Třicet jedna ve stínu

pro mě byl zajímavý film hlavně koprodukcí s Velkou Británií, o čemž jsem neměl vůbec ponětí, že něco takového proběhlo. Je vidět, že se to v té době začínalo trochu uvolňovat. Sice základní zápletka není nijak výrazná a je dost poplatná době, ale o tu přímo nešlo a spíš se tam řeší charaktery postav, vztahy mezi nimi a vlivy jejich svědomí a tím je dost nadčasový. Film na mě působil hodně rozvláčně a nějaké napětí bylo cítit až ke konci filmu, když se provalí ten podvod. Herecky to bylo zvládnuté dobře a Hrušínský byl asi pro mně nejvýraznější. 3 hvězdičky jsou dostatečné a znovu ho už vidět nemusím. (01.12.2011)

,,Proč mi to chcete vysvětlovat? Já nejsem soudce..." První můj dojem při zjištění existenci tohoto filmu byl rozpačitý. Už jen to, že vznikl koprodukční film, kde britští(!) herci dorazili do ČSSR hrát role českých zaměstnanců a současně podvodníků v samobsluze s lihovinami, působilo jako absurdní kuriozita. Ovšem jen do chvíle, než se film skutečně nerozjel. Už počáteční atmosféra s hudbou Krautgartnerova orchestra s vokálem Marty Kubišové hodně upoutává a přesunutím z letního vedra do obchodního sklepu s vypnutým proudem začíná něco jako další film-noir po česku (13. revír, Hra bez pravidel). Ale není to jen vizuál plný kontrastů mezi světlem a tmou a zvuk (vedle scénické hudby i takové hučení lednice nebo tikající budík), co pozvedá průměrnou zápletku svým zpracováním hodně vysoko. Je to taky celkový způsob vyprávění ze strany režiséra. Jiří Weiss mě svým "psychologickým" vykládáním malého zločinu s tragickými důsledky již jednou dostal ve filmu Taková láska (1959) a tentokrát znovu. Jsme svědky postupného rozplétání vztahů a psychologie prostřednictvím následujícího děje, retrospektiv i vnitřní analyzy svědomí. A také pozoruhodné postavy inspektora v podání Rudolfa Hrušínského, působícího v jistých momentech jako zhmotnělé svědomí hříšníků. Přijde, zasáhne, odejde... ale stopy po křivdě a nespravedlivosti zůstávají. Konec není tradiční, jak by divák očekával, ale rozhodně nechá přemýšlet. Opět 60. léta v čs. kinematografii v plné parádě! 90% (23.06.2018)

Nenechte se zmást začátkem. Tlustý upocený geniální Ruda Hrušínský sleduje pěkný holky v Praze a žere u toho tlustý, umaštěný párek. Do toho zní stupidní dixík poplatný 60-tým komunistickým letům. Pak se tam ale objevuje moc pěkná holka, vedoucí Pramenu. No a ta kočka má pěkné máslo na hlavě. A pak se neste s tímto neobyčejně obyčejným příběhem do světa skutečného filmového umění. Byl jsem překvapen, kupodivu příjemně. Na rok 65 teda kurva dobré kooprodukční dílo. (30.04.2010)

„Je to na mě silný kafe…“ Na mě to tedy takto silně rozhodně nezapůsobilo. Snad možná jen ve chvíli, kdy kontrolor Kurka vede rozhovor s prodavačkou Alenou a říká "já nejsem soudce, já jsem kontrolor.“ Jinak mi ten způsob vyprávění se spoustou retrospektivit přišel takový spíš průměrný. Možná to u mě souvisí i s tím, že tu člověk až na výjimky neuvidí známé české herce, ale zato řadu herců anglických. To samozřejmě je jistá zvláštnost tohoto filmu. Ale rozhodně to nečiní film ničím výjimečný. Co mě určitě zaujalo byla pěkná jazzová hudba. Ale asi jsem celkově čekal trošku víc. (29.10.2017)

V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, pozvolna, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou. (24.03.2022)