V rytmu srdce

Ruby se nezastaví od rána do večera. Rodina jí jakou jedinou slyšící potřebuje každou chvíli, ona by se však mnohem raději prozpívala až na prestižní univerzitu. Na první pohled tuctový příběh okouzlí hereckými výkony (především Emily Jones v titulní roli Ruby je vyloženě na Oscara) a na konci dojme i největšího cynika. Vynechat tuhle pohodovou indie laskominu by byla velká chyba. (24.02.2024)

Sympatická dráma, o nevšednej rodine hluchonemých divákov , s úžasnými hercami (Troy Kotsura som doslova žral, a to som ešte nevedel, že ten pán herec je naozaj hluchonemý). Dej bol sympatický, s jemnými chvíľkami, slzy sa tlačia do očí, keď Ruby v noci spievala na korbe starého auta hluchému otcovi súťažnú pieseň, rovnako keď spievala na pribíjačkách na vysokú školu a spojila to so znakovou rečou pre rodičov, ktorí ju tajne sledovali ). Skrátka, milovníkom dramatických filmov (naviac s dobrým koncom) len odporúčam. (04.01.2022)

Eeeeh, příliš povyku pro nic-moc. Když si odmyslíme skvělou neslyšící trojici (hlavně Kotsur) a jejich (ne)začlenění v rybářské komunitě, je příběh naprosto banální, život jednoduchý, protože nepřináší žádné komplikace a až moc se snaží být srdceryvný, i když to kvůli zmíněným neduhům nefunguje. A Oscar za nejlepší film? Dříve vyhrávaly filmy typu LOTR, Schindler´s List nebo Forrest Gump. A teď? Jen další důkaz, že Oscar už nemá pár let absolutně žádnou hodnotu. (19.04.2022)

Frank: „Vieš, prečo Boh stvoril prdy? Aby si ich mohli vychutnať aj nepočujúci.“ Príbeh je to milý, dojímavý a občas vás prekvapí aj humorom (ktorý obstaráva predovšetkým Frank Rossi (Troy Kotsur)). Uvedomujete si problémy chudobnej nepočujúcej rybárskej rodiny. Súcitíte s Rubby, ktorú, logicky, jej spolužiaci vylučujú zo svojich aktivít. Držíte jej palce. Problém, ktorý som si uvedomila po dopozeraní filmu, je, že ma ničím neprekvapil. Všetko sa udeje presne tak, ako predpokladáte, chýba moment prekvapenia. (22.03.2022)

Moc těm komentářům nedám. Ale tenhle film si to zaslouží. Není to asi žádný zázrak. V podstatě je to běžný teenage příběh. Ale vlastně nejde jen o to. Jde o zpracování. O ten cit. O dojmy, hru na city. Ukázku lidskosti. O neobyčejně obyčejný příběh jedné holky. Holky z rodiny neslyšících. Je to tak krásně citlivě zpracovaný příběh o jedné rodině a holce, která to nemá lehké. Ale není to příběh plný zahořklosti a nespravedlnosti. Ne. Je to ten typ filmu, který chytne základní lidské emoce za koule a nepustí. Možná stárnu, ale tohle chci od moderního filmu. Malého. Nehrajícího si na něco, co není. Bez efektů. Bez hereckých hvězd první kategorie. Prosím, obzvláště v téhle době, chci více takových filmů. Filmů, které vzbudí emoce. Radost, úsměv při sledování, smutek, pochopení a všech základních lidských emocí. Ne těch nucených, ale přirozených. (01.04.2022)