Dotek zla

Dotek zla je bezpochyby filmová legenda a ze superlativů v komentářích bych dokázal sestavit kandidátský projev na prezidenta. Jenže Orson Welles u mě není nekritizovatelná persóna, po pravdě řečeno jsem dosud od něj viděl pouze Skvělé Ambersony a čas jsem si dosud neudělal ani na legendárního Občana Kanea, takže si můžu dovolit na plná ústa prohlásit, že Dotek zla je spíš než skvělý biják slušný průšvih. Pochopitelně má i své klady, dobrou kameru, herecký výkon samotného Orsona Wellese, který pro úspěch snímku zestárl a zpustl k nepoznání, jenže co naplat, scénář, dialogy a bohužel i samotná režie ten film výrazně potápí a v mých očích vůbec jako žánrový snímek nefunguje. Abych pravdu řekl, k žánrům, kam byl film zařazen, bych snad přidal ještě komedii, protože mi neustále připadalo, že tohle prostě scénárista a režisér nemůžou myslet vážně. Jenže zatímco Hitchcock své thrillery odlehčoval humornými scénami naprosto záměrně, tady mám pocit, že jde spíš o kouzlo nechtěného. Je to naivní, odtržené od reality a pohříchu i nudné. Noirový krimithriller by měl být postaven na napětí a překvapení, jenže toho tady nebyl ani ždibíček. Pro mě výrazné zklamání a poznatek, že tenhle film už nikdy více. Celkový dojem: 40 %. (30.10.2012)

Navzdory zdejšímu vysokému hodnocení nedám více jak 3*, jelikož snímku dle mého chybělo nějaké dobře vystavěné napětí či překvapivá nebo strhující pointa, popř. závěrečná scéna. Pochválit však musím ohromujícího Orsona wellse ve své roli a Charlestona Hestona, který snad v žádném svém snímku nehrál špatně. Pro mě byla asi nejlepší scéna byla ta v hotelu, kam se hlavní hrdinka dostala. (19.08.2012)

Ústup obsahu v prospech formy? Možno áno, možno nie. Jedno je isté - filmová reč sa dotýka dokonalosti, Welles dosahuje vrchol modernizmu 40. a 50. rokov a rovnako vrchol noirového filmu. Keď chcete vidieť film, ktorý sa aj po dlhých rokoch drží na rovnakej, až nehanebne vysokej úrovni (Welles bol na pľaci známy svojim tyranským prístupom; možno by sa dokonca dal v tomto smere prirovnať ku Kubrickovi) a drží krok s dobou, pretože v tej svojej bol natoľko nadčasový, až je to pre niekoho nepochopiteľné. Režijná genialita je jedno z mnohých podobne extrémnych označení, ktoré ma v tejto chvíli v súvislosti s filmom napadá. Temný príbeh sa rozvíja prakticky po celý čas v dvoch rovinách, strieda postavy, pohráva sa s očakávaním a ženie napätie až na neúnosnú mieru, rovnako ako závratné tempo, pri ktorom si divák nemá čas vydýchnuť. Tento efekt umocňuje Welles dlhými nestatickými zábermi bez strihu, častými širokouhlými zábermi, geniálnou prácou so svetlom a tieňom. Grotesknosť spoločenských relácií a absurdnosť situácie, zneužívanie všetkých dostupných prostriedkov vo vlastný prospech, toto Welles dokonale ovláda. Bombový atentát, gangy, mexicko-americké pohraničie, korupcia, "pomáhanie spravodlivosti", vraždy, zastrašovanie, dynamické jazzové melódie, Charlton Heston s fúzikmi, Janet Leigh, odpudivý Orson Welles a cigánka Marlen Dietrich. Každý pohyb kamery, každé gesto, každý čin, každé slovo vychádzajúce z úst postáv som sledoval so zatajeným dychom ako prikovaný. Ešte zaujímavejšie je však sledovať tunajšie hodnotenia, ktoré odrážajú mnohé a delia užívateľov do niekoľkých kategórií - filmových znalcov, ktorí plne pochopili genialitu tohoto filmu, filmových znalcov, ktorí nepokladajú jeho status za oprávnený, filmových fanúšikov, ktorí ho dokážu doceniť a filmových fanúšikov, ktorí len dokazujú (a stvrdzujú primitívnymi komentármi) svoj nevkus. Sám sa radím do tretej skupiny a som len rád, že som sa tentoraz trafil so svojim názorom na toto skvostné dielo do nóty mnou najuznávanejších miestnych odborníkov. A teraz mám na mysli tých skutočných. 100% (02.05.2014)

Miluji vypointované kriminálky s ne zrovna jednoznačnými hrdiny (z těch novějších L. A. -Přísně tajné, Obvyklí podezřelí). A právě tento film je nejčistší esence toho, co od takového filmu čekám a opravdu mě mrzí, že jsem velice dlouho otálel s tím, se na tento film vůbec podívat. Welles byl režisérský a herecký frajer a může ve filmovém nebi hrdě chodit s nosem nahoru. (24.12.2005)

Dotek zla... se mě nedotkl tolik, kolik bych si byl býval přál, protože Ramirez a noir, to se rýmuje. Ono natočeno je to velice kvalitně (jak jinak, když jde o dílo Orsona Wellese), ale mně osobně to přišlo celkově takové chladné, nedokázal jsem tomu věnovat pozornost, nedokázal jsem sympatizovat s padouchama a přát nehappy-end Hestonovi s krásnou Janet Leigh (jestli ta neměla z motelů noční můry, tak už nikdo :-). Ale každopádně se tento film může směle řadit mezi ty nejklasičtější díla, leč mě to krapet minulo, my bad :-) (17.11.2014)