Společnost mrtvých básníků

Vzpoura proti konformitě, která má skutečně smysl, náboj, obsah. Vzpoura touhy snít, mít ideály, prožívat naplno. I když to je vedle odvahy a síly přijmout pokoření jen jedna ze složek silné osobnosti, je to právě ta, která lidem dává to nejcennější, radost ze života a naději. Společnost mrtvých básníků nebouří drogami ani adrenalinem, ale zušlechťováním. Weirovo oblíbené téma jedinec - pravidla - povinnost - společnost. Konec je nádherný: "Ó kapitáne, můj kapitáne.." (14.10.2007)

Tak vysoké hodnocení je mi trochu záhadou. Ne, že by se jednalo o špatný snímek, to vůbec ne, ale tak nějak mě nedokázal dostat na 86%. Snad právě z důvodu velkého očekávání nemohu nyní dát více než 3*. Pochválit musím atmosféru, Robina Williamse a ten neskutečný a působivý závěr. Hmm, ještě si to s tou čtvrtou hvězdičkou rozmyslím... :) (10.01.2017)

Musím sa priznať, že celý film smeroval skôr ku štyrom, ako ku piatim hviezdičkám, no ten záver ma jednoducho dostal. Krásny príbeh, umelecké dielo, by som skôr povedal, brilantne vyberané slová, krásny príbeh a dojímavý koniec, čo viac si môžem od filmu priať. Williams bol úžasný a potešilo hlavne ma vidieť mladého neohrabaného Ethana. Dnešné školstvo by si prialo mať niečo takéto. Takže Carpe Diem, Baby!!! 90%. (25.07.2006)

Někdy sedávají i ty největší krásky v koutě a ty nejcennější skvosty leží zaprášené pod hromadou provařených titulů. Společnost mrtvých básníků je nenápadnou oslavou krás života. Bouřlivě toužící mládí, které si nedokáže představit stříbro ve vlasech a hůl v ruce, dostává nového učitele literatury s nomen omen jménem John Keating. V jeho netradičním pojetí výuky je škola místem, kde učitel předává svůj intelektuální dar studentům, kdy pedagog je spíše jakýmsi šerpou na cestě vzhůru k vrcholu. Dává napít z pramene vědění a vede hochy stezkou odvahy a morálky. Ale ctihodná americká prep school konformních padesátých let není na poetickou revoluci připravena a objevování nových stránek vlastního já nese šťavnaté i tragické ovoce... Bylo by škoda Weirův snímek ozdobený excelentními výkony Williamse a Hawkea minout bez zastavení. Zpochybňuje konvenční myšlení, provokuje, zneklidňuje a inspiruje. Carpe diem... (07.05.2007)

Tradice, čest, kázeň, dokonalost ... může být pro nevybouřené sedmnáctileté kluky vůbec něco odtažitějšího, než jsou hlavní hesla prestižní soukromé střední školy, kterou navštěvují? A může pro ně být vůbec něco těžšího, než splnit vysoká očekávání svých otců, kteří ve svých synech vidí možnost naplnit svůj vlastní ideál dokonalosti, na který oni osobně ve velké většině dosáhnout nedokázali? Je jasné, že pod takovým tlakem, a ve snaze nezklamat, se mladí žáci v podstatě stávají loutkami v rukou svých vlastních učitelů. Proto příjezd nového učitele angličtiny, který ve svých studentech začne pěstovat schopnost samostatně přemýšlet a žít svůj život na plno, zapůsobí na žáky jako svěží vítr, a některé z nich ovlivní setkání s ním na celý jejich život. P.Weir mě osobně ještě nezklamal. Jde totiž o režiséra, který přesně ví co chce, a také to dokáže říct. Spokojený jsem i s R.Williamsem, pro kterého je ztvárnění postavy charizmatického profesora rolí z rodu těch životních. Přiznám se, že ho mám mnohem radši jako dramatického herce, než jako výborného komika. (21.10.2004)