Režie:
Orson WellesKamera:
John L. RussellHudba:
Jacques IbertHrají:
Orson Welles, Jeanette Nolan, Dan O'Herlihy, Roddy McDowall, Edgar Barrier, Alan Napier, Erskine Sanford, John Dierkes, Keene Curtis, Peggy Webber (více)Obsahy(1)
V hmlistom, močaristom a drsnom prostredí Škótska 11. storočia sa šľachtic Macbeth (Orson Welles) riadi desivým proroctvom a svojou nemilosrdnou, no príťažlivou ženou (Jeanette Nolan). Jeho činy smerujú k aktu zrady, ktorý z neho učiní kráľa. Kráľa, ktorý sa zo svojho novonadobudnutého kráľovského majestátu dlho tešiť nebude...
Vo filme, ktorý bol nakrútený v časovom rozpätí troch týždňov za skromného rozpočtu a papierových kulís, presúva Welles dejisko známej drámy do Škótska v počiatkoch rozširovania kresťanstva. Ide o obdobie, ktoré svojou podobou pripomína časy pred dejinami, alebo dokonca mimo nich. Nadprirodzené prvky, rovnako ako archaická forma kresťanstva, sú špecifickými Wellesovými vyjadrovacími prostriedkami. Slúžia na vytvorenie celistvého a ohromujúceho dojmu, ktorý v divákovi film vzbudí. Tragédia Macbetha, ktorý sa obráti proti svojmu vlastnému pánovi, sa tak stáva pasívnym nástrojom osudu.
(Incantator)
Recenze (19)
Jo, jo - keby som nebolo Wellesa, tak doteraz neviem kto k sakru ten Sejxpir vlastne bol. Jo, je to 400 rokov stare, /april 1564 - april 1616/ a viem aj o tom, ze tohto MekBeta premenil reziser Orson Welles /Obcan Kane, Lady from Shanghai/ na stredoveku nocnu moru. No ale kulisy su len priemerne, a hoci Wellesa povazujem ze legendu svetovej kinematografie, tu podal len priemerny vykon. Nezachranili to potom ani herci ako Roddy McDowall /Kleopatra 1963, Planet of the Apes 1968/, Jeanette Nolan /Muz, ktery zastrelil Liberty Valance/ a veru ani O´Herlihy /Bondarcukovo Waterloo 1970/. Z ucty k Wellesovi 59 % ()
Mám čerstvě přečtenou předlohu (kdysi jsem Macbetha viděla také v divadle) a nakoukané ukázky z mnoha jiných adaptací. Úplně nejvíce mě zaujala britská televizní verze s Ianem McKellenem a Judi Dench, ten přístup byl přesně takový, jaký bych si u Macbetha, což je podle mě především komorní psychologické drama, představovala. Proto to i takový Welles bude u mě mít těžké. U Wellese jsem postavám nevěřila a snímek mě nedokázal strhnout a ponořit do své temnoty. Vizuálně hezké, kulisy mi nevadí, ale prostě to není ono. A aby to bylo kompletní, nutno říci, že jsem viděla delší verzi. ()
Skvělá, vizuálně vyšperkovaná adaptace Shakespearova dramatu, které řadím mezi své nejoblíbenější. Nejvíce fascinující je v Macbethovi pojetí zla, které je velmi dobře vystiženo hned ve dvou rovinách. Jednak ve vývojové křivce – velké dobré věci, stejně jako velké věci zlé rostou z maličkostí. Pokušení k špatnosti se vždy rodí uvnitř hlavy. Jeho temné, zpočátku sotva slyšitelné našeptávání člověka pozvolně svazuje a nutí ho k obsedantním návratům k myšlenkám na činy, které pokud se myšlenky včas nezarazí, nakonec následují. A tak semínko zla může postupně vzklíčit v celý les zrůdností a nenávratných katastrof. Druhým fascinujícím filozofickým postřehem je klamavost zla, které za rouškou zmrzačených polopravd slibuje člověku tak dlouho veliké věci, až ho nakonec jeho vlastní posedlost po těchto "velikých věcech" dříve nebo později pozře za živa. ()
Chvíľami človek nevie, čo si má myslieť. Podobá sa to na Olivierovho Hamleta a je to asi logické, keďže vznikli v rovnakom období. Welles je ale expresionistický až na pôdu štúdia, v ktorom sa jeho film natáčal. Štúdiové lesy a štúdiové skaly majú svoje čaro, menej už desaťtisícová armáda, hraná zopár desiatkami komparzistov. Ja by som si kľudne pozrel nejaký súčasný cgi výplach, kde by to Scott rozprúdil s takouto armádou a predtým by sa nás snažil presvedčiť o hĺbke svojho diela. Macbethovi straší vo veži ešte viac, ako Othellovi, Hamletovi, alebo Romeovi, je to depka a zvolený vizuálny štýl sa k tomu hodí. Je však otázka, či má vôbec zmysel niečo od Shakespeara adaptovať a dokazovať si, že to funguje aj na plátne. Ale budiž. ()
Moja prvá skúsenosť s Macbethom. Prekvapila ma vysokoatmosferickým spracovaním, ktoré by som u filmu z roku 48 nečakal. Taktiež sú zaujímavé štúdiové kulisy, no a charizmatický Welles je v roli despotického vládcu skvelý. U tohoto kráľa by si psychiatri zgustli a z fleku by vysypali niekoľko diagnóz. Na sledovanie je film náročný, hlavne čo sa týka sledovania monológov a dialógov, ako by ich písal sám Hviezdoslav. Silná atmosféra ale strháva pozornosť k sebe. ()
Galerie (67)
Photo © Criterion Collection, The
Zajímavosti (9)
- Přestože byl film uveden na filmovém festivalu v Cannes, Orson Welles ho stáhl ze soutěže, aby se vyhnul nepříznivým srovnáním s Hamletem (1948) režiséra Laurence Oliviera. (Epistemolog)
- Režisér Orson Welles se snažil neúspěšně získat skladatele Bernarda Herrmanna, aby složil hudbu k filmu, ale skladatel měl zrovna podepsanou smlouvu u jiného projektu. (Epistemolog)
- Film byl kritickou i komerční katastrofou jak v USA, tak v Anglii. Byl ovšem velkým úspěchem v mnoha neanglicky mluvících zemích, zejména ve Francii, kde kritici nedokázali pochopit, jak americký a britský tisk nedokázal ocenit vysoce stylizovaný a surrealistický přístup, kterého se Orson Welles ujal. Dnes je v anglicky mluvících zemích velmi uznávaný. (Epistemolog)
Reklama