Uloupená hranice

Rezisersku tvorbu Jiriho Weissa /Touha po nasem/ az tak nepoznam, ale dobre je zvolena tematika vo filme - stret ceskych a nemeckych zaujmov v krusnom to roku 1938 /Mnichovsky Diktat, este stale platny appeasement - jo, jo svetovy vyvoj zacali urcovat ZSSR a USA az po roku 1945, az vtedy Europa definitivne ustupila/. No ale nemecke citenie bolo hodne sfanatizovane vdaka jednemu - izmu /ale kazdy vie, ktory nemecky izmus myslim/. No nic, spat k filmu, rezia je nadpriemerna, akurat herecke vykony jaxi ustupili a do popredia sa dostali vojnove sceny. A najviac ma dostala opat skvela Marie Nademlejnska /Kladivo na Carodejnice 1969/. Rezisersky je to na urovni a tematicky viac nez zaujimave : 74 % (30.04.2016)

Nastal rok 1938 a tím začala potupa ČESKÉHO národa v přímém přenosu.Film ukazuje dramatický osud osamocených Čechů kteří zůstali mezi bandou zfanatizovaných poločechů.Skupina Henleinovců táhne vesnicí a kosí každého kdo nemá zrádcovské myšlení připojit se k nové německé říši.Poločech Honza,který radši slyší na německé jméno Hans je schopen svým jednáním klidně obětovat matku,otce i sestru jen aby ukázal že jako loajální Sudeťák je hoden stát se právoplatným Němcem i když má české kořeny.Odvolání českých vojáků z vesnice na konci filmu je politováníhodné,protože bojovali a chtěli bojovat dál za svou vlast.Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace mohli jsme se bránit a bojovat,protože naše armáda svým vojskem,vybavením,opevněním i odhodláním převyšovala bojeschopnost německé armády,ale mobilizace byla následně potupně zrušena a vše vydáno Němcům.Nikdy jsme jako národ nebyli slaboši,ale vždycky stačí pár jedinců kteří působí jako mentos vhozený do Coca Coly a když zradí i západní spojenci kteří to vždy měli v popisu práce tak je národní katastrofa na světě.Po válce musela samozřejmě přijít vůči sudetským Němcům odplata a Benešovy dekrety na odsun měly smysl,protože pomstychtivost byla hnacím motorem všech těch kteří ve válce přišli rukou Němců o někoho blízkého.Ano občas byli z příhraničí odsunuti i ti kteří se cítili být víc Češi než Němci,ale takový je úděl NEspravedlnosti,nerozlišovalo se,ale konalo,vždyť ty hrůzy války byly stále v myslích přeživších.Film ULOUPENÁ HRANICE ukazuje jak tenký je led mezi vlastenectvím a zradou. (01.05.2019)

Z dětství mi utkvěla pouze epizoda s koťaty, kdy kamarád Němec zabije druhého jen proto, že je to Čech. Weissovo válečné drama je postavené právě na konfliktu mezi Čechy a Němci, bohužel tento hlavní motiv přebije všechno ostatní. Myslím si, že při troše uvolnění by toto hlavní poselství spíše vyniklo a mělo lepší dopad. (05.01.2018)

Odezva na vynikající Weissův film je pochopitelná a jen zrcadlí lesk a zejména bídu polistopadové výuky dějepisu. Reportážní styl filmu byl pro tehdejší válečnou tvorbu nejen českou příznačný, a mnoho scén, dnes působících nepochopitelným nebo přepjatým dojmem, je naprosto hodnověrných. Přes čtvrtstoletou propast toto dílo souzní s poselstvím Vávrových DNŮ ZRADY. V náznacích - ale opravdu v náznacích - se tu projevuje mj. cenzurní působení Kopeckého ministerstva kultury a informací. Přesto Weiss dokázal zachytit i přesahové momenty vyhrocené situace a právě reportážními postupy zachytit takřka dokumentárně vzrušenou a stále více bouřlivou situaci našich a německých demokratických hraničářů (nikoliv Sudeťanů nebo sudeťáků). Film je vlastně jakýmsi zrcadlovým odrazem zdůvodnění končícího transferu německočeského obyvatelstva z pohraničních území. Vzdor, který zaznívá z jeho závěru, skutečně existoval; byl pružinou, která měla dát, dávala - a dala - naší domácí i zahraniční akci potřebný potenciál i elán. Bez ní - a bez prezidenta Beneše - by naše byť oktrojované osvobození zůstalo v říši snů. A naše státnost s ním. (24.08.2007)

Uloupená hranice byla mezi námi kluky kultovní už v době, kdy jsem chodil na základní školu. Na svou dobu dobře civilně natočeno, i po technické stránce je to s ohledem na dobu vzniku zdařilý film (akční scény např. jsou natočeny podstatně lépe, než v posledním dílu Četnických humoresek). P.S. Co prospívá nebo neprospívá česko německým vztahům neřeším, nemám pocit, že my jsme ti, kteří by měli vycházet někomu vstříc. A aplikovat morálku 21. století od "teplého krbu a plného talíře" na dobu vzniku dva roky po válce, na lidi, kteří to opravdu zažili a prožili, také nemám zapotřebí. Naopak bych rád řekl Němcům, kterým zase narůstá hřebínek a drzost, a jejich českým novým kolaborantům táhněte do říše. (28.09.2008)