Dotek zla

Dej tohto nezvyčajného filmového unikátu na mňa pôsobil ako lepidlo, ktoré ma až do samého záveru prisalo ku kreslu. Nebolo to však sekundové lepidlo, pretože zo začiatku som sa párkrát odlepil od obrazovky, no po následnom nanesení ďalšej vrstvy som bol po pár minútach už bezmocne v jeho pazúroch. Len pripomeniem, že hodnotím Wellesovu definitívnu verziu, ktorú po nezhodách so štúdiom prerobil podľa svojej vízie. A myslím, že sa k tej pôvodnej ani nebudem vracať, keďže mám z tohto filmu také superlatívne pocity, aké mám. Spočiatku mi trošku trvalo, kým som sa vyznal v pomerne spletitom a zložitom deji, plnom mien a množstva faktov. Divák je prakticky hodený in meidas res, bez akýchkoľvek úvodných rečí začína komplikovaná drzá krimi zápletka, plná prehnitých špinavostí, ktorej vrchol nastáva takmer v každej scéne a zvraty sú bežnou záležitosťou každých pár minút. Všetko je to dokonca skvelá zábava, nechýbajú hlášky, bitky, či prestrelka. Herci boli na zjedenie a ich dokonalých hereckých výkonov som sa nestíhal nenabažiť. Nemôžem sa rozhodnúť či Welles odviedol lepšiu prácu pred, alebo za kamerou, oba výkony boli ale vysoko nadštandardné, Hestonov takisto a Marlene Dietrich bola tiež príjemným spríjemnením. A pokiaľ je možnosť, film odporúčam pozerať v originálnom znení, hlas Orsona Wellesa spojený s jeho hereckým výkonom mi naháňal zimomriavky. 90%. (16.05.2009)

Nezdravě obézní a navrch vycpaný génius Orson Welles je tady jednou z nejlepších karikatur, co film stvořil. Když si vezmeme, že podobnou roli nabalil režisér sám sobě, nezbývá než pokorně smeknout. Do panoptika příšer bych přitom zdaleka neposílal jen jeho. Vstupenku už by měla pomalu připravenou i Marlene Dietrich, jejíž věčně propadlé líce a voskový výraz začíná být symbolika jako hrom. A nemluvě o nečekaném Charltonu Hestonovi, který hraje tu nejméně pravděpodobnou roli s velkou grácií. Celý tenhle noir je prošpikován nápaditostí, drobnými rysy geniality. Zavání to nabubřelostí, sám Welles vychytává pro sebe ty nejvypiplanější scény a s dějem si vlastně dělá, co se mu zamane. Je to čarující film, bere z noirového umění to nejlepší a zároveň dává tušit, že se doba chýlí ke konci. Nejen žánru, ale i výjimečného Wellese, ten mohl v Evropě dokázat věci převratné, jenže... (20.04.2010)

Bez ohledu na míru Wellesovy kontroly nad finální podobou filmu (resp. jeho různými verzemi) považuji právě Dotek zla za jeho vrcholný počin. Kompozicemi i vyprávěním dynamický, téměř v reálném čase vyprávěný noirový příběh pádu policejního kapitána, připomínajícího chladnokrevným jednáním, vzezřením i způsobem snímání (z podhledu a v expresionisticky vychýlených úhlech) hororové monstrum, je pro mne vzorovou ukázkou „pure cinema“. Práce s několika plány akce, sugestivní vysoce kontrastní stínohra, akci plynule sledující a na měnící se pozice postav flexibilně reagující kamera (díky vedení naší pozornosti rozmístěním figur, změnami velikosti záběru a přerámováváním mohou klíčové scény filmu trvat několik minut, aniž by se to jakkoli projevilo na tempu vyprávění), přesný, často ironický a někdy záměrně diskontinuitní střih – to všechno přispívá k tomu, že styl nejenže strhává pozornost sám k sobě (aniž by narušil realistický, místy až dokumentárně veristický ráz řady scén), ale hlavně nese významy, posiluje příběh a přispívá k atmosféře permanentního ohrožení, před nímž není úniku (a to i ve scénách snímaných ve velkých celcích, zdůrazňujících izolovanost hrdinů). Bezútěšnosti napomáhá povýšení antagonisty na ústřední a skutečně fascinující postavu. Vargas a jeho milenka jsou oproti tomu relativně ploché melodramatické figurky, které chtějí hlavně vypadnout z předpeklí, v němž vinou úvodní exploze uvízli (jakkoli je pro liberální vyznění filmu i pro jeho téma hranic mezi různými reálnými i imaginárními prostory podstatné, že jde o smíšený pár). Ať jej vidíte poprvé nebo poosmé, Dotek zla vás dokáže překvapit porušováním hollywoodských žánrových konvencí, stylistickou promyšleností i tím, že nepůsobí chladně a strojeně (jinak by se zřejmě nestal kultovním). Není v něm takřka jediného „obyčejně“ působícího záběru (když už, s velkou pravděpodobností jde o některou z dotáček, nad nimiž neměl Welles kontrolu). Mnoho stejně poctivých a vtahujících učebnic toho, jak vyprávět obrazem, neznám. 95% Zajímavé komentáře: Adrian, Radko, Madsbender (23.12.2018)

Jeden z nej filmů, které jsem na MFFKV 2015 viděl. Hravě strčí do kapsy většinu současné produkce, at jde o atmosféru, postavy, technické provedení.. úvodní scéna je brilantní, napětí by se do cca 3/4 filmu dalo krájet, postavy jsou většinou nejednoznačné, jen ten konec nepřináší 100% vyvrcholení a katarzi. 90 % (09.07.2015)

Ak som si po The Third Man myslela, že nemám rada film-noir, tak Dotek zla mi moju vlastnú nekompetentnosť hodnotiť tieto staré čiernobiele vykopávky, jednoznačne vyvrátil. Orson Welles sa s tým režijne i herecky popasoval vynikajúco, snímke nechýba pravá noirová pochmúrnosť, temnosť a navyše sú do to toho zakomponované prvky rock and rollu perfektne dotvárajúce depresívnu atmosféru. Scenár je navyše na danú dobu zvláštne extravagantný, to, s akou otvorenosťou sa tu rozpráva o drogách a korupcii policajtov, ma prekvapilo v pozitívnom slova-zmysle a prinútilo udeliť jednu hviezdu naviac. Skvelý film-noir, ktorému Welles dodal šťavu a nič sa nevyrovná tomu, pozerať to v noci a za búrky. :) (14.08.2010)