Okupace ve 26 obrazech

Povedený pohled na jugoslávskou, lépe řečeno chorvatskou, společnost za 2. světové války. Co s lidmi udělá totalitní stát? Z někoho se ze dne na den stane štvanec, z jiného předstírající kolaborant a ti nejméně šťastní skončí s hřebíkem v hlavě. Přestože páteř filmu je komorní a spíš divák pozoruje, jak se mění charaktery (nebo jak zůstává charakter stejný, jen se přizpůsobí okolnostem), scéna v autobuse, doprovázená veselou hrou na harmoniku, podle mně do filmu patří. Přesně tohle totiž vystihuje balkánské války. Jeden den jsi bezproblémový soused, druhý den ti zapálím dům a děti nahážu do studny. Pro zájemce doporučuju najít si dokument o chorvatském koncentračním táboře pro Srby, cikány a židy "Jasenovac". (05.02.2012)

Nikoli "normální", klasický historický film, jak jsem podle anotace čekala, spíš rafinovaně nerealistické představení. Úvodní scéna okazuje snad k Dekameronu, každopádně někam mimo realitu. A takových momentů nasáklých hrou a jiným světem je ve filmu víc. Už samotný Dubrovnik vypadá jako prostor z pohádky nebo divadelní kulisa. Kulisa pro komedie i tragédie zároveň. V kontrastu se scénou v autobuse zarážejí komické momenty: uklouznuvší vojáci na přehlídce, večně romanticky pózující Anna, zbabělý kněz. Nevím, zda vše, co jsem jako komické vnímala, takovým být mělo. Všechny prvky na mě ale působily vyváženě (ačkoli místy na hraně), a proto hodnotím pěti hvězdičkami. (11.02.2013)

Už v mých studentských letech to byl trhák. Mohu po 4. shlédnutí dodat jen toto. Film je výborně zrežírován, není ani moc prokomunistický, je prostě protifašistický. V Dubrovniku vše probíhá kontrastněji. Moře je moc modré, architektura je moc krásná, město je moc starobylé, nenávist je moc silná, válka je moc krutá, následky jsou moc drastické, utrpení lidí je moc hrůzné. V Dubrovniku je všeho odjakživa Moc. (18.02.2012)

Snímek kdysi způsobil v našich kinech rozruch zobrazením brutálního násilí praktikovaného Ustašovci na svých skutečných i domnělých odpůrcích. Jízda autobusem, kde kati tu vtloukají svým obětem zaživa hřebík do hlavy, tu vydloubáváním očí šetří práci optikům, šokovala a přispěla ke svérázné popularitě filmu v době, kdy prakticky neexistovala oficiální distribuce béčkových hororů a exploitation filmů.Pro filmové fanoušky bylo vzhledem k cenzurním a ideologickým bariérám setkání s něčím podobným naprosto výjimečné. Zmíněným záběrům přitom patří jen zlomek z celkové stopáže filmu. Zatímco oblíbenou tvůrčí metodou některých režisérů, jako byl např. náš Vláčil, je vyprávět příběhy svých hrdinů a prostřednictvím jejich osudů pak sdělovat i něco o době a historických událostech, Zafranović na to jde jinak a jeho postavy jsou jen nástrojem k zachycení historických procesů vylíčených navíc z pozice stoupenců jugoslávské formy komunismu. Podstatnou roli ve snímku hraje i atmosféra starého Dubrovníku s jeho paláci a historickou patinou. Zafranović líčí šok z pádu královské Jugoslávie a počátky politického násilí a vznik názorových křižovatek, které vedly k nesmiřitelné nenávisti mezi bývalými přáteli a leckdy vedly i k rozdělení rodinných příslušníků. Celkový dojem: 75 %. (12.03.2014)

Skvělá válečná freska. Pro zajímavost - ten film běžel v kinech nadvakrát (a vždy krátce). Poprvé nevystříhaný a až dadatečně soudruzi cenzoři zjistili, copak to poslali pracujícímu lidu do kin. A podruhé v upravené podobě, jak se v té době patřilo..... Co kdyby pracující člověk měl jiný názor, než oficiálně prezentovaný chod válečných událostí.... (22.03.2005)