Beze strachu

Medzi tri a štyri. Je to trošku mätúci film. Aspoň pre mňa. Na začiatku je expozícia plná transcendentných momentov. Ako keby sa kameraman snažil zobraziť veľkoleposť života a krásu v detailoch ( opláchnutie tváre vodou). Lenže potom sa dostávame do hlavnej zápletky, ktorá je o liečení posttraumatického šoku. A nie len u hlavnej postavy, ale aj u tých vedľajších. Táto línia má svoje silné miesta ale bohužiaľ dostáva film do úplne inej atmosféry ako tomu bolo na začiatku. A hoci aj tu sú scény ( jazda autom v sprievode U2, flashbacky z lietadla), v konečnom dôsledku to nezanecháva takú stopu, ako iné Weirové filmy. A podobne ako Green Card pôsobí koniec useknuto. Aspoň ja som mal z toho taký pocit. Bridges to hrá ale na výbornú. (02.08.2021)

Peter Weir dal Bridgesovi možnost rozjet jednu z jeho vůbec nejlepších rolí a Jeff jí bezezbytku využil, ovšem zároveň nabídl part z ranku životních rolí i Rosie Perez a ta pohnojila co mohla. Spousta silných scén tak vyznívá do ztracena. Nutno ovšem uznat, že momenty kdy to stojí čistě jen na atmosféře a Jeffovi, tak to umí být ohromně silné. (09.01.2011)

Kedysi dávno na mňa tento film veľmi mocne zapôsobil a celé dlhé roky som si v pamäti uchovával tie neuveriteľne silné scény na rozhraní života a smrti, kedy Max provokuje, pochybuje, verí, zachraňuje a presviedča. Bol som hrozne zvedavý, ako budem BEZ STRACHU vnímať po takej dobe ( Bola to náhoda, že ho dávala televízia v deň výročia najväčšieho leteckého nešťastia v dejinách – zrážky 2 dopravných lietadiel na Tenerife 27. 3. 1977 s 583 obeťami ? ). ___ Podobne ako v iných Weirových filmoch silná ústredná postava, dohnaná k hereckému vrcholu, nezmenšuje hodnotu osudov ostatných hráčov, ktoré majú všeobecnú platnosť pre drvivú väčšinu ľudských bytostí popri hrdinovi, ktorý naopak stelesňuje nejakú nie najbežnejšiu ideu. Výsledný dojem bol slabší, hoci iba o kúsok, ale ten mimoriadne silný pocit transcendentna, neuchopiteľnej skutočnej podstaty života a niečoho skutočne hodnotného po jeho skončení neprestáva. (28.03.2013)

Přežít leteckou katastrofu(i jakoukoliv jinou) je rozhodně štěstí ale i nápor na psychiku. Každej se s tím vyrovnává po svým. Někdo hůř někdo líp. Někdo se toho strachu nedokáže zbavit třeba až dokonce života. Druhej to může brát zase jako druhou šanci. Architekt Max(Jeff Bridges)po přežití katastrofy přestal mít strach ze smrti a přestal mít pud sebezáchovy. Svým chováním si odcizí rodinu zároveň ale možná může pomoci jedné nešťastné, která taky katastrofu přežila. Víc asi příběh rozmazávat nebudu. Faktem je že mi ale nepřipadlo, že by byl film k divákovi nějak přívětivej a šel mu naproti. Prostě a jednodušeji řečeno(napsáno)nemůžu říct, že by svým pojetím/zpracováním by to byl vyloženě líbivej film. Alespoň mě to teda moc nechytlo a celkem jsem s tím bojoval. Možná i díky zbytečně dlouhé stopáži. Na druhou stranu si ale říkám, že je to asi můj problém, protože zdejší hodnocení(71%) hovoří jinak. Každopádně kdo neviděl tak film za podívání nejspíš stojí. Něco do sebe určitě má ikdyž já jsem si k němu cestičku nedokázal najít. 2hvězdy. (18.08.2023)

Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 % (12.03.2015)