Dracula

Upřímně řečeno, strach už tento snímek asi nikomu nenažene. Strohá scéna, statická kamera – jako bychom se octli v divadle. I herecké výkony jsou takové nemastné neslané. Z tohoto průměrného schématu vybočují dvě věci – vlezlá ústřední melodie a výkon Bely Lugosiho. Sice se jedná o výkon podobného ražení, jako ve filmech Eda Wooda 50.let – patetické proslovy, naprosto absurdní mimika a teatrální pohyby – ale je tu něco navíc. Je tu cítit blízkost ikony, kultu, který kolem sebe Lugosi dokázal rozpoutat. Jeho výkon se z dnešního pohledu může zdát amatérský, ba směšný. Současně však z určitého úhlu může působit děsivě. Z Lugosiho podání čiší naivní představa, že on sám je Draculou. A tato naivita se postupně mění v jakýsi fanatismus. Jinak řečeno, neuvěřil jsem mu, že je Dracula, ale o to děsivější mi přišlo poznání, že si to o sobě myslí. Dracula není žádné umění. Nejsou tu ani zdařilé triky, nic. Hypnotizující výkon hlavního představitele ho však povyšuje na nevšední zážitek. (03.12.2005)

Jako dítě jsem věřil, že Drákula by mohl existovat. Pozorně jsem si ho prohlížel i v tomhle filmu, který nám přinesl strýček jako dárek do staré promítačky. Užívali jsme si ho. A strýček nás sledoval, zda se bojíme. Potom se nás i opakovaně ptal. Cítil jsem, že něco říct musím. A tak jsem řekl, strach, to asi ne, jen divný pocit. Ach, kde jsou ty časy. Takže z nostalgie 2. (21.09.2010)

Kdyby byl Dracula němý, byl by určitě lepší - hypnotické pohledy Bely Lugosiho by zůstaly a ostatním hereckým výkonům by to jedině prospělo. Takhle jde, dá se říct, o lehce nadprůměrný film, v němž mi toho hodně vadí (například ta okatá divadelnost nebo to, že se spousta důležitých věcí bůhvíproč stane mimo záběr) a ze kterého opravdu dobrou podívanou vhodnou k zopakování udělala až nová hudba Philipa Glasse a Kronos Quartetu z roku 1999. Doporučuji. A navíc - nebýt tohoto Draculy, Mel Brooks by nikdy nenatočil jednu ze svých nejlepších parodií. (25.06.2017)

Výrazná mysterióznost Bely Lugosiho napomohla vytvořit z Draculy kultovní záležitost přetrvávající mnoho desítek let. A nutno dodat, že i značnou měrou Toda Browninga, který se nespokojil s pouhým přenesením Stokerovi předlohy, ale vnesl do přitažlivého příběhu nesmazatelnou symboliku. Pochmurnost prostředí se plně ztotožňuje s proměnlivou mimikou Lugosiho obličeje; od dobrosrdečného odevzdání až po úlisný úsměv završený palčivými záblesky uhrančivých očí. Tím se Bela Lugosi zcela oprávněně staví do pozice jednoho z nejlepších představitelů upířího hraběte. „Zemřít, být opravdu mrtev, to musí být nádherné.“ (20.01.2011)

Se Stokerovou knihou to sice nemá společného vůbec nic, avšak stále se jedná o výbornou a hlavně atmosférickou záležitost s perfektním Lugosim v hlavní roli. Za geniální Frankensteinovou nevěstou to maličko zaostává, přesto bych Draculu směle označil za jeden z nejlepších raných hororů studia Universal. (19.07.2009)