Proces

Proces je film, ktorý sa môže oháňať tým, že keď ho nepochopíte, tak si prečítajte knihu. Ja s tým zásadne nesúhlasím, film je film a mal by fungovať sám o sebe. Proces funguje, ale je extrémne náročný a treba ho vidieť asi viackrát. Každá druhá scéna je ako samostatný obraz, ktorý by som si dal zarámovať do zlatého rámu a mohol by som v kontexte s ďalšími obrazmi z filmu rozmýšlať nad jeho symbolmi. Orson Welles vníma kinematografiu ako Einstein vesmír. Čiže v nej vidí možnosti a súvislosti, ktoré iní nevidia a nechápu. Spoločne s Bergmanom a zopár ojedinelými režisérmi. Sfilmované výčitky podvedomia. (09.10.2012)

Důstojné zpracování Kafkovy klasiky. Je zde pár aktualizačních změn oproti originálu (Josef K. bydlí v paneláku, v práci má počítač, je zavražděn dynamitem...), ale duch předlohy byl zachován. Anthony Perkins je ve své roli perfektní - totiž dokonale bezvýrazný a zmítaný událostmi. Kromě dalších zajímavých herců zde můžeme vidět i velkého Orsona - v roli záludného Advokáta. (14.09.2006)

První filmový přepis Kafkova nedokončeného Procesu (1914/1915). Je poměrně složité hledat hranice mezi Kafkou a Wellesem, stejně tak je určitou výzvou sledovat tento příběh mimo reálie starého Rakousko-Uherska. Ale jsem ráda, že obsazení je mezinárodní. Přítomnost italských, francouzských nebo německých hereček pomáhá globální srozumitelnosti. Romy Schneider hraje Leni (v českém překladu Lenku) pečující o starého advokáta. Pro ni tato role znamenala výrazný bod přerodu v době, kdy hledala novou kariéru. (14.02.2023)

Plejáda neméně slavných hereckých jmen tvoří tento původně slavný Kafkův román (1925) v chytré filmové dílko. Josef K. vynikající A. Perkins se stává obětí procesu, o jehož pozadí nemá nejmenší tušení. A to je natom právě to vzrušující ale jako pouhá představa je to děsivý! Josefovy pokusy rozumově se vyrovnat s procesem a ovlivnit jeho neblahý průchod ztroskotají, a hlavní hrdina končí...? Film Proces považuji za velmi originální a opravdu velmi zdařilé zpracování Kafkova hrůzostrašného tématu. Bohužel občas se svými velice drsnými až nadbytečnými scénami duchovnímu světu své literární předlohy (ze které jsem měl tu čest si i pár stránek přečíst) vzdaluje. Proto také ani kritiky a všem kdo můžou tyto dvě na hony vzdálené kulturní oblasti porovnat, tak často není uznáván za adekvátní filmovou podobu svého literárního díla. Zajímavost : film se natáčel, tedy alespoň jeho interiéry v ateliérech v Boloni a v Zábřehu. (21.11.2006)

O tvorbu Franze Kafky jsem se nikdy nezajímala a na snímek jsem se dívala především kvůli Anthony Perkinsovi a také kvůli jménu velikána Orsona Wellese. Proces se nedá pochopit běžným způsobem. Ve snímku se stále hovoří, ale nic se v podstatě neděje. Když se Perkinsova postava dostala do budovy, kde byli v různých místnostech pozavíráni lidé, kteří takto zastávali jakési absurdní pozice, jsem začínala chápat, že tento snímek nemá "logické" vysvětlení, ale jedná se o jakousi bizarní a nesmyslnou verzi popisující fungování soudnického systému. Film má osobitou atmosféru, která vyzařuje podivný neklid, hrůzu, obavy a jakési nekonečno a spletitost věcí, které se vždy budou řídit podle vlastního řádu. (29.10.2012)