Frankensteinova nevěsta

Snažit se poměřovat kvality mistrovské a vybroušené Frankensteinovy nevěsty s předchozím dílem je stejně nesmyslné jako stavět dílo Karolíny Světlé na stylistickou a myšlenkovou úroveň knih Virginie Woolfové nebo, abych zůstal ve filmařské sféře, poetickou neschopnost F. A. Brabce na roveň genialitě lyrického guru Terrence Malicka. Milovat může člověk oba dva díly bez rozdílu, ale v rámci zdejšího hodnotícího systému od sebe nemohou být vzdálenější. (22.01.2009)

Stejně jako u prvního zvukového Frankensteina rozkoš ze zpětného objevování kořenů popkultury, ale už toho není tolik poprvé (byť epizoda s poustevníkem nebo nevěstina maska patří k absolutní klasice) a díky vysokému rozpočtu a o čtyři roky pokročilejší technice je všechno až příliš normální – včetně lidového uvřískaného humoru nebo doprovodné hudby plné snaživé práce s leitmotivy. Jako opravdový film to pořád ještě nefunguje, ale zároveň už to pro mě nemá tu slastnou, bezelstnou bizarnost úplných začátků. A v neposlední řadě byla Mae Clarke nepoměrně rozkošnější Elisabeth než Valerie Hobson. (24.01.2017)

Geniální Whaleova filmová adaptace Frankensteina pokračuje snímkem, jejž oslabuje jen křečovitý rámec, byť i on – tím, jak vyzdvihuje jako vypravěčku ženu – Mary Shelleyovou – má svůj význam. Jinak jde o podobně důmyslně subversivní dílo: souběžně váží nezodpovědnost a virilita civilizační technologické expanze, bezohledného sebeprosazení na úkor rovnováhy životního prostředí a mezilidských a mezidruhových vztahů a kritizuje předpojatost vůči jinakému. Výstižné napětí mezi jekotem lidských monster a němotou znetvořené bytosti skvěle znázorňuje odlišnost obecně přijatých návyků s bytostnou potřebou každého z nás – po uznání naší jedinečnosti, růstu a rozmnožení. Ironické finále je polibkem smrti technické kultuře, substantivizovanému jazyku založenému na pojmech a kultuře zabydlené v zátiší. (12.01.2019)

Nato, že pokračovanie má byť väčšie, drahšie a lepšie, neprišiel súčasný CGI Hollywood, ale pred 80timi rokmi James Whale. Zmenil síce trochu žáner (Karloff je viac komický), ale pokračuje v jednoduchom, zato účinnom filozofovaní: Alone-bad, Friend-good, nesúďme človeka podľa vzhľadu, chovanie monštra je iba reakciou na odmietanie okolia, za hrôzu môže neskrotná túžba po vede a priblíženie sa tak bohu, vedec sa kvôli vynálezu dopúšťa vraždy, atď. Z dnešného hľadiska má film aj antirasistický kontext a nechýba mu úžasne vypointovaný záver. Jediným iritujúcim faktorom bolo to ženské pišťanie, čo bolo asi súčasťou onej jemnej komiky snímky. (24.10.2012)

Jednička byla normální shit, dvojka je ale mamutí krok vpřed. Přítomnost hudby vše vytáhne i v těch horších scénách, které se vyskytují hlavně ze začátku. Vždy, když byla na scéně komická postavička staré služky, říkal jsem si, že brutální vražda není zas tak špatná věc. Naštěstí po příchodu Borise Karloffa do domu starého slepce se vše v dobré obrátí a film nabere neuvěřitelné grády. Karloff už se jen blbě neksichtí, ale skvěle hraje a dokotr Pretorius je záporák k pohledání. No a třešnička na dortu je finální pokus s oživením nevěsty, opravdu hodně dobrá filmařina. Suma sumárum, bezva film s blbým začátkem. (06.11.2006)