budu hercem!" a hned začne psát přihlášku, kde falšuje souhlas svého otce, přičemž si k němu hned lehne druhý chlapec, který mu řekne "To nemůžeš!". To je fakt "carpe diem"! 5) Děsně předvídatelný! Od chvíle, kdy přijde Williams na první hodinu je jasné, jak bude neortodoxní, jak ho budou žáci milovat a naopak jak bude zbytku vedení školy ležet v žaludku! Že se něco posere a Williams to odnese a oni se ho zastanou! 6) Klišé jak svině! Jsem čekal, jak mě konec uzemní, ježe to jsem netušil, že to bude absolutně směšné "ó my captain" ve třídě! Víc rádobydojemnou scénu vymyslet nemohli! Jahole, tys mluvil všude o závěru jako u něčem neskutečném, podle tebe teda absolutně nemám srdce! (27.06.2008)

-"I... I close my eyes, and this image floats beside me. A sweaty-toothed madman. A sweaty-toothed madman with a stare that pounds my brain. His hands reach out and choke me. And all the time he's mumbling. Mumbling truth... Truth's like a blanket that always leaves your feet cold. Y-You push it, stretch it, it'll never be enough. You kick at it, beat it, it will never cover any of us. From the moment we enter crying to the moment we leave dying, it will cover just your head as you wail and cry and scream!" ______________ Miluji poezii. Po dlouhém, intenzivním a velice přínosném přemýšlení nad tímhle filmem jsem dospěla k následujícímu názoru - sebevražda opravdu je definitivním řešením dočasného problému. Ale jinak ať žijí romantická vášnivá rozhodnutí. Výsměch. Hrůza. Dekadence. Exkrement! A na konci si jako stádo stoupnou, ale ne všichni. Ne všichni. Úžasní herci, výběr mladých byl opravdu velice šťastný. ♥♥♥ (03.09.2008)

Jak jen to ten Peter Weir dělá? Kolik pravdivých slov a emocí dokáže dostat do jednoho dvouhodinového filmu? A vlastně do každého svého filmu. Ať vypráví o škole chlapecké či dívčí, vždy mě dokáže jeho příběh pohltit a podivně „nalomit“. K mému setkání se Společností mrtvých básníků došlo sice poměrně pozdě, nicméně toho dlouhého čekání nelituji – viděla jsem film v ten pravý čas. Viděla... a pochopila. Tváře, jenž neznám, ale jejichž myšlenky mi rozhodně nejsou cizí. Skupina mladých lidí, třída jako každá jiná. Je zde frajírek, obrýlený kluk v první lavici, nadějný herec i zasněný mladík s duší básníka. A také učitel, který je probudí. „Carpe Diem. Seize the day.“ Jsem ráda probuzená. A tenhle film mi to znovu připomenul. "I went into the woods because I wanted to live deliberately. I wanted to live deep and suck out all the marrow of life... to put to rout all that was not life; and not, when I came to die, discover that I had not lived. " (17.11.2007)

Tohle je skoro neznámý film a má takové hodnocení? Musel jsem ho vidět a hodná uživatelka Mmartina(díky moc;-)) mi pomohla v jeho sehnání. Není asi moc lidí, kteří o tomto skvostu vědí, ale všichni by to měli rychle napravit. Peter Weir pro mě není žádný režisérský génius, ale tímto filmem si u mě udělal jméno. Jeho předešlé filmy nebyli pro mě nic extra(tedy krom skvělého Truman Show). Společnost mrtvých básníků je však naprosto něco jiného. Tento film je neuvěřitelně dojemný a prostě vás dostane. Je krásný, je příjemný, je lidský a je skutečný. za herecké obsazení by si slečna u castingu měla pogratulovat. Ethan Hawke je jako mladý Todd Anderson dokonalý. Já bych tomu malému klukovi věřil i jeho stydlivost. Ethan to asi také z mladé party dotáhl nejdále. Robert Sean Leonard hraje skvěle. Možná lépe než Ethan a jeho Neil je božsky zahraný. Teď k tomu nejlepšímu. Robin Williams. Tento HEREC měl dostat Oscara žádnou nominaci, ale čistého Oscara. Jeho výkon by se někdy dal nazývat životním a nebýt filmu Jak přicházejí sny nazval bych ho životním. Scénář je bezchybný a díky němu je tento film v kategorii "Na to nezapomenete... a možná si i pobrečíte.". (26.08.2005)