Velryba

[65%] Neměl jsem od tohoto filmu přehnaná očekávání, nějak jsem se do něj ani nehrnul, ale jednoho odpoledne jsem si řekl, že se na to nakonec vrhnu! No a jak se mi celkově snímek líbil? A jaké jsem měl při něm emoce? No, nevím jak to přesně popsat, film je určitě dobrý, ale nějak hluboko do duše mě rozhodně nezasáhl. Brendan Fraser je ale zde určitě výborný, takže si pochvalu zaslouží právem – vlastně celý film byl postaven na něm a jeho ústřední postavě. Takže jisté konkrétní scény a detaily, jak žije nesnadným životem ve svém bytě, jak se obtížně pohybuje a stravuje – to vše bylo dobré. Další postavy už mě tolik nebavily, včetně té jeho filmové dcery, kterou zde hrála Sadie Sink. Jako jasně, ten vztah mezi ní a jejím tátou, kterého prakticky neznala, byl mizerný – dá se to pochopit, ale ve mně to nic moc nevyvolalo. Třeba ještě ta postava Liz mi přišla ještě v pohodě. Thomas mě třeba už vůbec nebavil. A když se dere film do toho úchvatného finále, tak jisté napětí jsem už cítil, jenže emoce zůstali někde na půli plynu a pak snímek skončil. No, asi to popisuju moc kriticky, mě to celé docela bavilo, ale vyloženě jsem se z toho na zadek neposadil. Na to mi to přišlo moc obyčejné a nevýrazné. Ale to 1 vidění nelituji, Fraser zvládl tuto roli na výbornou, takže asi tak. (08.03.2023)

Nejsem rasista, homofob, xenofob. Obézní lidi mi ale vadí a ve spoustě případů mě rovnou serou. Tím spíše, že obezita jedince není ve většině případů dána životní tragédií nebo zdravotním/psychickým stavem, ale prostou nenasytností, obžerstvím. Pro takový lidi je obyčejný jídlo stejná droga, jako je perník pro smažky. The Whale je ale ve svojí minimalističnosti a drobných nuancích natolik dechberoucí podívaná, plná osobních tragédií a neblahých osudů, že mě to třikrát upřímně rozbrečelo. Režijní, scenáristický a herecký mistrovství, kde se na prostoru jedný místnosti střetává kontrast víry a ateismu, dobra a zla, života a smrti, reality a (ne)splněných přání. Vždyť Aronofsky nám vrátil Brendana Frasera! (03.03.2023)

Asi nejlepší antireklama na junk food, co jsem kdy viděl. Dokonale namaskovaný Fraser je fenomenální, jeho přihrávači v čele se Sadie Sink a Hong Chau s ním ale velmi zdatně drží krok. Velryba je většinu času náramná komorní konverzačka, která nezapře divadelní původ, ale v tomto případě to vůbec nevadí, protože omezené prostory jednoho malého bytu Aronofski dokázal využít k natočení strhujícího lidského dramatu s pár devastujícími momenty (scény přejídání jsou až mimořádně nepříjemné). Kdyby to v závěru Darren (opět) nepřepálil, mohla být Velryba po Requiem za sen a Wrestlerovi jeho třetím (skoro)dokonalým filmem. Ve srovnání se samožerskými hovadinami typu matka! je to ale pro osobitého filmaře rozhodně krok správným směrem. 80 % (19.03.2023)

