Yes Day

Yes Day není pokračováním/spin-offem komedie Yes Man s Jimem Carreyem z roku 2008. Jde o adaptaci dětské obrázkové knihy Amy Krouse Rosenthal. Autorka knihy v roce 2017 podlehla rakovině vaječníku, zanechala za sebou ale knižní bestseller, který se nyní dočkává filmové adaptace. Na Netflixu! S Jennifer Garner v hlavní roli! V režii Miguela Artety! Vražedná kombinace, která zrovna moc nadějí nevzbuzuje. Je to ale skutečně tak zlé? Nedokážu se zbavit pocitu, že jakýkoliv člověk, který dnes odklepne film s Jennifer Garner, musí být úplný blázen. A nebo má prostě Garner příšerného agenta a v tom případě by se měla vážně zamyslet. Samotná Garner nicméně v promu pro Netflix řekla, že ráda dělá filmy, které může sledovat s rodinou. V pořádku. Jenže tahle varianta rodinných filmů je z mého úhlu pohledu vražedná nejen pro rodiče, který si chce s dítětem udělat hezké odpoledne u sledování filmu, ale také pro dítě, pro které může mít sledování tohohle filmu nedozírné následky. A čichání k lepidlu je v tomhle případě ještě ta stravitelnější varianta. Se vší úctou k památce Rosenthal mi celá zápletka přijde totálně mimo, dokážu ale přimhouřit oči k faktu, že jde o dětskou knihu a věřím, že každé dítě určitě sní o tom, že slovo ´´ne´´ se u rodičů stane tabu a věřím, že pro spoustu dětí může jít o stejnou modlu, jakým je pro pubertální chlapce vydání Hustleru. A pro člověka, který knižní předlohu nečetl je vlastně těžké soudit, jak moc do velké míry filmová adaptace onu knihu převádí do živé podoby. A v zájmu památky Rosenthal jsem rád, že jde údajně o velmi volnou adaptaci a tenhle zdroj zla nečerpá z knihy, která by samotná byla zdrojem zla. Scénář je dílem Justina Malena, člověka, který stál třeba za Pařbou o Vánocích. Jde tak o člověka, který se jeví jako ten nejméně ideální člověk na rodinnou komedii. To co ale ve finále dorazí je tím nejhorším tutoriálem toho, jak udělat bezduchou rodinnou komedii, která není vtipná, nemá nějaký přesah a poučení a Jennifer Garner své přehrávání posouvá ještě o level výš než kdykoliv předtím. A to teď ignorujme přihlouplý ´´děj´´, kdy prostě rodiče 24 hodin na vše říkají ano, dojde ke všem rádoby vtipným situacím a divák se jen přitom bude hrabat na bradě a říkat si, zda se po konci filmu u téhle rodinky staví sociálka. Nerad používám slovo cringe, jinak se ale k téhle šílenosti prostě a jednoduše vyjádřit nelze. Nejen, že někdo žil v tom, že je manželský pár ve složení Jennifer Garner a Édgar Ramírez naprosto ideální kombinace. Někdo si snad u toho opravdu připadal, že to co vytváří je opravdu neskutečně zábavné a milé. Námitky typu ´´ je to nenáročné´´ opravdu nechápu. Ten film totiž je v jednom ohledu zcela určitě náročný. Náročný v tom ohledu, že se jakémukoliv divákovi, který tohle sleduje prostě musí v hlavě zavařit nad úvahou, proč tohle sakra muselo vzniknout. 5-leté dítě se možná zasměje, že někdo spadne, někoho něco postříká a otevřený auta v automyčce jsou strašně cool (hehehe). Starší diváci jen budou kroutit hlavou. Přitom by to dost možná i bylo jistým způsobem snesitelné. Ale pak je tu v tom lepším případě jen lehké přehrávání a v tom horším naprosto otravné přehrávání. A není to ani přitom chyba Édgara Ramíreze, který chvílemi ve své roli i předvádí něco, co by se dalo nazvat slovem.... fajn? Problém je tu v Jennifer Garner. Ta opět z nějakého důvodu sází na naprosto nevkusné pitvoření, kdy se jen vzpomenete na časy, kdy na tom byla herecky celkem fajn a neiritovala jenom svou přítomností na plátně. V téhle naprosto příšerné roli ale návrat ke starým břehům prostě nehrozí. Naštěstí to rychle uteče. Celé to trvá jen lehce přes 80 minut, pravděpodobně i proto, že si někdo řekl, že ten rádoby děj vlastně nemá cenu natahovat. V součtu tak jen jde pouze o sleď podivných WTF momentů, které jsou slepené do jakoby děje, kde nechybí nějaké to umělé vytvořené drama, až příliš bláznivé momenty, jejichž vyvrcholení je předvídatelně spíše trapné než vtipné a především má snad ty nejotravnější dětské herce za poslední dobu. Celé to pak působí jakoby se dvojice scenáristů vsadila o to, že někdo vytvoří scénář založený na nejméně nepravděpodobné a nerealistické věci. A vytvořil prostě něco, co nefunguje. Není to vtipné, není to úsměvné, není to dojemné. A scéna se zmrzlinou mi způsobila takovou existenční krizi, jako dlouho nic. I těch 80 minut je v rámci tohohle filmu delší, než by bylo zdrávo. Nesoudím kvůli tomu knižní předlohu, protože tato filmová verze si dle všeho vzala jen původní koncept. Existence tohohle filmu mě ale bolí. Netflix do ní totiž pravděpodobně narval strašně celkem dost peněz, což jen potvrzuje, že snad dá prachy fakt do všeho. Představa, že tohle bude megahit, kterému Netflix odklepne sequel mě naplňuje husinou. Tomuhle filmu zásadně říct ne. Ignorovat jeho existenci, doufat, že dá spoustu rodinek přednost mnohem zábavnější konkurenci (a že jí je požehnaně) a že nepůjde o takový úspěch, který odstartuje franšízu. Konec sice napovídá tomu, že už se nikam vydat nedá, liška ryšavá si ale vždy něco dokáže vymyslet. Jenomže doufám, že tenhle lišák jménem Netflix se zrovna jakémukoliv navázání na tenhle omyl vůči přírodě vyhne. Ten film zachraňuje možná tak jen to, že nejde o tu největší myslitelnou pohromu. Má slušnou technickou stránku a celkově to aspoň působí tak, že si někdo myslel, že tvoří povedenou rodinnou komedii. Jenomže všechno ostatní v něm je jednoduše špatně a jde navíc o tak blbý film, že ani není možný u něj vypnout mozek. Celou dobu se vás totiž jednoduše nezbaví pocit deprese z toho, že tohle někdo reálně odklepl. Vedle tohohle je Děda, postrach rodiny filmový masterpiece....... (13.03.2021) (méně) (více)