Okupace ve 26 obrazech

,,Ten, kdo není s námi, dostane kulku!" Byl jsem překvapen, jak i po letech na mne znovu film zapůsobil, možná více, než kdysi. Freska o světě, který je vykolejen válkou. Bratr nezná sestru, dcera otce a přátelé se stanou nepřáteli na život a na smrt. V poetických kulisách starobylého Dubrovníku je klid. Zlo se probouzí, ale zdejší obyvatelé se zatím nezávazně baví a užívají života. Dramatické události na sebe nedají dlouho čekat a záhy ukážou pravou tvář každého v zrcadle války. Obraz i výběr postav silně připomínají italské filmy, což vidím jako velké plus. Nejdrastičtější scéna v autobuse připomene Pasoliniho drastickou alegorii Saló. Také zde jsou lidé brutálně vražděni za zvuků harmoniky, aby nebyl slyšet nelidský řev obětí. Dekadence fašistické smetánky (bordel, alkohol, nacionalismus...) je v protikladu k sílícímu odbojovému hnutí. Přesto režisér nikomu nestraní a většina postav si nezíská sympatie diváka. Ukazuje se, že válka absolutně rozvrátí charaktery a převrátí lidské hodnoty... (18.04.2012)

Na začátku sranda, pak začne přituhovat a člověk cítí narůstající tlak, který tak vytvoří místo pro vznik dost hutné atmosféry. O scéně v autobusu jsem věděl předem a myslel jsem si, že jsem připravený. Nicméně to, co mi vzápětí neservírovali autoři, bylo něco tak strašného, že jsem tomu nemohl věřit a dodnes si celou sekvenci živě vybavuji. 85% (02.01.2017)

Mladí lvi a Okupace - tři rozdílmné osudy. To srovnání se nabízí, na lidských osudech se nejlépe popisuje nesmyslnost a brutalita války. Zpočátku bezstarostná atmosféra plná krásnch obrazů z historického Dubrovníku doplněná o příjemnou hudbu. Mě už se ale od začátku svíral žaludek, protože jsem věděla, co přijde potom. Žid, komunista a fašista, na začátku kamarádi, na konci ...? Jako malá holka jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby se lidstvo poučilo. Pochopí nesmyslnost a přestanou dělat voloviny. Omyl! Potřebujeme konzumovat stále dokola novou dávku brutality a násilí! Pak si pochvalujeme, že byl film naturalistický, sugestivní, skvěle natočený ... Okupaci jsme poprvé viděla hodně mladá, ale dojem z filmu zůstal hodně hluboko.Co zůstane v nás, když odcházíme z kina nebo vstáváme od obrazovky? (25.02.2014)

To vysoké hodnotenie si film vyslúžil ešte asi z nostalgie a možno aj pre scénu mučenia a vraždenia v autobuse, ktoré je vzhľadom na rok výroby dosť drsné. Inak si to neviem vysvetliť, pretože prvá hodina je tak neuveriteľne umelo naťahovaná, až ma to rozčuľovalo. Skutočne sa v nej toho veľa neudialo a sledujeme iba spev, tanec, hru na klavíri, šerm, často zbytočné kecy o ničom a všemožnú vatu, ktorá ma nedokázala zaujať. Väzby medzi postavami sú slabé a o vtedajšej situácii v Dubrovníku a Chorvátsku sa toho veľa nedozviete. No možno to, že Ustašovci boli sadistické svine, ale to väčšina vie aj tak. Čakal som niečo úplne iné, nejakú rozsiahlu rodinnú ságu na pozadí búrlivých vojnových rokov, no nakoniec nič moc. Vyzdvihol by som iba charizmatického herca Rade Markoviča (ak sa nemýlim), ktorý hral otca jedného z trojice mladíkov. 60%. (08.05.2012)

Už v mých studentských letech to byl trhák. Mohu po 4. shlédnutí dodat jen toto. Film je výborně zrežírován, není ani moc prokomunistický, je prostě protifašistický. V Dubrovniku vše probíhá kontrastněji. Moře je moc modré, architektura je moc krásná, město je moc starobylé, nenávist je moc silná, válka je moc krutá, následky jsou moc drastické, utrpení lidí je moc hrůzné. V Dubrovniku je všeho odjakživa Moc. (18.02.2012)