Piknik na Hanging Rock

Film vydechující takovým tím zastřeným, melancholicky poetickým feelingem, jenže na jeho popředí se toho příliš neděje, nepřijde žádné mrazení z mysteriózna, nic výjimečného. Spoustě z vás zřejmě imponovala atmosféra, v mém případě se nic takového nestalo a tím pádem se mě to vůbec nijak netknulo. Přišlo mi to obsahově prázdné a stejně upjaté, jako samo prostředí onoho internátu (a je mi celkem jedno, zda to byl účel či nikoliv). (04.04.2011)

Mysteriozne natoceny mysteriony pribeh. To je asi najvystiznejsi sposob, ako by som jednou vetou film opisal. Reziser sa zameral na zahadnu udalost, no nepodal ju ako jednoduchy opis toho co sa stalo, ale vlozil pribehu potemnelu, nadprirodzenu atmosferu. Strach z neznameho sa miesi s nevinnou, az detskou krasou studentiek a aj ked divak nedostava sancu zahade porozumiet, akosi tusi, ze pochopenie je za hranicou ludskej mysle. Tento efekt reziser docielil naozaj znamenite. Urcite si to coskoro pozriem znovu a budem objavovat dalsie detaily, ktore aj ked viem, ze mi zahadu neobjasnia, este prehlbia tu snovu, nadpozemsku atmosferu. (8.5/10) (18.08.2008)

Zatímco první část je nádherně mysteriózně znepokojivá, melancholická a s krásně zasněnou kamerou, tak ve druhé se to převáží do úplně jiné polohy; stále kvalitní, ale přeci jen ne až tak úplně. Přesto i tak Peter Weir již v těchto svých začátcích oplýval talentem jako málokdo a je to zde pořádně vidět. (13.05.2005)

Jako většina ostatních tvrdím, že začátek úžasný, ale postupem času to ztrácí tempo, což je největší a v podstatě jediná výtka. Úvod filmu je jedním z nejlepších, co jsem kdy viděl - recitování Poea (Sen ve snu), do toho geniální soundtrack Bruce Smeatona, záběry na australskou krajinu a panenské dívky v bílém, jak po ní hopsají. Výborný mysteriózní film s místy až hororovou atmosférou. Bez přehánění. A jsem rád, že jsme se nedozvěděli, jak to vlastně celé bylo. O to víc si můžeme domýšlet a o to víc se můžeme bát. (15.04.2009)

Mám pocit, že tento film je z globálního aspektu principiálním bazírováním na mentalitě humánního nekompromisu. Laciné a bezúčelné pohrávání si s divákem, absence vypointovaného rozuzlení, svým způsobem egoistická masturbace. Zasněnost a přemítání o „vyšších“ transcendentních tématech se Weirovy poněkud nepovedlo stejně jako zdánlivě atraktivně mysteriózní téma. To už to lépe funguje u Antonioniho. Patrně nejsem pro tento film dostatečně citlivým divákem. (14.03.2006)