Uloupená hranice

Uloupená hranice je film poplatný době vzniku a stavu tehdejší společnosti. Vychází vstříc frustraci z mnichovského zmrzačení republiky a následné okupace a reflektuje dobu, kdy liberální svobody musely ustoupit pod tlakem národoveckých vášní a autoritativních levičáckých požadavků. Jinými slovy, není to ani tak vlastenecký snímek, jako spíš otevřeně nacionalistický. Ne náhodou jen pár měsíců před natáčením odjížděl poslední vlak s odsunutými Němci za hranice a atmosféra, která formovala poválečnou politickou kulturu, z dramatu jen sálá. Typická poznámka o "pánech tam nahoře, co hrají své hry" dává pocítit ducha doby. Už je tam cítit, že "Vítězný únor" je na dohled. Takže - Němci jsou krásně zákeřně nenávistní, Češi stateční a obětaví, hudba dramatická, ale co naplat, takové zásadní historické téma by si zasloužilo moderní zpracování. Poláci by podobný dluh měli už dávno splacený. Nejvíc mi asi vadilo stálé přeskakování z němčiny do češtiny v situacích, kdy se sudeťáci bavili mezi sebou. S ohledem na letopočet a dobový kontext tři hvězdičky nechám, ale velkou radost jsem z filmu navzdory slušnému hereckému obsazení neměl. Celkový dojem: 55 %. (14.11.2018)

Prvotina Jiřího Weisse a hned je poznat, že pan režisér nebude žádnej amatér, ale novátorský filmař. Uloupená hranice pojednává o tíživé situaci v Sudetech na podzim roku 1938, těsně před Mnichovskou dohodou. Drsná a šílená doba a Jiří Weiss ji zmapoval a zdokumentoval velice věrohodně. Na tohle téma je to ojedinělý film, natočený bez nějakých patosů a bolševických ideologií. Henleinovci versus čeští obyvatelé a vojáci. Je to zrůdnost, co se u nás ještě před válkou odehrávalo a jak jsme museli pohraničí pustit Němčourům. Ukázkový dokument z naší neveselé historie. Jiří Weiss ho natočil ještě takovým způsobem, že se jedná o akční snímek, od úvodních minut se rozjede ohromným tempem až do finále, kdy se Češi musí zřeknout svých hranic. Z hereckých tvářích rozhodně zaujme Josef Maršálek v roli fanatického poloněmce Hanse Langera, Eduard Linkers v roli bezpáteřního pana nadlesního Czapana, Saša Rašilov jako finančník Brož nebo Karel Effa jako mladý závodčí (jeho první filmová role). Opravdu výborné zpracování a jeden z nejlepších Weissových snímků. (20.08.2018)

Vynikající pravdivý, objektivní film - navzdory výlevům některých polistopadových vykladačů historie. Těm bych doporučil návštěvu Šluknovska nebo Frýdlantska a zkusit spočítat pomničky zavražděných příslušníků SOS, finanční stráže nebo armády. Film je navíc odvyprávěn poutavým způsobem a akční scény mají co nabídnout i dnešnímu divákovi. (18.05.2012)

Kamera: Jan Roth. Hudba: Jiří Srnka. Jeden z prvních filmů reagující na poměrně nedávné a pro někoho stále čerstvé události ze září roku 38' těsně před Mnichovem. Zápletka vyostřených vztahů v pohraničí mezi tehdejšími Čechoslováky a Němci, která později přeroste v otevřený ozbrojený střet, je podána a natočena opravdu vkusně..Film je natočen v polo-dokumentárním stylu a působí víceméně hodně civilním dojem a věrohodně, místy je i ironicky vtipný, ale když se nad tím tak zamyslíte tak to tak bohužel bylo..Byla to opravdu těžká doba (zvláště pro smíšené rodiny), podobná té odsunem Němců po válce. Z hereckého obsazení mě nejvíce dostal samozřejmě fanatický Hans (v té době ještě neznámý Josef Maršálek ale v jistě obtížné psychologické roli hodně přesvědčivý) na druhé straně barikády mladý závodčí v podání Karla Effy (jeho památná věta, kdy umíral "Effendi, já už tu knížku asi nedočtu", musela diváky tehdy velmi dojmout) a lojaální nadlesní Czapan (Eduard Linkers). Po Vlčí jámě, Romeovi a Julii můj třetí nejoblíbenější film od Weisse. Pokud chcete vidět ještě nějaký film na toto téma (ale upozorňuji že jich moc není) tak zkuste třeba Ves v pohraničí, už ale ideologicky tendenční Nástup nebo Zánik samoty Berhof. (12.05.2006)

Podzimní dny roku 1938 se nám jednou pro vždy vryly do paměti nesmazatelným způsobem. Film nabízí výpověď o zcela obyčejných lidech, jejichž život totálně změnilo fanatické prosazování územních a národnostních nároků. Obyvatelé vesnice se ubránili poblázněným henleinovcům, ale nakonec byli nuceni své domovy opustit. Nacistický fanatismus se svou zvráceností poznamenal celé rodiny a nejen je, ale i celé národy. Neumím si představit, že by na mě můj bratr střílel kvůli nějaké ideologii. (16.06.2009)