Skvělí Ambersonové

Inu tohle je jasná ukázka tří v jednom, nejdříve komedie, potom drama jako řemen a pak patetický kýčovitý konec plný sentimentu. Wellesův scénář je skvělý, režie dobrá a Holt je tak odporně nafoukaný spratek, že bych mu s chutí jednu pořádnou vrazila. Takže zbývá jen konstatovat, že již tehdy byli někteří producenti úplní idioti. Za Wellesův film je to jasných pět, za to, co se z něj stalo, nelze jít na maximum. (24.01.2020)

Orwellovu genialitu podtrhuje to, že i zmrzačený film s násilným závěrem, nedokáže film zbavit jeho zpočátku velmi ironickému a postupem děje čím dál zatrpklejšímu pohledu na vyšší společnost, kterou jen pdotrhuje orpavdu nádherná atmosferická kamera s prvotřídním užitím hloubky pole a náznakových scén. Kdoví, třeba by původní verze strčila do kapsy i nedostižného Kanea. (07.01.2009)

Nesmírně mě to štve (mírně řečeno) ale kvůli té těžce fragmentární 2.pol. u které jsem měl pocit, že čtu Kafkův román, nemůžu na více jak 3.5:( Když si pomyslím, že zde údajně chybí dobrých 45min., jímá mě záchvat zuřivosti. Páč s plnou délkou by u mě došlo též na plnou palbu. No, minimálně na 4, určitě. Snad se ten zbytek válí opět někde v Buenos Aires, jako v př. Metropolis. Vrátilo se spousta lidí z Občana Kanea (krom Wellese před kamerou, což je další důvod mé nespokojenosti, ale aspoň díky za jeho hlas) včetně skladatele, takže mi právě ona sevřenější 1.pol. přišla jako takový Kane v 19.st. Ale těch 89min.........následuje dlouhý chladný povzdech. (03.10.2021)

Zajímavý příběh, rozhodně osvěžující sonda do života amerického venkova 70. let předminulého století. Zaujal mě styl vyprávění, kdy místo vypravěče komentuje dění dav na ulici a připomnělo mi to český film Co se šeptá. Ovšem, na rozdíl od českých filmů té doby je tenhle neuvěřitelně živý, natočený mnohem modernějším stylem. A Josepha Cottena v roli mladého Ambersona musíte jasně od počátku nenávidět. V tom je zase ta hollywoodská přímočarost, která možná trochu ruší. (08.03.2015)

Knihu jsem nečetl. K filmu jsem tedy přistupoval jako k něčemu úplně novému. Děj mi trochu připomněl „100 roků samoty“. Rozpad rodiny je tu provázen velkými společenskými a technologickými změnami v okolním světě. Režisér zvolil zajímavý styl vyprávění, kdy je děj členěn jakýmisi předěli, ve kterých dav komentuje postavení Ambersonovic rodiny ve městě. Víc než cokoliv jiného zajímá Wellese postava mladého Ambersona. Jeho výstupy mají často velice temnou atmosféru, blížící se svou vypjatostí Hitchkockovým psychothrillerům. O to překvapivější je poslední scéna, která celý film odkazuje do mezí těch nejčervenějších knihoven. Nevím, jestli je to chyba Roberta Wise, který film na příkaz studia přestříhával a snad i dotáčel, nebo jestli tento konec vyšel od samého Wellese, jisté je, že se ke zbytku filmu ani trochu nehodí. I přesto je tento film skvělým příkladem Orsonova režijního umu. (16.11.2005)