Společnost mrtvých básníků

Je to o tom vymočit se konformitě do obličeje. Je to o tom najít odvahu a rozvázat ty provazy co škrtí, jen aby člověk následně udělal krok do neznáma. Je to o přirozenosti, která zdaleka nemusí být nejlepší a bezpečná, ale rozhodně krásně voní a osvobozuje. Náhubkujeme se navzájem námi vytvářenou společností již od narození. Bez kultury bychom sice byli rychle vymírající banda sebevražedných a zranitelných sólo zvířat, člověk si ale v tom soukolí musí snažit ponechat co největší povědomí o sobě samém. Masa nemá ráda barvy, já miluju barvy. Masa je nudná a já mám rád když z lidí tečou emoce a cítím alespoň náznak nepromyšlené a upřímné odlišnosti. Je důležité být výjimečný. Film byl naivní a svou k pousmání vysněnou realitou romanticky v jiném světě zasazený. Ve světě kde je až moc jednoduché vše černobíle oddělit ( snad až na časem trpké carpe diem) a tradice smrdí. Ale to k tomu jednoduše patří. Takový svět tohoto společenství byl a hodnocením jeho reálií se pasujeme na úroveň toho politováníhodného vězně s řetězem obmotaným okolo duše, jehož tíhu už ani nevnímá. Je těžké nebýt zabedněný a slepý srab. ___ Robin Williams mi připomněl, jak výborný je herec. Študenti byli přecijen na můj styl až moc velcí přizdisráči. Ta do poslední chvíle natahovaná rezignovanost mi málem mou pěstí zničila monitor. (19.03.2011)

Jeden z velikánů světové režie Peter Weir natočil v roce 1989 jeden ze svých vrcholů. Svůj příběh zasadil do prostředí chlapecké školy, která nutně ctí TRADICI, ČEST, KÁZEŇ A DOKONALOST. Děj se odehrává v roce 1959 zrovna když na místo angličtináře přichází nový pedagog, kterého nepředstavuje nikdo menší než Robin Williams. Musím uznat že Robin zde svůj pobyt ozdobil možná ještě lepším herectvím než v Dobrém Willu Huntingovi. Ve filmu jsem možná postrádal větší počet dramatičtějších scén, ale jinak naprostá spokojenost. Velice pěkná studie, kterak se dokáží v pubertě měnit charaktery postav. Kdy například z nejodvážnějších se stávají práskači a naopak z nejušlápnutějších se stánou lídři. 80% (21.08.2010)

Napoprvé, kdysi na prahu dospělosti, mě tenhle film naprosto uchvátil... Ovšem zopakování po pár letech mě přesvědčilo, že plný počet hvězdiček by z mé strany bylo přeceňování. Najednou mi to nepřišlo až tak hluboké, spíše patetické, a chvílemi jsem se nudila. Jsem zvědavá, co řeknu napotřetí :-). Zatím slušných 80%. EDIT 2019: Napotřetí jsem nedokoukala, míra a intenzita patosu pro mě byla ekvivalentem prostředníku vraženého hluboko do krku. (29.01.2009)

Docela mě to bavilo, páč jsem u toho neusnul! dá se říct, že hodně pěknej film, ale mám dost výtek! 1) Pro mě osobně nejzajímavější, nejzábavnější a nejvíce "carpediemovská" linka o snaze získat nedostupnou dívku je zcela zabita a vyzní do ztracena! 2) Přeci jen, ztotožnit se s hlavními hrdiny pro mě byl občas problém. Partička kluků, kteří se po nocích schází v jeskyni, kde si předčítají poezii(alespoň tedy občas se chovají "normálně") mi moc k srdci nepřirostla. Navíc když už jim tam jedna přiopilá dívka nabídne láhev s kořalkou, vyměňují si pohledy jako "To nesmíme, nepij to, to je alkohol!". Ano, partička kluků mi povětšinou připadala jako banda debílků! Jediný, který mi byl skutečně sympatický byl právě zamilovaný Knox! 3) SPOILER: Zabít se, protože mi táta zakazuje hrát divadlo? Ono to tam mezi vztahem otce a syna je asi významnější, ale já si něco takovýho nedokážu představit. Navíc nebral bych to jako jeho potrestání, ale jako svojí prohru! Takže tohle je fakt trapný! 4) Je to děsně naivní! Jeden kluk přiběhne nadšeně s plakátem, že je vyhlášen konkurs na ochotnický divadlo na hru Sen noci Svatojánské a hned začne "Už vím, co chci v životě dělat, budu hercem!" a hned začne psát přihlášku, kde falšuje souhlas svého otce, přičemž si k němu hned lehne druhý chlapec, který mu řekne "To nemůžeš!". To je fakt "carpe diem"! 5) Děsně předvídatelný! Od chvíle, kdy přijde Williams na první hodinu je jasné, jak bude neortodoxní, jak ho budou žáci milovat a naopak jak bude zbytku vedení školy ležet v žaludku! Že se něco posere a Williams to odnese a oni se ho zastanou! 6) Klišé jak svině! Jsem čekal, jak mě konec uzemní, ježe to jsem netušil, že to bude absolutně směšné "ó my captain" ve třídě! Víc rádobydojemnou scénu vymyslet nemohli! Jahole, tys mluvil všude o závěru jako u něčem neskutečném, podle tebe teda absolutně nemám srdce! (27.06.2008)

Mezi nejsilnější momenty v průběhu jinak až moc poklidně plynoucího snímku patří bezesporu ony neobyčejné hodiny vyučování, vedené Robinem Williamsem. Tyto filmové okamžiky jsou zcela jedinečné a cítil jsem se u nich nadmíru spokojený, schopný docenit bezvadný příběh a perfektní režii. Další příběhy školáků sice neměly takovou sílu udržet moji pusu zavřenou od zívání (plejáda mladých herců potěší nejedno zkušené filmové oko), ale i tak je Společnost mrtvých básníků na první pohled profesionálním a lze říci i důležitým kusem americké kinematografie. Obří zásluhu na tom má zejména posledních dvacet minut, a závěrečná scéna samotná. To slzičky jen tekly. (30.12.2009)