Země

Ženský film o psychické bolesti...s velmi silným finále! Robin Wright natočila ženský film se všemi jeho klady i zápory - první půle bylo v podstatě ženské drama o přežití v divočině - a to byly ony zápory - jako divák sleduji ženskou, která se vypraví žít do srubu daleko od civilizace a z kompetencí pro přežití neovládá naprosto nic - neumí lovit, neumí zahrádkařit, nezabezpečí se proti velkým šelmám, nemá dostatečné zásoby jídla na zimu, dokonce ani dřevo na zimu si nepřipraví...na to se mi fakt těžko dívalo a vysloveně jsem trpěl...jenže je jasné, že za takto radikálním rozhodnutím je cosi hlubšího, bolestnějšího...ovšem v druhé půli se snímek překlopí ke kladům žensky pojatého filmu, empatie, emoce, kdosi se objeví a hlavní hrdinka má najednou proč žít...a ten konec mne úplně odboural, normálně jsem si pobrečel... Zajímavý celovečerní režisérský debut známé herečky... (02.04.2021)

poměrně zajímavý film  o útěku před bolestí a vlastně tak nějak je to i o sebebičování.Edee si musí podstoupit tu svoji Kalvárii aby se vykoupila z toho ,co měla hluboko uvnitř a potřebovala to dostat ven.Wright si film sama režírovala takže si roli zahrála podle svého.Připomělo mi to vzdáleně miniseriál Mare z Eastownu kde podobně pracovala Kate Winslet.Z obou filmů jsem měla stejný spokojený pocit (20.12.2021)

Chtěla tam přežít, žít, umřít ? Vybavenost praktická i mentální pro pobyt v divočině absolutně nulová, udivující u dospělého člověka. Film ty trampoty jak přežít přibližuje málo věrohodně. Smíření se s takovou ztrátou bývá letitý proces a v tom byl film silný a věrohodný. R.Wright se osvědčila. P.S. Není to film pro vegany. (03.04.2021)

Může být lidské utrpení obaleno kýčem? ... Film o tom, kterak holka z města v divočině ke smíření přišla. Bohužel to ovšem natočila... holka z města. Směs naivity i praktické neschopnosti je přímo bolestivé sledovat, nicméně to má spád a je to napínavé.  Pak ovšem nastoupí tzv. červená knihovna; zjeví se bájný hrdina, který je dle pravidel ženského románu empatický, citlivý, obětavý, zraněný (takže potřebuje také ošetřit a není nijak dominantní). Navzdory jejímu odmítání je tu jen a jen pro ni, bez vedlejších úmyslů či tužeb. Taková vousatá kamarádka, která trpělivě snáší veškerou tu kupu sebelítosti, spí uprostřed třeskutých mrazů v autě (aby vás, nedej bože, nekompromitovala) a dřevo vám nejen naštípe, ale ještě vás naučí zacházet se sekerou, aby vás nezahanbovala. Výsledek: Silná holka, co všechno zvládla. A vousatou kamarádku si indiánští šamani zase pěkně schovají pro další zoufalý případ (křesťanský kecy by se tady moc nevyjímaly, ale ty kouřový kejkle jsou děsně cool!). Po zhlédnutí si myslím, že filmoví fajnšmekři jen tak neskousnou, že bývalá modelka tu pouze kopíruje (toť hlavní náplň emancipace) kvalitní režisérský počin svého bývalého manžela (který mimochodem točil během jejich vztahové krize a v kinech bodoval v roce ohlášení jejich rozvodu). Sufražetky dají Robin zase sežrat, že bez chlapa se to neobešlo. No a mužský pokývají hlavou nad dalším zobrazením zoufale emancipované sebevraždy. Mimochodem, reálně by to dopadlo asi jako v případě Rebeky Vance, její sestry a čtrnáctiletého syna. Jenže odsoudit tento film tak jednoduše nejde. Je v něm skvělá hudba i úvodní song. Příroda jak z reklamy na Aljašku. A nejsilnější je toto dílo ve zobrazení bolesti nad ztrátou a právě v této rovině skýtá nejsilnější momenty. Objevuje se v něm i téma samoty uprostřed davu, která vede k silné a pochopitelné touze po samotě opravdové. Jenže ouha, i tady je jedno velké ALE. Protože většina lidí, kterým zemřely děti či jiní milovaní, si prostě nemůže dovolit koupit pozemek ve Skalistých horách a utápět se v kýči přírody. Film se tak nechtěně stává produktem západního sobectví a neskromnosti, která je nakonec hlavním překážkou vůči multi-kulti souznění a empatii. Pokud tohle pustíte africké matce, jejíž děti zemřely na podvýživu a těžkou práci v dolech na diamanty, asi se se zlou potážete. (17.02.2024)

Toto tu už párkrát bolo. Motivácia ľudí vypadnúť niekam na samotu je čím ďalej väčšia, lebo samozrejme "people = SHIT". Sebestačný sedliak = postrach nadnárodných korporácií, ale naša hrdinka sa namiesto pestovania zemiakov a chovu ošípaných mimo civilizácie rozhodne pre lovecko-zberačský prístup. To nie je jednoduché, neporadil si ani Alexander Supertramp. Našťastie sa pritrafí charakterný, vetrom ošľahaný lovec. A horúcu kúpeľ s takým výhľadom by neodmietol asi nik. (13.08.2021)