Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním psychothrilleru podle rozhlasové hry L. Fletcherové. Tělesně postižená dáma je večer sama v bytě a právě omylem vyslechla hovor o plánované vraždě... Televizní film (podle rozhlasové hry L. Fletcherové), natočený režisérem Jiřím Weissem v šedesátých letech dvacátého století, přinesl vynikající uměleckou příležitost herecké hvězdě minulé generace Jiřině Šejbalové. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
„Nejrychleji se rodí strach.“ (L. da Vinci) … a jde ruku v ruce s pocitem bezmocnosti, fyzické i psychické: „To je k zoufání a já tady musím bezmocně sedět ve svém křesle …“ Neuvěřitelným způsobem vystupňované napětí v příběhu, jemuž kraluje svým hereckým mistrovstvím jediná žena, Jiřina Šejbalová, a ani na minutku nás nenechá za celou dobu vydechnout. Postupně s ní procházíme jednotlivými fázemi od obyčejného pocitu rozladěnosti z toho, že se nemůže dovolat manželovi, přes okamžik překvapení z toho, co bylo nechtěně zaslechnuto, následovaným pocitem bezmocnosti nad tím, že nemůže pomoci a nijak zasáhnout do běhu událostí, až po okamžik uvědomění si hrůzy z omylem zaslechnutého v celém rozsahu, dosahu a jeho důsledcích … ()
Tomuhle výbornému malému thrilleru se dají vytknout jen dvě věci, že svým tématem vlastně není nikterak originální, ale to se ve své podstatě ani nedá vyčítat a že byl docela předvídatelný. Ale žádná z těchto výtek nijak neumenšuje zážitek z excelentního výkonu paní Šejbalové ani z mistrně gradujícího thrilleru, který je ideální na osamocený podvečer.... ()
Jiří Weiss podchytil a využil dokonalost dramatického projevu Jiřiny Šejbalové již ve VLČÍ JÁMĚ a s lehkou dávkou nadsázky by se dalo napsat, že zde je navíc jen ten telefon. Na jedné straně neuvěřitelné, chvílemi dokonce lehce úsměvné, dohadování s telefonní společností, které lze zažít i dnes a na straně druhé naprosto fantastické poselství o netečnosti a (ne)vědomé toleranci ke každodennímu vraždění. "Vadila by Vám ta vražda, kdyby se Váš telefonní hovor spojil a Vy byste si vyřídila vše, co potřebujete...?" Skutečně silný kopanec do společenské otupělosti vůči zabíjení. New York, město, ve kterém se i vražda stala každodenní rutinou. Perfektní režie, skvělá hudba Míši Poláka a grandiózní vyústěný napínavých třiceti minut, ze kterých by Holywood udělal několika sériový celovečerní film. Brilantní perlička! ()
Tak málo stačí a máte před sebou nádherný film s Jiřinkou Šejbalovou, upoutanou navíc v invalidním vozíčku a s telefonem neustále po ruce. Tomuhle já říkám herecké umění. Ale také znám paní Šejbalovou, jak se u nás na dvorku u popelnic v Praze převlékala do kostýmu, v kterém měla hrát a když jsem jí pozvala k nám do bytu, tak se jen mile usmála, poděkovala a řekla mi, že si už na tohle zvykla, že i takové věci patří k divadlu, či filmu. Má můj obdiv ! ()
Jedna místnost, jedna herečka a 30 minut postačí k tomu, aby divák spatřil parádní podívanou, v níž se mísí prvky thrilleru a psychologického dramatu. K vysokému hodnocení napomáhá také perfektní hudba a kamera, avšak i režie je mistrná. Místy mi připomínala Hitchcocka. Navzdory tomu, že divák brzy prokoukne pointu, jde o napínavou záležitost. Závěrem komentáře je nutné pochválit herecké představení Jiřiny Šejbalové, ale také samotný konec, jenž je i přes očekávání velmi působivou tečkou. ()
Reklama