Skvělí Ambersonové

Dvaja majstrovskí režiséri niekoľkých kultových filmov sa pustili do rozprávania o rodine, ktorá má všetko a nič. Príbeh, s ktorým by iný režisér možno ani nepohol, no vďaka Orsonovi Wellesovi (znova ako vrchný rozprávač, ktorý vie príbehu vdýchnuť neskutočnú porciu energie) a Robertovi Wiseovi ako režisérskemu kráľovi a za podpory skvelých hercov, uzrela svetlo skvelá rodinná dráma. 80%. (27.10.2008)

Tak jsem zase jednou po shlédnutí filmu v rozpacích. Skvělí Ambersonové by totiž MOHLI být velmi dobrý, ba vynikající film - ovšem za předpokladu, že by tento druhý snímek Orsona Wellese (a jeho nejoblíbenější) nevzali po dokončení do rukou producenti. Těm se zdál režisérský sestřih příliš zdlouhavý - a tak si pořídili vlastní, který posléze pustili do kin. A výsledek? Z plánované ságy o vzestupu a pádu rodiny boháčů na přelomu století zůstalo smutné torzo. Opravdu smutné - protože to, co zbylo, je fantastické. Nejenom skvělí herci (v čele se sympatickým Josephem Cottonem a rozmazleného milionářského synka hrajícím Timem Holtem), ale i fantastická Cortezova kamera, atmosférická Herrmannova hudba a samozřejmě experimentátorská režie Orsona Wellese - jsou všechny přítomné v tomto filmu, který místy díky výše zmíněné okolnosti takřka nedává smysl a jeho rytmus je naprosto nevyvážený. - Co se dá dělat. - A vzpomněl jsem si při těch scénách z milionářského života na to, co jednou napsal Fitzgerald: "Život to nebyl. Ale bylo to velkolepé." - Takový mohl být i tento film, chce se s povzdechem dodat. (15.11.2005)

Milí Ambersonovci ... nemali ste si toho zasrana tak rozmaznať. Potom vám skoro všetkým zničil životy. Teda hlavne matke, Eugenovi, Lucy a vlastne aj sebe. Kopec nenaplnenej lásky. A ten čo kázal, aby film zostrihali, tak to bol tiež pekný idiot. Film mi potom prišiel ako zrýchlený a stratil tú všetku ťažobu, ktorá sprevádzala ten pád z výslnia ... no idiot. Tie záverečné titulky boli ale fantastické. (07.05.2018)

Když Orsonu Wellesovi vystříháte třetinu stopáže a přitočíte dementní hapy end, jen těžko něčemu prospějete. Sledovat Ambersony je jako dívat se na nějakou antickou sochu bez hlavy a rukou. Takové torso je možná pěkné a dávnou krásu v něm vidíte, ale stejně vás bude vždycky mrzet, že ho nespatříte v plné kráse. (02.02.2012)

Knihu jsem nečetl. K filmu jsem tedy přistupoval jako k něčemu úplně novému. Děj mi trochu připomněl „100 roků samoty“. Rozpad rodiny je tu provázen velkými společenskými a technologickými změnami v okolním světě. Režisér zvolil zajímavý styl vyprávění, kdy je děj členěn jakýmisi předěli, ve kterých dav komentuje postavení Ambersonovic rodiny ve městě. Víc než cokoliv jiného zajímá Wellese postava mladého Ambersona. Jeho výstupy mají často velice temnou atmosféru, blížící se svou vypjatostí Hitchkockovým psychothrillerům. O to překvapivější je poslední scéna, která celý film odkazuje do mezí těch nejčervenějších knihoven. Nevím, jestli je to chyba Roberta Wise, který film na příkaz studia přestříhával a snad i dotáčel, nebo jestli tento konec vyšel od samého Wellese, jisté je, že se ke zbytku filmu ani trochu nehodí. I přesto je tento film skvělým příkladem Orsonova režijního umu. (16.11.2005)