Piknik na Hanging Rock

Vidět tohle v roce 1975, tak bych to asi považoval za špičku, ale dneska už to podle mě tak skvělej filmovej zážitek neni.. první polovina vypadala spíš jako romantickej film plnej hočičích dialogů, ale pak se to naštěstí už rozjelo ikdyž s hororem to nemá ani pramálo společnýho a celý to umocňuje fakt, že to je podle skutečný události.. na australskejch filmech vždycky obdivuju jejich krásnou přírodu a ani tady to nebyla vyjímka.. (05.02.2018)

Ještě mám v živé paměti, když jsem to zkoukl před lety v televizi, název filmu se už dávno vytratil, ale ten stísněný pocit z podivné atmosféry zůstal. I teď, po letech, je ta atmosféra zvláštní, silně podepřená skvělou hudbou, holčičí éteričností, ale myslel jsem si tedy, že to je trošku syrovější. (26.02.2015)

Prvá polovica je doslova krásna (nie len vďaka krásnym chovankám v dievčenskej škole:), príbeh zaujímavo odštartuje a divák je brutálne zvedavý, čo sa vlastne stalo... A potom to akosi stratí tempo, samotné hľadanie dievčat a učiteľky je nejaké divné (myslím tým, že to hľadači nejako odflákli) a tak blížiaci sa záver je len akýmsi vykúpením zo sledovania druhej polovice. Ale celkovo je to dobrý film, ktorý určite stojí za zhliadnutie. (18.08.2011)

Krásné mladé holky v nepochopitelně mysteriozním příběhu snímaném krásnou kamerou - za kterou stojí Peter Weir. Ten bude jednou ke konci své kariery točit strašné pecky, ale tady se teprve rozjížděl, a je vidět že vedení příběhu ještě moc pevně v rukách nemá, a vlastně ani neví kam přesně ho chce vést a o čem vyprávět. Můžu jen dumat nad tím jaké by bylo, kdyby se onoho mysteriozna za zmizením děvčat chopil takový David Lynch, nebo jak jinak by ty holky s podobně krásnou kamerou a podobně měkkým světlem snímal David Hamilton. Věřím že od obou by z "Hanging Rock" byl o dost zajímavější film. 6/10 (18.03.2021)

Filmová magie. A konečně s blu-ray projekcí jsem si tenhle podmanivý zážitek mohl plně vychutnat. V době, kdy se australská kinematografie plně nadechovala a z hlediska mezinárodního uznání byla ještě v plenkách, přišel talentovaný Peter Weir s filmem, který uchvacuje obrazovou krásou, ruku v ruce s nádhernou hudbou (Mozart, Beethoven, Čajkovskij, Bach a neskutečně podmanivý flétnový motiv George Zamfira) a zejména svojí neskutečnou ATMOSFÉROU. Ta někdy dosahuje až hororových prvků a nepotřebuje k tomu bubáky, či podobné hororové propriety. Prostě stačí jedna veliká záhada a atmosférické čarování s obrazem a hudbou. V Austrálii se to má s tímhle filmem podobně jako s Vláčilovou Marketou Lazarovou u nás. Také vyhrává všemožné ankety kritiků o nejlepší australský film všech dob. A myslím, že plným právem. (09.05.2011)