Reklama

Reklama

Šógun

(seriál)
Trailer 3
USA, (2024–2025), 10 h 56 min (Minutáž: 54–71 min)

Předloha:

James Clavell (kniha)
(další profese)

Série(2) / Epizody(11)

Seriál Šógun produkční společnosti FX je originální adaptací románu Jamese Clavella a odehrává se v Japonsku v roce 1600 na prahu občanské války, která rozhoduje o osudu celého století. Lord Joši Toranaga bojuje o život, protože se proti němu spojili jeho nepřátelé v Radě regentů. Když je v nedaleké rybářské vesnici nalezena záhadná opuštěná evropská loď, připlouvá její anglický lodivod John Blackthorne s tajemstvím, které by mohlo Toranagovi pomoct vychýlit misky mocenských vah a zničit obrovský vliv Blackthornových vlastních nepřátel – jezuitských kněží a portugalských obchodníků. Toranagovy a Blackthornovy osudy jsou neoddělitelně spjaty s jejich překladatelkou Todou Mariko, tajemnou křesťankou a poslední šlechtičnou ze zneuctěného rodu. Zatímco Mariko slouží svému pánovi v této napjaté politické situaci, musí skloubit své nové přátelství s Blackthornem, oddanost víře, která ji zachránila, a povinnost vůči zesnulému otci. (Disney+)

(více)

Videa (2)

Trailer 3

Recenze (202)

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Vynikající! Lepší, než jsem čekal a lepší, než jsem po prvním díle myslel! Tvůrci měli nastudovanou nejen verzi z roku 1980, ale také clavellovu knihu a skutečný příběh Williama Adamse a šli absolutně vlastní cestou. První epizody jsem značně srovnával s verzí z roku 1980 a musel si zvykat - ve staré verzi se mi líbily mnohé postavy mnohem víc - Rodriguez, jezuité, Jabu, atd. Jenže postupně jsem si začal zvykat. Cosmo Jarvis byl totálně jiný Blackthorne, než Richard Chamberlain a Anna Sawai byla totálně jiná Mariko, než Yoko Shimada, pokud mám ale něco jejich vztahu vyčítat, pak, že netrval déle (což mě doopravdy zamrzelo - přál bych si ho stejně dlouhý, jako v seriálu nebo v knize). Na druhou stranu, mnohé věci byly přesnější v této verzi - například záchrana Rodrigueze, únik lodí z Ósaky, žádost o založení čajovny v Edu nebo takové detaily, jako plavání či napití z prázdného šálku. Od okamžiku, kdy se Blackthorne začal zabydlovat ve vesnici, mě seriál začal bavit víc, než stará verze - do značné míry i zásluhou postavy Fuji, kterou ztvárnila Moeka Hoshi. Sledoval jsem její charakter společně s Mariko a velmi se mi líbilo jejich jemné herectví - drobná gesta, výrazy tváře, hra očima (chvíle, kdy si vyžádá od Blackthorna pistole). Tehdy jsem si sedl a doplnil tady na ČSFD několik historických zajímavostí. Specifické bylo, že jsme seriál koukali doma všichni, včetně našich patnáctiletých Prťat. Prťata na rozdíl ode mě hned věděla, co je nattō - já musel googlit (viz zajímavosti). Epizodu 8, kterou by běžný divák ohodnotil jako díl, ve kterém nenastala žádná zajímavá akce, ocenila jako jednu nejlepších (nejvíc je pobavila scéna, ve které jezuité obhlížejí místo na kostel a zjišťují, že jejich sousedy budou gejši). Ale abych se vrátil k mému pohledu - od okamžiku střelby z kanónů jsem pochopil, že tvůrci adaptují příběh značně po svém a začal si říkat, že nevím, co bude. Velmi však oceňuji, že se příběh nakonec vrátil k originálu. Představuji si, že scénáristé prošli knihu, historii a verzi 1980 a řekli si: "Dobře, jak to asi mohlo realisticky vypadat doopravdy?" Mnohé důležité momenty z knihy zakomponovali, ale jinak, než kniha - nejvíc se mi líbilo, když v samotném závěru Toranaga vypráví Jabuovi, co se stane - toto bylo v knize také, ale jinak a současná verze to podle mě znázornila lépe. ■ Napsal jsem ještě dvě zajímavosti. ■ Velmi jsem si užíval Hiroyukiho Sanadu, kterého mám rád od doby, co jsem 15x viděl Soumračného samuraje. ■ Dodatečně googlím a zjišťuji, že Išido v seriálu vypadal téměř přesně stejně jako skutečný Mitsunari Ishida. ■ Pokud bych měl kritizovat, tak, že v knize Blackthorne komunikuje s Mariko portugalsky a latinsky (Mariko je podle knihy jedním z mála Japonců té doby ovládajících latinu). Angličtina mi překážela už ve verzi 1980. Nicméně jsem realista. Nedá se chtít vše. ()