Darren Aronofsky aj pri svojom ôsmom celovečernom filme neupúšťa zo svojich tradičných tém ako náboženstvo, závislosť a sebadeštrukcia či potreba vykúpenia. Opäť využíva aj symbolizmus, hoci tentokrát v menšom merítku, ako to u neho býva bežne. Charlie (Brendan Fraser) vedie online kurzy štylistiky na univerzite, no jeho študenti ho poznajú iba ako čierny štvorec na obrazovke. Ťažobu minulosti, pocity viny a osamelosť rieši prejedaním. Neukazuje sa ľuďom na oči a v kontakte je prakticky iba s kamarátkou Liz (výborná Hong Chau), ktorá pracuje ako ošetrovateľka v nemocnici a chodí ho pravidelne navštevovať. Veľryba je voľnou adaptáciou rovnomennej divadelnej hry a taká aj je. Komorná, intímna, osobná. Celé dve hodiny sa nepohneme z priestorov Charlieho domu, iba čo chvíľami konečne zacítime čerstvý vzduch vykuknutím na verandu. Ďalej už niet cesty. Cez 300 kíl ťarchy, ktorú od samotného začiatku divák pociťuje ako vlastné bremeno, proste nepustí. Maskérska práca je famózne prevedená a tak sa niet čo čudovať, že si Veľryba na Oscaroch obhájila aj túto kategóriu a porazila silných konkurentov, akými boli Elvis či Batman. Brendan je prakticky bezchybný a jediné scénky, pri ktorých som občas cítila hranosť a možno miernu emočnú silenosť, plynuli z vedľajších postáv. Pre Sadie Sink to miestami bolo priveľké sústo, ale i tak si nepočínala zle. Neustále vnútorné boje a dilemy, ktoré zas zvádzala Liz zakaždým, keď svojmu upotenému kamarátovi s najvyšším stupňom hypertenzie podávala ďalšiu bagetu, boli zachytené citlivo a mlčky, no s pohľadmi, v ktorých sa dalo čítať do hĺbky. A hoci iba Charlieho utrpenie bolo vyeskalované do maximálneho utrpenia, svojím spôsobom prehrávali boj s osamelosťou aj všetky vedľajšie postavy (ani na mini-linku s rozvážačom pizze tak skoro nezabudnem). Napriek tomu Darren tentokrát nešiel do úplnej depky a do deja vnoril niekoľko krásnych momentov, ktoré boli vystavané ľudsky, dojemne a áno, možno miestami aj úsmevne. No iba vyplývali z dobráckej postavy, ktorá napriek všetkej prežitej bolesti celkom nezanevrela na svet, ktorý ju odvrhol. No vnútornú krásu za hordami tuku nedokáže rozpoznať každý. Veľryba nie je najdokonalejším Aronofskeho filmom. Má svoje chybičky a oproti jeho predošlým dielam je asi aj viac umiernenejšia. Ale nesklamal ma s ňou a viem, že sa k nej v mysli budem vracať. A to je pre mňa vždy indikátor kvality. (25.03.2023)

Po "Mother!" som mal tak trošku obavy s čím príde Darren Aronofsky nabudúce. Jeho filmy sú veľmi silné a unikátne, no so spomínaným snímkom "Mother!" som mal miestami fakt problémy pokračovať. Ten film bol na mňa tak nepríjemný, tak ťažký na sledovanie, že som dúfal, že niečoho podobného sa tak skoro nedočkám. V jeho filmoch je totiž často prítomná vlastná sebadeštrukcia a "The Whale" naznačovala, že bude v tomto štýle rozprávania príbehu pokračovať. No po dopozeraní musím povedať, že nielen Brendan Fraser si zaslúži obrovskú poklonu za to, ako sa s touto rolou popasoval a bol schopný nosiť celý ten obrovský oblek na sebe, no film na mňa tak výrazne zapôsobil, že je dosť možné, že som objavil svoj tohtoročný masterpiece, ktorý sa nebudem báť brániť zubami nechtami. Tak nejako som sa do Charlieho príbehu ponoril, že som sa nikdy nenudil a ani som sa nenzdal a dočkal som sa konca. Celý príbeh sa odohráva počas piatich dní a Charlieho byt sa pre nás stáva v podstate celým setom, v ktorom sme spolu s ním. Príbehy, ktoré tu zaznejú a pochopíme skrz postavy sú spracované dobre a najmä bolo pre mňa zaujímavé sledovať srdce filmu, ktoré pre mňa predstavoval vzťah Charlieho a jeho dcéry Ellie. Ten ku koncu vyvrcholí v tak úžasný moment, že som ostal úplne dojatý. Je to citlivý a smutný film o človeku, ktorý vidí vo svete to dobré, no dokopy nevie pomôcť sebe samému mať pod kontrolou svoj vlastný život. A ostal skoro úplne sám. Zážitok, na ktorý tak skoro nezabudnem a odporúčam aj vám. Hodnotenie: A+ (16.03.2023)