Zrůdy

Dnes "Zrůdy" jako snímek nepůsobí nijak nechutně, ale svou atmosféru si zachovali stejně jako s velkou otázkou, kterou si divák pokládá od začátku, "Jak vypadá ta kráska tam dole v té ohradě...". Skutečné zrůdy dodávají filmu neopakovatelnou atmosféru, která je nesrovnatelná s triky nebo maskami. Postavy vám nenahánějí vysloveně hrůzu, ale je na nich něco jiného, jemně děsivého až mrazivého. Rovina s otázkou kdo je ve skutečnosti zrůda, zda ti co tak vypadají, nebo ti co takový jsou uvnitř, je pro každého velmi čitelná a snímek tak naplňuje jednoduchostí a přehledností až do posledního okamžiku, kdy divák pohlédne na největší zrůdu celého snímku...a bývala tak krásná. (17.04.2008)

Kouzelně bizarní bizarnost. A po více jak šestasedmdesáti letech snad ještě více než v době vzniku. Tady je tolik nápadů a originality, že je jí až pro tak krátkou stopáž škoda. Spousta toho pak vyznívá do ztracena. Výsledku mnoho nenapomáhá ani problém, který potopil o rok dříve již Draculu. A to Browningova statická nenápaditá režie. (04.04.2008)

Přijde mi docela dost vtipný, že Browning po té své vehementní snaze vysvětlovat divákovi, kdo jsou pravé zrůdy, stejně neodolal a zjevu účinkujících využil v závěru pro nejimpresivnější scénu filmu. Ale mě by to taky svádělo. Rád bych nějaký directors cut, ale toho se asi nedočkám. Sestříhání totiž filmu velmi ubírá, spousta scén na sebe nenavazuje, navíc se skoro celý film odehrává na jednom místě, takže až do svatební hostiny jsem měl pocit, že se všechno děje v jeden den. Siamský dvojčata jsou megasympatický a s ženomužem jsou to moje oblíbený zrůdičky. Vlastně bych si přál, aby aktéři Freaks měli celou vlastní sérii, ve který by zachraňovali svět před stále novými záporáky z řad nadlidí. Nejdřív by vykosily armádu formelínů a pak by rozjeli svoje super zrůdí schopnosti, aby se vypořádali s hlavním hezounem, který na ně bude útočit břitkým humorem a distingovaným chováním. A až by ho na konci každého dílů naši hrdinové zabili a snědli, tak by torzo chlapa, balící si nosem cigáro řeklo vtip. Nějakej dobrej. Třeba jak jde ta rodina rajčat... (19.04.2012)

Dost šokující. Přiznávám, že jsem byla morbidně fascinovaná pohledem na zdeformované lidi. Poselství filmu je jasné: není důležité co je vidět navenek, ale co je uvnitř. Tady v naprosto vyhrocené formě. Film, u kterého jsem se zasmála i vyděsila pokřiveného charakteru, která je dost častý, ale tady v konfrontaci se zrůdnými těly vynikla jeho ošklivost. (06.01.2010)

Tohle není hodnocení originality snímku, ale jeho filmovosti.Ve většině scén jde vesměs o odříkanou záležitost a pokusy o romantiku, napětí, soucit, či humor, vyznívají značně rozpačitě. To ale nic nemění na faktu, že jde, i s přihlédnutím k době, o výjimečnou záležitost. Jen jsem už před tím znal "Plechový bubínek" a ve svém hodnocení jsem tentokrát trochu rezervovaný, protože ho nechci dávat jen za to ´´panoptikum´´. (09.11.2006)