Lacike 

všechny recenze uživatele

Pred nejakými dvadsiatimi rokmi som videl verziu s Chamberlainom, ktorá sa mi páčila, ale detaily som si už vôbec nepamätal, takže neviem porovnať rozdiely. Pamätám si hlavne to, že v pôvodnej verzii ma akurát iritovalo niektoré otrepané klišé v západnom pohľade na Japoncov. Toho sa našťastie táto verzia vyvarovala a pôsobí dostatočne japonsky. Preto ma trochu prekvapil jak komerčný úspech, tak množstvo ocenení, ktoré tento seriál zbiera. Prvá polovica ma nadchla. Má to skvelú atmosféru. Venuje sa to poriadne do hĺbky postavám, ktoré sú zaujímave. Občasné drobné strety sú adekvátne krvavé. Výprava pôsobí veľkolepo. Proste super. Lenže potom to trochu začalo drhnúť. Nie, nevadí mi, že sme sa veľkolepých bitiek nedočkali. Ale aj všetky tie zákulisné pikle stratili drajv. Možno preto, že sme ich celý čas sledovali z pohľadu Blackthorna, ktorý bol o jeden až dva kroky pozadu za pozornejším divákom a čím ďalej tým menej dôvodov som nachádzal k tomu, aby som držal palce Toranagovi s jeho diabolským plánom, ktorý nám definitívne odhalí na konci. Proste ďalší parchant, ktorý si chce uspokojiť svoje ego. A je mi fuk, že ho hrá megacharizmatický Hiroyuki Sanada. Ďalším malým mínusom bola nie úplne dobre fungujúca romanca medzi Blackthorom a Mariko. Mňa postava Mariko nedostala. Oveľa viac sa mi páčila Fuji v podaní nádhernej Moeka Hoshi a aj jej príbeh mi pripadal zaujímavejší. Záver ostal pekne otvorený pre ďalšiu sériu, ktorá snáď už by mohla ponúknuť aj nejaké veľkolepé bitky, nech si užijú aj jednoduchší diváci. Celkovo som napriek slabšej druhej polovici spokojný a dúfam, že kvalita v druhej sérii neupadne ako sa to stalo pri seriály Marco Polo, ktorý bol v prvej sérii ešte lepší ako toto a potom sa to celé pokazilo. 8/10. ()

Reklama

Comics.jto 

všechny recenze uživatele

O co gou Shōgun je politicko-válečné drama dostupné na Disney+. Příbeh je o vnitřním konfliktu v Japonsku roku 1600. Seriál mě zprvu vůbec nezajímal z níže zmíněných důvodu, ale nakonec jsem se k němu dostal kvůli nadšeným ohlasům. V seriálu se prolíná politická linka, kterou jsem zvládl sledovat díky kvalitám zpracování, ale upřímně mi byl osud země a kdo jí bude mít pod palcem celkem šumafuk, a u jednoho dílu kde se řešila převážně pouze politika jsem téměř usnul. Naštěstí se tu prolíná ještě linka vztahového dramatu o protagonistovi angličanovi, který se sem z pochybných důvodu dostane (role outsidera) Díky němu tu máme dynamické vztahy, náboženské rozepře (katolíci X protestanti) a poznávání bohaté japonské kultury, zvyků a rozdílného vnímání života a smrti - jedno z ústředních motivů. Takže se celkem liším od cílené skupiny diváků. Můj problém není nějak objektivně negativní, ten příběhový materiál (adaptace knihy - James Clavell) o tom je a já s tím počítal.  Scénář  Angličan (Cosmo Jarvis) je velmi zajímavá vyvíjející se postava, kvůli tomu že o něm víme jen co vidíme v aktuálním dějství. Vypravěč nám to tají a tak nevíme jestli se mu dá věřit. Jsou tu krásně napsané postavy a vztahy. Ale momenty jsou občas podivně seskládány, díky čemuž mají díly kolísavou kvalitu příběhu (6,5-9/10) podle toho na co se zrovna zaměříme a mimo akční sekvence má seriál pomalé tempo. Problémy jdou hlavně vidět kvůli jednohodinové metráži na epizodu. Upřímně si myslím že to je problém převodu na audiovizuální médium a v knize bych si to více užil.  Závěr  Pokud víte že tohle pro vás taky není ten šálek čaje, ale i tak se chcete dozvědět něco o japonské kultuře doporučuji vyzkoušet jeden z nejlepších seriálů minulého roku Blue eye samurai. Seriál se nezabírá politikou je to revenge snímek více zaměřený na formu než realističnost a má nějaké motivy podobné kultovce Kill Bill. Celkové hodnocení: 8,3/10 🏯🏯🏯🏯❌ ()

