Truman Show

Peter Weir je opravdu osobitý režisér, jeho filmy jsou zvláštní, nevídané. V Truman Show se jedinečným způsobem zabývá cenou životních hodnot. Je opravdu dokonalý život ideální? Lze skutečně někoho přesvědčit, že tomu tak je? Je pro jiné vážně nejlepší to, co si myslíme, že je pro ně nejlepší? A máme právo je takto manipulovat, byť jsou naše úmysly sebelepší? O svých prioritách si člověk rozhoduje sám a pokud je tlačen jinam, je tento tlak jen rozklepaným prstem na spoušti. Tyto otázky a odpovědi podává Weir vskutku obdivuhodným způsobem, vypomáhá si zdánlivě nicotnými detaily v pozadí i v popředí (např. stále nové reklamy), které pomáhají udržet divákovu pozornost a sdílet pocit nejsitoty s Trumanem. Ale nejen Peter Weir si zaslouží uznání a obdiv, nýbrž také Jim Carrey v přelomové roli své kariéry a Ed Harris, jenž svou postavu režiséra ztvárnil s citem sobě vlastním. (03.02.2004)

Spolu s Mementom asi najoriginálnejší hollywoodský film 90. rokov. Vynikajúci nápad, spracovaný v dokonalej symbióze myšlienkovej hĺbky s obrovskými emóciami. Film, ktorý obdivujem pre úplne každú jeho zložku. A pri ktorom chápem že nemusí dostať každého, rovnako ako mňa nedostala napr. údajne geniálna Americká krása. (15.05.2003)

Toužím po tom, aby mne měli lidé rádi, aby se na mne mile usmívali, aby se upřímně smáli mým trapným pokusům o vtip a jestli kvůli tomu mám být hvězda nějaké pitomé reality show, tak si to s Trumanem klidně vyměním. Jen ať si užije proradnosti lidského plémě, existenčních starostí či přívětivých návštěv exekutorů. Já mu zkrátka vždycky budu fandit, aby utekl z dosahu filmových kamer, ale jsem životem příliš omlácený na to, abych považoval jeho počínání za rozumné. (22.07.2014)

Spoiler... Film, jehož hlavní téma je náš vlastní pohled. Omezovat to na fenomén reality show a bulváru je povrchní, mnohem víc Niccolův scénář cílí na to, jak sami sebe konstruujeme jako subjekty, jaký způsobem budujeme vlastní vnímání reality, vlastní identitu. Peter Weir tuhle finesu jemně vystihl, pohrává si s divákem, je důsledně ironický. Závěr mě přinutil k triumfálnímu gestu - pokud ho někdo chápe jako happy end, zjevně se stal obětí vlastní Truman Show. Tohle je realita, jak ji známe a akceptujeme... Pointou film tak není to, že Truman najde svůj exit, ale právě to, že náš exit je v nedohlednu. "We accept the reality of the world with we are presented. It´s as simple as that." Celá Truman Show je na tomto principu zrcadlícím se v její formě (v mezích možností důsledně) postavená. (25.10.2011)

Jim Carrey v osobité roli bez svých stereotypních úšklebků a komických gest konečně ukázal, že umí i něco jiného, než se předvádět. Truman Show vidím jako originální zpracování fenoménu média, které bije na poplach a šokujícím způsobem upozorňuje (avšak chytře a nikoli obscénně), jak moc jsme médii ovládáni a manipulováni. (24.01.2006)