Společnost mrtvých básníků

Jeden z velikánů světové režie Peter Weir natočil v roce 1989 jeden ze svých vrcholů. Svůj příběh zasadil do prostředí chlapecké školy, která nutně ctí TRADICI, ČEST, KÁZEŇ A DOKONALOST. Děj se odehrává v roce 1959 zrovna když na místo angličtináře přichází nový pedagog, kterého nepředstavuje nikdo menší než Robin Williams. Musím uznat že Robin zde svůj pobyt ozdobil možná ještě lepším herectvím než v Dobrém Willu Huntingovi. Ve filmu jsem možná postrádal větší počet dramatičtějších scén, ale jinak naprostá spokojenost. Velice pěkná studie, kterak se dokáží v pubertě měnit charaktery postav. Kdy například z nejodvážnějších se stávají práskači a naopak z nejušlápnutějších se stánou lídři. 80% (21.08.2010)

Musím sa priznať, že celý film smeroval skôr ku štyrom, ako ku piatim hviezdičkám, no ten záver ma jednoducho dostal. Krásny príbeh, umelecké dielo, by som skôr povedal, brilantne vyberané slová, krásny príbeh a dojímavý koniec, čo viac si môžem od filmu priať. Williams bol úžasný a potešilo hlavne ma vidieť mladého neohrabaného Ethana. Dnešné školstvo by si prialo mať niečo takéto. Takže Carpe Diem, Baby!!! 90%. (25.07.2006)

Jako učitel mateřského jazyka jen tiše závidím svému filmovému kolegovi Mr. Keatingovi jeho invenci a metody získávání svých studentů pro krásy jazyka, poesie a svobodného ducha... Je mi jasné, že je to pohled filmově idealizovaný, ale tohle je ta cesta, kudy by se měl správný pedagog a učitel čehokoliv vydat. Tenhle nádherný film navíc vypráví o podstatě konzervativní a prudérní Ameriky relativně nedávné minulosti víc, než mnohá syrová dramata, kde je vše pojmenováváno přímo... Australský režisér Peter Weir šel podobnou cestou jako jeho předchůdce Miloš Forman v Taking Off a vyslovil se coby nezaujatý emigrant svou značně bolestnou sondou k pokřivené podstatě maloměšťácké konformní americké společnosti... Jedna z erbovních rolí Robina Williamse, který obdobné charaktery dostává poměrně často (Dobrý Will Hunting, Svět podle Garpa...) a skutečně strhující a emocionální finále... symbolické gesto potlačené revolty mládí...Carpe diem! Podobné filmy: Klub vyvolených, Opus pana Hollanda, Vůně ženy (02.01.2008)

Napoprvé, kdysi na prahu dospělosti, mě tenhle film naprosto uchvátil... Ovšem zopakování po pár letech mě přesvědčilo, že plný počet hvězdiček by z mé strany bylo přeceňování. Najednou mi to nepřišlo až tak hluboké, spíše patetické, a chvílemi jsem se nudila. Jsem zvědavá, co řeknu napotřetí :-). Zatím slušných 80%. EDIT 2019: Napotřetí jsem nedokoukala, míra a intenzita patosu pro mě byla ekvivalentem prostředníku vraženého hluboko do krku. (29.01.2009)

Dechberoucí příběh konfliktu svobodného ducha se zatuchlým konzervatismem děsícím se nezávislého myšlení, v hlavních rolích Robin Williams coby každým coulem sympatický inteligent a otevírač očí a Robert Sean Leonard jako probuzený dramatický talent zoufale křičící svou touhu do hluchých uší svého otce. Výtečně gradovaný snímek Petera Weira, s nádhernými "krajinkovými" záběry a formou vůbec, stejně jako s mocí pohnout diváka až k slzám. Nejen díky skvělé poezii povznášející snímek, jeden z těch, pro které stojí za to žít. 100% (26.04.2008)