Železná dlaň

Režisér Jeong Chang Hwa natočil akční melodrama s Lo Liehem v hlavní roli a uspěl. V dnešní době působí tenhle film trochu zastarale a někdy se úmorně vleče, ale má temnou, pěknou atmosféru a Lo Lieh se jím hodně proslavil. Občas se člověk docela zasměje, třeba, když si hrdinové vytrhávají oči a házejí je po zemi, nebo když hlavnímu hrdinovi zrudnou ruce, ale ta přízračná atmosféra, zarputilý Liehův výraz a moc hezká choreografie Lau Kar Winga docela stojí za vidění. (01.08.2008)

Klasická kung-fu mlátička od Shaw Scope, která vyniká oproti pozdějším desítkám podobných filmů propracovaným scénářem a dlouhým dějem, který není nijak přímočarý. Bohužel, na filmu tentokrát krutě zapracoval zub času a já osobně to nemíním zohledňovat. Choreografie soubojů je příšerná, 90% úderů jsou zničeny prostřihy, 5 metrové skoky jsou snad hlavní náplní filmu a to "kung-fu", co tady herci předvádějí je dnes již opravdu docela trapné. Pokud vezmu v potaz rok výroby - 1973, což je sice hodně dávno, ale také si uvědomím, že již v této době Bruce Lee ukazuje celému světu, jak má vypadat ta správná choreografie soubojů (a brzy na to bohužel umírá ...), v Japonsku dávno od 60. let vládnou mistři svými katanami v naprosto dokonale provedených soubojích a o rok později se Sonny Chiba vydává na svoji krvavou pouť jako jeden z největších "karateřezníků" všech dob ... vychází mi tento starý flick opravdu jako zastaralá nudná záležitost a jen z dobré vůle mu dávám 3 *, přestože jsem se u něj neuvěřitelně nudil. Vydloubnutí očí a krvavá jatka na samém závěru filmu však vyloženě potěšily ... jinak nic moc ... (28.07.2009)

Hodnocení budu muset navýšit o jednu hvězdu a tenhle film přiřadit k něm nejlepším co SB společnost mohla nabídnout. Raný a velmi charismatický Lo Lieh předvádí svům bojivý um a sílu jako nikdy. Opravdu nářez s krutými technikami a umíráním. Ultimátní, nabušené souboje o které se postaral génius Lau Kar Wing byly prostě peckovní a tady se hodně vyřádil v létajících sekvencích, to vše pod rytmy libozvučné muziky. Režisérem toho masakru je celkem neznámý Korejec Jeng Cheong-Woh. Jsem velmi nadšen... (19.12.2015)

Tento film bol pre mňa veľmi príjemným prekvapením. Jeden z najlepších martial arts filmov aké som mal možnosť vidieť. Je to klasický príbeh pre tento žáner a to, že bojujú medzi sebou dve kung-fu školy. Ale tento film má v sebe niečo viac ako väčšina iných podobných flickov. Je to bravúrne zvládnuté po príbehovej stránke taktiež aj po choreografickej stránke súbojov a ešte sú v tom aj zahrnuté emócie. Sledujeme príbeh mladíka, ktorého jeho vlastný učiteľ martial atrs posiela do jednej z najlepších škôl v meste. Prichádza tam plný nadšenia, že sa zdokonalí jeho kung-fu, ale oni ho do školy ani len neprijali, pretože na to ešte nemá. A tak sám trénoval dlhé mesiace aby sa tam mohol dostať. Toto mi pripomenulo podobný tréning hlavného hrdino z filmu Fighter in the wind, v ktorom bol jeho tréning v opustených horách jeným z toho najlepšieho čo som videl. A ten ostal neprekonaný. Vo Five fingers of death som bol trocha sklamaný z toho, že tu toto "cvičenie" bolo zobrazené veľmi krátko. To je asi jediná chyba, ktorú som si všimol na tomto filme. Neskôr sa ten mladík dostane do tej školy a chce sa stať úplným šampiónom martial arts. Cestou k tomuto víťazstvu na turnaji mu podkopúvajú nohy členovia z iného gangu z druhej školy. Film je plný myšlienky "nevzdávaj sa a bojuj až do konca". A to sa mi veľmi páči keď človek si ide za svojím aj napriek tomu, že už nemá síl. Za všetko môžem spomenúť scénu kde Chao Chih-Haovi (hlavná postava) totálne rozmlátili ruky aby nemohol bojovať. Ale on to nevzdal a tú bolesť sa snažil ingnorovať. Išiel až za hranice ľudských síl. (14.07.2009)

Lo Lieh okrem kung-fu daností na rozdiel od väčšiny čínskych hercov má aj dávku charizmy. Je dobrým ťahúňom príbehu, ktorý sa môže oprieť o nadštandartne natočené akčné súboje. Nemôže to skaziť ani hasičská hudba, ktorú si požičal Tarantino tuším v Kill Billovi, ani na Hongkong tradičné logické nezmysly či určitá dejová skratkovitosť. Japonskú karate a judo školu si vážim, ale pri porovnaní sa pri rovnako vycvičených bojovníkoch s kung-fu umením nemôže rovnať, navyše judo nie je o úderoch. Škoda, že Bolo Jeung sa objavil iba v malej a málo podstatnej roli. (17.07.2018)