Gallipoli

Sám pan učitel dějepisu ve škole nám o hodině jednou vyprávěl o tom, jak je tento film skvělý a jak přesně popisuje tehdejší válečnou dálkovou komunikaci. A já mu mohu dát za pravdu, ne sice kvůli historické přesnosti, ale že je to skvělý film. Ba přímo nádherný. - komentář z roku 2006, přičemž film viděn tak někdy 1998. 2013 - viděno znovu a zjištěno, že ten komentář je úplně dementní. Tady je vidět, jak si pamět dělá co chce. Ale film je to pořád super. (05.02.2006)

Hodne netradicni valecnej snimek. 50 minut jenom trva, nez se hlavni dvojka dostane mezi vojaky a valcit se zacne az za dalsich 25 minut a ani pak to neni nejak klasickej valecnej film. Ale ono tady ani tak o tu valku nejde, tady jde spis o jednotlivy postavy, hlavne teda dvou kamaradu bezcu. No a zaver je sice hodne silnej, ale na druhou stranu me drobet nasral. No a co se tyce mladyho Gibsona, v hlavni roli tu je sice Mark Lee, ale Gibson na sebe strhava vetsinu pozornosti, ale i presto se dobre doplnujou. Takze celkove zajimavej pribeh, paradne natoceny a dobre zahrany, ale pokud se tesite na klasickej valecnej film, tak od tohohle ruce pryc. (25.11.2008)

U režiséra bez slabých míst Petera Weira si odborná kritika i samotný divák cení mimo jiné toho, že ani po odchodu z rodné Austrálie neslevil ze svých osobitých představ a nároků a pokračoval v laťce, kterou si sám nastavil u protinožců. Bezmála třicet let staré protiválečné a tragicky laděné drama Gallipoli o „zbytečném“ masakru australských vojáků u tureckého pobřeží během první světové války upoutá svou čistotou i velkorysostí, podpořenou krásou filmové kamery (za ní se po boku jiného slavného Australana Russella Boyda učil dnes oscarový John Seale). Zlomový byl film nejen pro Weira, ale i představitele jedné z hlavních rolí – Mela Gibsona. Svůj vstup do Hollywoodu pak stvrdili následnou spoluprací, dramatem Rok nebezpečného života. (05.04.2010)

Masakr v Gallipoli ve výborné režii Petera Weira je perfektní ukázkou pohrdaní staré Británie svými koloniemi. Ve skrze klasický příběh o kamarádství jen vylepšený prostředím, ve kterém se odehrává. Všudypřítomný písek ať už australský nebo africký zaleze pod kůži. Mladý Gibson je vynikající, stejně jako jeho parťák Mark Lee. První světové válce se nevěnuje moc filmů, tím spíš australanům v ní, takže už pro přehled rozhodně neminout. (11.12.2013)

Válečné drama budované na zdánlivě nudných a táhlých základech, nicméně Weir se ukazuje jako brilantní architekt, když trochu nezáživnou první polovinu zúročí ve válečné části a především ve zcela zničujícím závěru, který k dokonalosti dovede pečlivě osnovaný motiv existence vedle smrti, unikání před ní. Začíná to kdesi pod pyramidami a pokračuje na pobřeží Turecka, kdy si film navzdory kulisám války udržuje chlapeckou bezstarostnost. Dojem, že hrdinové budou prostě existovat vedle dějinné vřavy je ale soustavně naleptávaný čímsi osudovým, co se do filmu vkrádá. Tušení tragédie, nevyhnutelného okamžiku, kdy se malé světy střetnou s tím velkým a smrt monumentalizovaná masivem egyptských pyramid sestoupí z piedestalu, stále sílí a nakonec se mění v děsivou jistotu. Není v tom sentimentální kalkul, spíše nesmírná tíha a skličující bezmoc. Je v tom obrovská porce režisérské brilance, trpělivosti a načasování. Neskutečně mě však iritovala zcela nepadnoucí synťáková bzučení... tady se o pozornost hlásí časovost, jinak je Gallipoli času odolný skvost. (04.04.2011)