Klajnik 

všechny recenze uživatele

Mé nadšení ze Šoguna postupně vyprchávalo a v závěrem jsem byl poměrně neuspokojen. Důvodem přitom není (záměrně) otevřený konec! Záčátek pro mě byl příslibem něčeho, co se ve finále nedostavilo v míře, která by mi stačila. Tahle show sazí na tři kvalitativní aspekty: 1. Kulturní diference mezi Angličanem a Japonci je jedním z motivů, který mě k této show zrvu připoutal, ale v tomto ohledu to nejde zas tak moc do hloubky, protože předmětem není pojednání na kulturní rozdíly. Očividně tu ale byl narativní záměrem nechat protagonistu, Angličana Blackthorna, přilnout k Japonské kultuře. Je to zjevné, protože se čím dál tím víc ztotožňuje s "japonstvím" a snad by mu předchozí schémata a manýry měly připadat čím dál tím víc zavrženíhodná. Ve skutečnosti se však ztotožňuje s japonstvím spíše s nouze, vypočítavosti. Přišlo mi, že si spíš chce být jedním z nich, aby zapadl, aby udělal dojem na Toranagu či Mariko, než že by se v něm něco doopravdy zlomilo, či v Japonsku objevil něco, po čem vždycky toužil... Divák ho samozřejmě poznává až v momentě, kdy do Japonska doplouvá, takže nemáme dostatečný zarámování. Blackthorn chce jakožto protestant nejdřív porazit katolíky, kteří drží Japonsko ve své sféře vlivu, ale tato linka rychle ztrátí na významu i proto, že seriál se moc nevěnuje vlivu katolíků na Japonsko případně nějakému Blackthornovo kříži s katolíky či katolicismem obecně. Následně se Blackthorne snaží získat srdce Toranagy a své překladatelky Mariko. Jakmile ale přestane vidět cestu, tak chce odplout z Japonska pryč. Pro mě to teda zas tak půvabná postava nebyla. 2. Postavy by ovšem divákovi k srdci přilnout měly, protože pozornost je centrována spíše na ně než na příběh, který ani není pořádně uzavřen. Po konci desátého dílu bychom mohli očekávat druhou sérii, ale jak seriál tak prý i kniha končí poněkud otevřeně. My sice víme, co by se má dále stát, plán byl zosnován, ale jeho exekuci neuvidíme a zase, nevím jak je tomu v knize, ale přišlo mi, že řada dějových linek seriálu buď nedostala mnoho prostoru k prokreslení, abych dostal náležitý pay-off anebo jaksi zapadla a ani se nedovyvinula. které mi ovšem k srdci nepřirostly dost na to, abych byl toliko zaujat jejich počínáním nebo abych z jejich činění měl toliko zábavy. U Mariko jsem pořádně nepochopil, co jí tak vnitřně tíží, proč je ke svému muži tak chladná a její poezie mi nic neříkala. Kashigi pro mě byl taky neuchopitelný a pořádně jsem mu neporozuměl. O Taranagovi jsem se toho za celou dobu moc nedozvěděl a to, co jsem se dozvěděl, jsem vytušil už v závěru prvního dílu (kdy bylo řečeno, že člověk musí v části svého srdce nést něco, co si bude nechávat jen pro sebe, načež záběr setrvá na Toranagovi, který dosud tvrdil, že nestojí o to být mocipánem). Tím mi došlo, že přesně o to usiluje a že právě on jím nakonec bude. Do jeho nitra jsem ovšem nenahlédl dost na to, abych pochopil proč o to tak stojí. Jasně, částečně asi neměl na vybranou, ale nevím, jestli je třeba tak mocichtivý, nebo jestli má rád mocenské hry, protože je v nich tak dobrý, a Šogunát je jen přirozeným důsledkem potencionální výhry. Kdo ví. 3. Mysteriózní aspekt je každopádně tím, co diváky má držet a vzhledem k tomu, že mě to udrželo navzdory tomu, že mě postavy toliko nebavily, tak to rozhodně nebylo úplně marné, ale nakonec jsem byl neuspokojen. Zajímalo mě, co postavy udělají, co budou muset podstoupit, kam se to vyvine, ale zajímalo mě to kvůli očekáváním, která ovšem nebyla příliš naplněna, protože ty postavy buď nic moc nedělají, příliš se neprohloubí, nebo dělají to, co očekávám, že budou dělat. Divák by si mohl užívat onu šachovou partii,  kterou postavy hrají a která je součástí mystéria, jenže ta hra není moc strhující. Pravidla hry nám nejsou pořádně odhalena. Kolikrát jsem pořádně nevěděl, proč postavy dělají to, co dělají a co mají k dispozici: (Proč se matka následníka trůnu spojila s Išidem a kde byla do té doby, než se objevila na scéně? Proč chce Išido tak urputně odrovnat Toranagu? Jaký přesně vliv mají katolíci? Jakými vojenskými silami přesně vládne Toranaga a jakými Išido?). Z těchto důvodů jsem tím intrikářství nebyl tak strhnut. Zajímalo by mě, jestli by kniha fungovala lépe, když má skoro 1000 stran. Seriálem jsem ale nebyl uspokojen. Nebyl jsem uspokojen ani jednou ze 3 kvalitativních rovin této show a nemyslím si tedy, že to nestojí za 10h času, i když je to určitě nadstandard televizní tvorby.  () (méně) (více)

