Nejhorší člověk na světě

Tiež ste už niekedy mali pocit, že vo vlastnom živote hráte iba druhé husle? Julie (Renate Reinsve) smeruje k tridsiatke. Je krásna, vtipná a inteligentná, iba sa celkom nevie nájsť a tak ochutnáva svet, ktorý sa jej ponúka na dlani. Predstava života vo svete nekonečných možností pôsobí tak lákavo. Ale čo ak je to len pasca, do ktorej sa dá veľmi ľahko zamotať, až sa v nej úplne stratiť? Najhorší človek na svete režiséra Joachima Triera je komplexnou štúdiou vývoja mladého človeka (s fokusom na nežnejšie pohlavie), ktorý sa pod vplyvom každodenného tlaku spoločnosti a nezahojených rán z minulosti, odkláňa od vlastnej podstaty a prirodzenosti. Priemer sa nepočíta, odchýlky zo zaužívaných vzorcov nie sú vítané. A tak spod tenkej vrstvy príjemného humoru a originálnych poetických scén vystupuje do popredia silné melancholické jadro. Hoci trailer môže vzbudzovať dojem príjemnej jednohubky, vo finále je to film, ktorý vo vás dokáže rezonovať dlhé mesiace, pretože sa dotkol citlivých miest. Lenže nevedieť, čo so životom, môže byť niekedy úplne v poriadku. A možno tomu, aby sme raz mohli žiť život, ktorý bude skutočne náš, predchádza práve to chvíľkové stratenie. (11.01.2022)

Nebyl jsem na to úplně připravený, táhl se mi čas, přesto se mi však Nejhorší člověk na světě velmi líbil. Doporučuji všem, kdo nevědí, co se životem! Skandinávský (norský) existencionální příběh mladé Julie, která u ničeho dlouho nevydrží a skáče od jedné věci ke druhé, velmi vypovídá o lidských vztazích a nastavuje zrcadlo současné společnosti a nám samým (na jednu stranu jsem si říkal, že mám štěstí, že jsem zažil ještě socializmus, můj život není snadný a úspěchem je, když člověk uživí sebe a svoji rodinu, na druhou jsem v některých situacích poznával, co jsem sám zažil). Doopravdy velmi kvalitní filmařina! Kompaktní, výborně zrežírovaná, výborně zahraná a současně nebojácně experimentující a odvážná. Trailer. (16.12.2022)

Tak jo, všichni víme, že severský humor je svérázný a nemůžeme čekat juchanádu plnou třeskutého humoru. Ale v tomto případě mě nenapadá snad žádná scéna, která by Trierovo dílko posouvalo do žánru komedie. Možná jde o nějaký subžánr, který nejsem schopen dekódovat. Takže v tomto ohledu byla má očekávání nenaplněna. Ovšem oč byla ochuzena bránice, to bylo vynahrazeno mozku. Sledujeme sondáž do života mladé ženy, která v mých očích zprvu působí jako typická mileniálka...neví co si počít s životem, který napohled skýtá mnoho možností, ale současně působí jako sotva fungující spotřebič. Poskakuje po zážitcích, stejně jako po mužích, kdy jeden působí jako spřízněné živočišno a druhý jako spřízněná duše. Dost silně jsem vnímal generační rozdíl; postava Julie mi zrovna sympatická nebyla. Jenže bylo by zbrklé házet flintu do žita předčasně. Protože s přibývajícími minutami ve mě tvůrci probouzeli zájem a myšlenkové pochody Julie mi najednou připadaly vcelku srozumitelné a pochopitelné. Takhle "zblízka" sledovat postupný vývoj mladé ženy, může být pro chlapa vcelku zajímavá záležitost. Ovšem ne každý ocení tu "upovídanost", která tu exkurzi zprostředkovává. Oduševnělé diskuze, občas na hraně intelektuálských keců mají ukázat, že krom té tělesné intimity, existuje i mentální a sociální blízkost, která dokáže to samé, co hormony. Pobláznit. Mnozí diváci svou definici nevěry přehodnotí, nebo rozšíří, při pohledu na to, jak to začíná. Nebýt poněkud sentimentálních momentů ohledně nemoci jedné z postav, nejspíš by se v mých očích tento film vyšplhal z počátečních 20%, na úctyhodných 80%. Ta pozvolnost s jakou se můj pohled na Julii v průběhu času měnil...už dlouho jsem podobný zážitek u sledování filmu neměl. Za to "proplesknutí", si Nejhorší člověk na světě ty 4* zaslouží. (19.12.2022)

Nejhorší člověk na světě má po filmové stránce bezesporu hodnotu. V určitých částech jsem dokonce měla pocit, že se dívám na něco tak úžasnýho, že to snad ani nejsem schopna v daném moment pojmout. Hra s hudbou, zvukem a tichem byla prostě dokonalá. Stejně tak kamera a vizuální stránka filmu. Některé rozhovory, momenty jsou - bože můj - tak strašně dobrý a příjemně odvázaný. Výběr herců fantasticky doplňuje vizuální část, o které jsem mluvila. A přesto jsem si tolikrát zapřála, aby už byl konec. Aby kapitoly ubíhaly rychleji, a aby dál a dál neztrácely svoji původní svěžest. Aby se nepotápěly do nedýchatelna. Doslova jsem prahla i po tom nejmenší vtipu, abych se na chvíli zbavila zátěže. Film, ve kterém spatřuji střípky geniality, ale taky k němu cítím až mučivé nepochopení. (09.04.2022)

Zajímavý, zručně natočený pokus o generační film, jehož přijetí nebo odmítnutí do značné míry závisí na tom, zda jste, respektive zda se pokládáte, za součást oné generace, která je předmětem zájmu režiséra. Když už jsme u Joachima Triera, je to z mé strany pochopitelně spekulace, ale vsadil bych se, že do postavy Aksela vtělil pořádný kus sebe sama. Právě nešťastný Aksel je mi věkem a životními postoji nejbližší a nejsympatičtější postavou. Jeho mediální souboj se vztahovačnou feministkou považuji za nejzábavnější i myšlenkově nejhodnotnější moment snímku. Příjemná Renate Reinsve hraje (pro mě) nepříjemnou, protože roztěkanou a citově nestálou Julii, která se hledá vlastně až do závěrečných titulků. Je představitelkou stále se rozrůstající skupiny, co důležitá životní rozhodnutí odkládá pokud možno co nejdéle, hlavně proto, že život na sice čím dál více ekonomicky dýchavičném, ale stále ještě proklatě bohatém Západě přináší (zdánlivě) nekonečné množství příležitostí a bezrizikové experimentování. Jen málokteří si uvědomují, že tenhle svět a z něj plynoucí životní strategie díky ekologické krizi a bezprecedentně rychlému přesunu bohatství do vzmáhající se východní Asie nenávratně končí. Množství témat, které Joachim Trier ve svém filmu nadhodil, dává každému divákovi šanci najít si "to svoje". Celkový dojem: 75 %. (05.09.2021)