Dáma ze Šanghaje

Chatrny scenar jest nejvetsi slabinou filmu, coz je velka skoda, nebot film mel potencial. A to nejen diky uzasne Rite Hayworth, ktera ani nemusi moc hrat…, jedna z nejkrasnejsich herecek v historii amerického filmu. Zajimave postavy a vyborna kamera, ktera si za zaverecnou zrcadlovou sin vybojovala ctvrtou hvezdicku. (29.09.2018)

Noir temný jako samo peklo vystihuje žánrová pravidla takřka dokonale - s příběhem točícím se kolem proti vlastní vůli do dění vtaženého námořníka, kterým od samého počátku manipuluje intrikářská femme-fatale a používá ho jako nevědomou zbraň mezi dvěma zhýralými a nechutně bohatými právníky. Ovšem hlavní hrdina si čím dál více uvědomuje svou roli a spolu s tím i děj nabírá na komplexnosti a uvěřitelnosti - a následně tedy i na tolik potřebném napětí, protože to právě v první třetině filmu zoufale chybí. Naopak v ní film působí díky exaltovaným projevům všech záporných postav až parodickým dojmem, což zachraňuje jen a pouze záchytný bod v podobě titulní postavy a jejích "chandlerovsky" temných a depresivních myšlenkových monologů. Naštěstí s tím jak se kontury zločinného plánu kolem něj stávají ostřejšími se značně zhušťuje a zhutňuje i atmosféra celého filmu... což pak nevyhnutelně směřuje k velice silnému finále. 8/10 (03.01.2011)

Na Dámě ze Šanghaje je zajímavé, jak moc se přibližuje ke konvencím filmu noir, jak je ozvláštňuje a jak se od nich odvrací. Několik nesouvislých poznámek... - - - Voiceover na začátku a na konci je jedním z nejlépe využitých postupů tohohle typu, co jsem kdy viděl. Pocit dusna je dán všudypřítomným horkem (potem), ale je ještě umocněn tíživým střihem (má nějaký film klasického Hollywoodu rychlejší střih?) dialogů, které bez ladu a skladu skáčí z obličeje na obličej v neobvyklých úhlech, nebo jsou snímány z neobvyklé blízkosti. Ostření (kterému ostatně moc nerozumím) by si zasloužilo samostatný rozbor. Rita Hayworth po Gildě opět ukazuje, že je pro noir jako stvořená (kdyby se vyhlašovala soutěž, dostane druhé místo hned za Lauren Bacall). A fantasmagorický závěr by mohli klidně promítat na Wellesův pomník. Geniální, funkční, expresionistické... (20.10.2012)

Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. (21.03.2009)

Vyschnutí čínski kmeťovia v divadle, fajčiaci ešte vysušenejšie cigarety. Rita v plavkách slniaca sa a skákajúca zo skaly. Opilecká scénka v námorníckej krčme. Rozmlátenie kancelárie sudcovi pred vynesením rozsudku. Streľba v zrkadlovom bludisku. Akvárium s obrovskou korytnačkou za sklom a skupinou detí pozorujúcou vášnivý bozk. Ten film nemá zase tak dobrý dej, ako má tak veľa ikonických scén, vpáliacich sa do kinematografickej pamäti, že jednoducho nedovoľuje hodnotiť ho priemerne. Navyše, má Ritu Hayworthovú. Poznámka: Okrem spomenutých scén, je tu kultúrne napojenie. Od puberty je mojou obľúbenou pesničkou "Dievča zo Šanghaja" od Zóny A: "Ajajajajajajajajajajaja//Ja ľúbim dievča zo Šanghajajajaja//Je veľmi pekná má hnedé oči// Ja celý deň sa kol nej točím//Má čierne vlasy na nose pehy//A pery plné, plné nehy..." (28.12.2020)