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka. ()

Galerie (157)

Zajímavosti (16)

  • Předobraz Johna Blackthorna (Cosmo Jarvis), William Adams (1564–1620), se do Evropy nevrátil, přestože zhruba po jedenácti letech života v Japonsku tuto možnost měl (část jeho posádky ji využila). Založil nepříliš úspěšnou anglickou obchodní stanici (Anglie nedodala zboží, o které by Japonci stáli), úspěšnější byli Nizozemci, kteří postupně vytlačili Portugalce. William Adams následně podnikl obchodní cesty na Siam a jihovýchodní Asie. Po jeho smrti v roce 1620 převedl šógun Hidetada Tokugawa obchodní práva na syna, kterého William Adams zplodil v Japonsku. (Jirka_Šč)
  • Samurajové nosili dva meče: Katana (dlouhý meč) a Wakizaši (střední meč). Katanu používali pěšáci a poskytovala delší dosah k zahájení a zabránění útoku, zatímco Wakizaši je kratší meč, který se používal především v boji zblízka, zejména v interiéru. Navíc se Wakizaši používal jako záložní meč pro případ, že by se katana stala nepoužitelnou a v případě potřeby k spáchání Seppuku. Třetí nošená zbraň, Tanto (dýka), se používala také v boji a při Seppuku. Obecné názvy pro Katanu a Wakizaši jsou Daito (dlouhý meč) a Šoto (krátký meč) a společně nošené se nazývají Daišó (dlouhý a krátký). (Davidamper)
  • Žena samuraje dostávala jako svatební dar malé „Tanto“ (malou dýku) zvanou Kaiken. (Davidamper)

Související novinky

Seriál Šógun ovládl ceny Emmy a lámal rekordy

Seriál Šógun ovládl ceny Emmy a lámal rekordy

16.09.2024

Přestože poslední ceny Emmy si odbyly své předávání teprve v lednu tohoto roku, máme za sebou zase další ceremoniál, kde se rozdávaly sošky za seriálově plodnou první polovinu roku 2024. Do… (více)

Minisérie Shōgun našla obsazení

Minisérie Shōgun našla obsazení

09.06.2021

Očekávaná minisérie Shōgun od stanice FX (Takoví normální Američané, Atlanta) konečně našla hlavní představitele. Minisérie, která bude podobně jako předchozí televizní adaptace vycházet ze… (více)

Reklama

Reklama