Režie:
Orson WellesKamera:
Gregg TolandHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Orson Welles, Joseph Cotten, Dorothy Comingore, Agnes Moorehead, Ruth Warrick, Ray Collins, Erskine Sanford, Everett Sloane, Paul Stewart, George Coulouris (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (606)
Tak jsem konečně viděla slavný film o muži, který měl peníze a moc , který mohl vše, přesto nebo možná proto jeho poslední slovo před smrtí bylo "Rosebud", a nelituju. Co byl tedy Rosebud pro člověka, jehož možnosti byly TÉMĚŘ neomezené? Budoucí nákup věci, člověka, země, dostihového koně? Celé to strhující vyprávění k tomu směřuje, každý si ale to slovo musí rozšifrovat sám. ()
║Rozpočet $686,033║Tržby USA $1,585,634║Tržby Celosvetovo $1,605,000║ Neviem ale tento film ma až tak nezobral, má dosť pestrý príbeh o vzostupe človeka, ktorému k skutočnému šťastiu stále niečo chýba ale ako námet to nie je pre mňa moc pútavé, Orson Welles hrá bravúrne, vrátane premien počas období, kedy sa dej vypráva ale vôbec ma prezentovaní príbeh nevtiahol tak ako by mal. /65%/ ()
Velmi dobrý film na téma "Mít všechno a přitom nemít nic", bezesporu nadčasový, a to nejen tím, jak vypadá a jak nápaditě je natočený. Ale že by bylo nutné o něm mluvit jako o nejlepším snímku všech dob? No... Každopádně Orson Welles - herec se během 120 minut obdivuhodně proměnil, Orson Welles - režisér mě zase během 120 minut ani jednou nenudil a stále něčím překvapoval. A já už konečně vím, co je "poupě", což mi hlavou vrtalo hlavně při sledování jedné epizody Columba, a také vím, jaký biják parodovali Simpsonovi v epizodě o medvídkovi pana Burnse. ()
Povinnost filmového fanouška. A důvodně: je to dokonale natočené, výtečně zahrané, Orson Welles ja famózní. Je to bohužel až tak dokonalé, že už tam nezbylo ani trochu místa pro emoce a ve výsledku je to trochu nezáživné a chladné. Něco jako prvotřídní modelka. Nuda, ale zároveň se povinně podíváš odshora dolů. ()
Bohužial to vyšlo tak, že u tochto filmu musím napísať môj, už dávnejšie vyvynutý názor: Niektoré filmy sú silne hodnotené len preto, že sú sakra staré, a videlo ich menej ľudí... A to teda zkresluje vo viacerých prípadoch vo veľkých percentách. A síce tento film je na svoj vek fakt nadpriemerný, nemôžem však povedať, že som priňom nezažil miestami pocit nudy. A taký film pre mňa kultovým nie je. ()
Galerie (89)
Zajímavosti (140)
- Říká se, že televizní producent a mediální majitel Ted Turner měl v úmyslu černobílý snímek kolorovat (podobně jako to učinil např. s westernem V pravé poledne z roku 1952), ale hlasitý protest veřejnosti ho od toho odradil. (džanik)
- Prechod medzi Kaneovým (Orson Welles) životom na vrchole až po jeho samotu v Xanadu symbolizujú už scény z redakcie. Sochy, starožitnosti plnia Kaneovu kanceláriu. To predpovedá, že jeho ambície vzrastajú, ale vytráca sa interes ohľadom novinárčiny. Začiatok úpadku je v scéne hádky s Lelandom (Joseph Cotten). Redakcia je využitá na politické účely. Stoly sú odsunuté na okraj, kolegovia už odišli a priestor tak vyzerá rozľahlý a prázdnejší ako v scénach predtým. Náramne pripomína neskoršie scény rozhovorov v obrovských priestoroch Xanadu. (Biopler)
- V roku 1988 soška Oscara Orsona Wellesa záhadne zmizla. Hercova dcéra Beatrice z piety k otcovi požiadala o vyhotovenie kópie. Pri prevzatí kópie otcovho Oscara od filmovej akadémie sa Beatrice zaviazala sošku nepredať. Originálna soška s dramatickým osudom sa objavila v roku 1994. Beatrice ju pre finančné ťažkosti chcela dať do dražby, ale akadémia jej pripomenula, že má prednostné právo na jej odkúpenie za jeden dolár. (JančiBači)
Reklama