Piknik na Hanging Rock

Ještě mám v živé paměti, když jsem to zkoukl před lety v televizi, název filmu se už dávno vytratil, ale ten stísněný pocit z podivné atmosféry zůstal. I teď, po letech, je ta atmosféra zvláštní, silně podepřená skvělou hudbou, holčičí éteričností, ale myslel jsem si tedy, že to je trošku syrovější. (26.02.2015)

Petera Weira mám poměrně hodně rád, ale ne jeho rané období (soudě podle Poslední vlny a Pikniku na Hanging Rock). Tahle velice rozvláčná a prázdná story z přelomu 19. a 20. století z prostředí australské pouště mi opravdu nesedla. Počínaje prostředím užvaněného kurníku a konče vytrvalou snahou o mysteriózní atmosféru (občas povedenou, abych jenom nehanil). Ne, pro mne je tohle daleko od definice zajímavého, či jakkoli podnětného filmu. (22.08.2010)

„Everything begins and ends at the exactly right time and place..“ Záhadné zmizení děvčat jako podobenství soumraku viktoriánské éry, ztráty nevinnosti a střetnutí osadníků s mystikou jejich nové země. A nebo je znásilnil, podříznul a zakopal (ne nutně v tomhle pořadí) praděd Micka Taylora z Wolf Creeku? Není to zas až tak podstatné, tady jde především o způsob podání. Vizuál v hávu zasněnosti a impresionismu, samotný Hanging Rock připomínající lidské tváře ztracené v čase a hudební doprovod, který vtahuje do svých pavučin tajuplným ústředním motivem, Panovou flétnou, zlověstným hučením i úryvky z klasiků. Pokud bych měl tohle stěžejní dílo australské kinematografie nějak stručně charakterizovat, napadají mě jen dvě slova. Odcházení vznešenosti.. (04.05.2020)

Mám pocit, že tento film je z globálního aspektu principiálním bazírováním na mentalitě humánního nekompromisu. Laciné a bezúčelné pohrávání si s divákem, absence vypointovaného rozuzlení, svým způsobem egoistická masturbace. Zasněnost a přemítání o „vyšších“ transcendentních tématech se Weirovy poněkud nepovedlo stejně jako zdánlivě atraktivně mysteriózní téma. To už to lépe funguje u Antonioniho. Patrně nejsem pro tento film dostatečně citlivým divákem. (14.03.2006)

Podla mňa najslabší Weirov film, ktorý som videl. Rozťahaný príbeh bez poriadneho zakončenia zachraňuje výborná mystery atmosféra. Navyše legenda je vymyslená, v roku 1900 nebola blízko Hanging Rocku žiadna škola (Atlas nadprirodzených javov). Tento fakt veľmi ubližuje vyzneniu filmu, ktorý je podľa mnohých divákov natočený podľa skutočných udalostí. Uvidíme pri ďalšom zhliadnutí, už je to dávno, čo som film videl. VIDENÉ ZNOVA 9/23: V Pikniku rozvíja Weir svoje obľúbené témy, ako vzťah prírody a človeka alebo rôzne typy komunít. Mladé dievčatá sa v škole cítia zviazané pravidlami a navyše sa u nich prebúdza, či skôr dávno prebudil, sexuálny pud. Voči sile prírody sme ale bezmocní. Množstvo detailov prírody a živočíchov, melancholická atmosféra a neuchopiteľnosť príbehu robia zo slávneho austrálskeho filmu pomerne náročný, ale napriek tomu rýchlo ubiehajúci artový film. (01.02.2007)